Precizní hodinky mají i obyčejné bakterie  
Zní to jako špatný vtip: „Jakoby bakterie potřebovaly vědět kolik je hodin?“ Časopis Nature nyní přichází s překvapujícím odhalením – některá z jednobuněčných stvoření vnitřní hodiny opravdu mají.
U živých organismů, změny v expresi genů, životních pochodech a v chování, které sledují cyklus dne a noci jsou nazývány cirkadiálním rytmem. Tyto periodické oscilace jsou dávno dobře známy u savců, hmyzu a rostlin. Nedávno byly  zjištěny i u hub. Nyní se tento výčet rozšiřuje dokonce i o jednobuněčné organismy.
Irina Mihalcescu z  Univerzity Josepha Fouriera ve francouzském Saint Martin d'Heres, studovala se svými spolupracovníky cyanobakterie a modrozelené řasy které byly stvořeny tak, že se  rozzáří vždy když se v jejich těle zapne příslušný regulační gen. V mikroskopu vědci vidí jednotlivé buňky a to jim dovoluje změřit jak ta která buňka, když začne svítit, jak má nastaveny své vnitřní hodiny. Stačí zaznamenat čas zahájení  luminiscence.

Předešlé výzkumy odhalily, že tyto fotosyntetické bakterie dodržují denní režim dokonce bez ohledu na to, zda dostávají stimuly z vnějšího světa. Mihalescu se spolupracovníky zjistila, že  za konstantních podmínek, bakterie udržují vlastní specifický rytmus dokonce i po buněčném dělení.

Cyanobakterie zachovávají svůj cirkadiální rytmus i po dělení buněk. To znamená, že nastavení hodin se přenáší na potomstvo, je tedy dědičné.


Aby výzkumníci zjistili, zda vzájemný kontakt mezi buňkami ovlivní také synchronizaci jejich individuálně nastavených hodin, vypěstovali dvě buněčné kolonie posunuté v čase o tři hodiny. Časový posun lze  přirovnat jakoby jedna kolonie byla z  New Yorku a druhá z Kalifornie. Když dali tyto dvě kolonie dohromady obě si chránily svoje nastavení hodin a k synchronizaci nedošlo ani tehdy když byly na sebe úmyslně natlačeny a když se vzájemně dotýkaly.

Taková tvrdohlavost a setrvávání na vlastním nastavení časomíry není známa ani u mnohem vyvinutějších jednobuněčných organismů ale ani u savčích nervových buněk. Naopak je známo, že jakmile se buňky vyšších organismů od sebe odloučí, začne být jejich  denní oscilace, mírně řečeno „lajdácká“. Ve srovnání s nimi  chodí hodiny cyanobakterií „jako  Rolexky“.

Pramen: Sci. Am. Jul 06, 2004

Datum: 07.07.2004
Tisk článku


Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán

Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz