Ve znamení havrana  
Mohli by si snad havrani předávat informace i jinak, než že by sledovali směr svého letu? Mají nějakou obdobu symbolického jazyka, podobně jako včely? ...

Na první pohled to připomíná scénu z Hitchcockova filmu Ptáci. Vznik statisícových havraních hejn, postupné slétávání menších skupinek, to je podle mého názoru jeden z nejzajímavějších přírodních zážitků vůbec.

Zimní období, místo nedaleko nějakého nocoviště, přicházející soumrak. Hejna černých ptáků se stále zvětšují, posedávají na stromech či komínech, zvedají se, chvíli krouží vzduchem, spojují se s dalšími hejny, nabalují je na sebe jako sněhová koule valící se po svahu.

V určitý okamžik dokáží černá křídla dokonale zakrýt potemnělou, někdy ještě ale trochu modrou oblohu. Let sta tisíc havranů probíhá chvíli nehlučně, pak většinou jeden zakráká a přidávají se i ostatní ptáci. Hejno se neustále přeskupuje; někomu může připomenout podivný tanec, jinému kypící mrak, nelze se ubránit ani otázce po matematickém popisu tohoto možná chaotického a možná podivně pravidelného klokotání. Buď jak buď, v případě sletu havranů se ale jedná o mimořádně silný estetický zážitek.

“Je to živelná dynamika bouře, valícího se kouře, vodních vírů, chumelenice, lijáku.” (David Storch: Havraní rituály, Vesmír 74 384/1995)

Po příletu na 'finální' nocoviště se havrani obvykle rychle ukládají ke spánku. Ještě trochu hádky o to, kdo obsadí jakou větev, snad to nějak souvisí s hodnostní pozicí v havraní hierarchii. Za chvíli krákorání utichne a ptáci usnou.

Havrani jsou však plaší a nervózní, takže hlučnější návštěvník je dokáže snadno vyrušit. Tehdy se několik havranů vytrhne ze spánku, vzlétnou a často strhnou i větší skupinku. Následuje dominový efekt, probuzení ptáci budí spící druhy, havrani se přesouvají a nějaký čas trvá, než se opět usadí. Nervóznější jedinci takhle podle všeho občas spustí i poplachy falešné. Naproti tomu se nocující havrani dokáží snadno adaptovat třeba na nedalekou trať a nenechají se nijak rozptylovat hlukem projíždějících vlaků.

Proč se ale havrani vůbec takhle hromadně houfují a nocují? Renáta Fojtíková, která se havraním nocovištím věnovala ve své diplomové práci, zjistila, že účelem společného nocování havranů není lepší tepelná izolace. Havrani spí, aniž se navzájem dotýkají, a je mezi nimi vzdálenost alespoň 10 cm. Experimentálně bylo potvrzeno, že na nocovišti havranů není tepleji než ve srovnatelném 'nezahavraněném' biotopu.

Let z nocoviště a zpět (dohromady řekněme asi 30 km) představuje značný výdaj energie, navíc se tím ztratí - v zimě krátký a tudíž drahocenný - čas, kdy je světlo. Den by bylo záhodno využít k hledání potravy.

Pokud k tomu přičteme, že také kolem nocoviště ztrácí ptáci čas i síly různými přelety a seřazováním se, eventuálně i to, že společný život na hromadách trusu může přispívat k šíření chorob a parazitů, musí společné nocování přinášet nějakou pořádnou výhodu. Ale jakou?

Možné je, že množství ptáků, či pach tlusté vrstvy tlejícího trusu, odpuzují predátory, to se však nezdá být jako postačující vysvětlení.

Hypotéza informačního centra tvrdí, že havrani mají ze společného nocování prospěch především díky tomu, že si zde předávají informace o nalezištích potravy. S touto koncepcí přišli jako první Ward a Zahavi.

Je to tedy tak, že část havranů se na nocovištích shromažďuje proto, že nějak využívá znalostí jiných, dosud úspěšnějších ptáků? To by nejspíš znamenalo, že v hejnech při odletech by existovali stabilní vůdci sledovaní ostatními. K tomu však podle všeho nedochází, havrani v čele letu se střídají. Sotva je tedy někdo, kdo 'ví', a ostatní se na jeho znalosti pasivně přiživují.

Z nocoviště odlétají ráno havrani jako celek na 'odletiště', odtud se už trousí zvlášť po malých skupinkách. Nezdá se, že by mezi skupinkami přitom existovala výměna informací. Příslušnost jedince do určité skupinka je zřejmě stabilní. Skupinky se potom opět sejdou na 'přednocovišti', odkud už na vlastní nocoviště létají společně.

Mohli by si snad havrani předávat informace i jinak, než že by sledovali směr svého letu? Mají nějakou obdobu symbolického jazyka, podobně jako včely? I kdyby tomu tak bylo, stále nemůžeme přehlédnout skutečnost, že havrani jsou velmi konzervativní. Většina skupinek létá za potravou den co den na stejné místo - bez ohledu na to, co se děje ostatním skupinkám.

Zdá se, že hypotéza informačního centra byla diplomovou prací Fojtíkové minimálně zpochybněna a odpověď na otázku po příčinách havraních sletů dnes prostě neznáme.

Úryvek z právě vycházející knihy

Pavel Houser: Havrani

Triton, 2004
128 str., brož., cena: 59,- Kč.

Detaily o publikaci :
http://www.triton-books.cz/book.asp?bookid=126 

Autor: Redakce
Datum: 06.07.2004
Tisk článku


Diskuze:

rozmnožování

xb,2004-07-07 19:51:46

A co páření, genová variabilita, výchova mláďat, způsob omlazování skupinek...? Jedním extrémem by bylo, že matka i otec jsou vždy z jedné skupinky a mláďata zůstávají ve skupince svých rodičů. Opačným extrémem by bylo, kdyby matka a otec byli vždy z jiné skupinky a mláďata by se rozešla každé do jiné skupinky.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni
















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace