Jsou dominantní životní formou vesmíru umělé superinteligence?  
Z pozorování vývoje naší biologické inteligence to usuzuje filozofka Susan Schneiderová z Connecticutské univerzity. Podle ní je vesmír lovištěm prastarých umělých superinteligencí.

 

Zvětšit obrázek
Potkáme ve vesmíru staré superinteligence? Kredit: agsandrew/ deviantart.

V hlavně ještě duní skvostné silvestrovské ohňostroje a ve vzduchu stále visí velká témata s příchutí exotiky, která bývají pro Silvestr příznačná. Na populárních webech v těchto dnech zazářily smělé úvahy o tom, jak asi bude vypadat cizí inteligence, jestli někdy nějakou potkáme. Rozvířila je filozofka Susan Schneiderová z Connecticutské univerzity, která se článkem Alien Minds přihlásila k představě, že to nebudou podivní zelení či šediví mužíčci, ani nechutná hmyzoidní stvoření, ale spíše stroje obdařené superinteligencí, která bude tu naše dalece přesahovat ve všech myslitelných směrech.

 

Zvětšit obrázek
Susan Schneider. Kredit: S. Schneider.


Podobně to vidí někteří popularizující vědci, jako ředitel SETI Seth Shostak anebo astrobiolog NASA Paul Davies. Shostak by se vsadil o pořádnou várku kafe, že když zachytíme mimozemský signál, tak to bude od umělé superinteligence. Schneiderová s ním souhlasí a jako jedna z mála myslitelů mimo hájemství science-fiction tvrdí, že někde v okolním vesmíru už celé věky sídlí cizí postbiologické superinteligence, které nějakým způsobem vznikly v lůně dávných biologických inteligencí. Vedou ji k tomu tři okruhy argumentů, které dohromady vykreslují obraz existence cizích umělých superinteligencí ve vesmíru, jistě se jen třesoucích na kontakt s námi.


 

Zvětšit obrázek
Seth Shostak (2011). Kredit: BDEngler, Wikimedia Commons.

Prvním z nich je krátké časové okno, v němž biologická inteligence zanechává stopy ve vesmíru. Když prý taková civilizace získá technologie schopné ovlivnit okolní kosmický prostor, tak by měla být jen pár století od bodu zlomu, který ji překlopí z biologické podoby do umělé inteligence. Vesmír, galaxie i jednotlivé planety existují dlouho, měřeno lidským životem dokonce nesmírně, takřka neuvěřitelně dlouho. Mnozí mají za to, že v takovém moři času není příliš velká šance najít druhou biologickou inteligenci ve fázi vývoje podobné té naší. Stačí se prý podívat na bleskurychlou kulturní evoluci, kterou v posledních staletích prožívá jediná nám známá biologická inteligence – totiž naše vlastní. Podle Schneiderové se zároveň poslední dobou množí důkazy (sama autorka trochu nešťastně uvádí jako příklad technologii Google Glass, což je velkolepý koncept s poněkud pokulhávající realizací), že se nezadržitelně blíží technologická singularita, kdy umělá inteligence předhoní tu lidskou a vymkne se její kontrole.


Druhým argumentem Schneiderové je, že by některé cizí inteligence měly být mnohem starší, než je naše civilizace. Podle odhadů SETI, nejspíš založených na pozorování dávného vesmíru, by to prý mohlo být až 8 miliard let. A tak staré civilizace přece musejí být nesmírně inteligentní, superinteligentní, přinejmenším v porovnání s námi, civilizačními batolaty Mléčné dráhy.


 

Zvětšit obrázek
Google Glass. Technologická singularita na dohled? Kredit: Loïc Le Meu, Wikimedia Commons.

A do třetice, Schneiderová tvrdí, že receptem na prakticky nesmrtelnou existenci ve vesmíru je nespolehnout se na uhlík. Neuhlíkové formy inteligence by podle ní měly být velmi odolné a schopné přežít rozmanitá prostředí. Křemíkové struktury se také podle Schneiderové jeví jako lepší médium ke zpracování informací, než jsou vlhké a zranitelné mozky. Biologické neurony pracují na frekvenci kolem 200 Hz a už současné mikroprocesory jsou o několik řádů rychlejší. Pokud jde o přenos signálu, v axonech nervové soustavy to nejde o moc rychleji než cca 120 metrů za sekundu, kdežto již existující výpočetní jádra mohou komunikovat opticky, tedy rychlostí světla.


Máme důvod k obavám? Znamená to, že bychom se měli co nejrychleji zahrabat pod zem a tvářit se, že tu vlastně vůbec nejsme? Filmová science-fiction z poslední doby má poměrně jasnou představu, jak by asi vypadalo naše střetnutí s takovou cizí superinteligencí – sotva bychom uhájili holé životy, než bychom to zlé inteligenci spravedlivě natřeli. Nejspíš ale nebude tak zle.


Argumentace Schneiderové je nesmírně spekulativní a vychází z řady zásadních předpokladů, které jsou poněkud vycucané z prstu. Své veškeré názory o vývoji inteligencí odvozujeme z té naší, žádné jiné zatím neznáme. Technologická singularita je jen mlhavá předpověď, která se navíc stále odsouvá dál a dál do budoucnosti, protože vývoj umělých inteligencí očividně vázne. Dokud nepochopíme fungování biologické inteligence, tak nemůžeme vyrobit umělou, která by ji mohla nahradit. Předlouhé stáří rozhodně není zárukou, že se nějaká životní forma stane superinteligentní. Jestli něco o evoluci víme, tak to, že je slepá, chaotická a ráda se pohybuje všemi myslitelnými i nemyslitelnými směry. A pokud jde o křemík, ani on není všemocný. Možná jsou z něho lepší kalkulačky než z uhlíku, to ale neznamená, že by křemík stejně dobře obstál jako médium prastaré inteligence bloudící vesmírem. Jestli někdy prozkoumáme jiné obyvatelné planety, kterých je podle odhadů stále víc a víc, a okolní kouty vesmíru, tak konečně uvidíme, na čem jsme.

 

 

Video:  Dr. Susan Schneider, Penn Media Seminar on Neuroscience and Society. Kredit: University of Pennsylvania.


Video: How To Create A Mind: Ray Kurzweil at TEDxSiliconAlley. Kredit: TEDx Talks.


Video: Nick Bostrom: Superintelligence - Authors@Google

 

Literatura

Daily Galaxy 30. 12. 2014, Wikipedia (Superintelligence).

 

Datum: 04.01.2015 17:26
Tisk článku

Psí IQ - Dramardová Valérie
 
 
cena původní: 99 Kč
cena: 84 Kč
Psí IQ
Dramardová Valérie

Diskuze:




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni














Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace