Volné radikály jsou zlo, které z nás předčasně dělá starce a stařeny. A nebo je to jinak?  
Ve Sborníku americké akademie věd vyšla včera studie, která zaskočila fyziology, dietology, gerontology, ale i nás prosté konzumenty tak vychvalovaných antioxidantů, kteří se ve jménu svého zdraví snažíme dělat vše proto, abychom se volných radikálů v buňkách zbavili.

 

Metúšelach, stáří 969 let. S laskavým svolením  První knihy Mojžíšovy a Moonstole Cellars
Metúšelach, stáří 969 let. S laskavým svolením  První knihy Mojžíšovy a Moonstole Cellars

Laboratoř profesorky Judith Campisi na Buck institutu v Kalifornii, se stejně jako celý ústav, věnuje stárnutí. Kromě pokusničení na lidech tam mají k ověřování teorií a účinnosti léků, i slušný chov laboratorních hlodavců. Příbuzenským pářením získávají zvířata, která stárnou rychleji, než je zdrávo. Pak se jim zase snaží život prodloužit. Podařilo se jim vyšlechtit myš, která produkuje nadměrné množství volných radikálů. Ty, jak známo, poškozují kožní buňky.

Za řadu poznatků o stárnutí vděčí svět filantropce Beryl Hamilton Buckové.  Svou závětí s odkazem 12 milionů dolarů se Američanka zasloužila o vznik výzkumného ústavu specializovaného na otázky stárnutí.
Za řadu poznatků o stárnutí vděčí svět filantropce Beryl Hamilton Buckové. Svou závětí s odkazem 12 milionů dolarů se Američanka zasloužila o vznik výzkumného ústavu specializovaného na otázky stárnutí.

Podle nejuznávanější teorie a stávajících představ o škodlivosti volných radikálů by organismus s nadměrným množstvím volných radikálů v buňkách, měl trpět řadou neduhů. Jenže myši s přemírou radikálů v těle si postavily hlavu a představu chřadnoucího organismu již od útlého mládí, ani zdaleka nenaplnily. Ba právě naopak. Jejich šrámy a zranění se hojí nezvykle rychle a jak se ukázalo, je to následkem zvýšené epidermální diferenciace a re-epitelizace. 

Co teď s tím?

Teorií stárnutí bylo a je hodně. Ta nejznámější a momentálně nejuznávanější, je od Denhama Harmana, profesora na Universitě v Nebrasce. Říká se jí mitochondriální teorie stárnutí a hlavní roli stárnutí přisuzuje volným radikálům. Naše stárnutí by měl být důsledek hromadění změn a toto zlo mají způsobovat velmi reaktivní částice - volné radikály. Ve své podstatě to jsou reaktivní atomy nebo molekuly, které ve vnější elektronové sféře mají nepárový elektron. Oplývají silným nutkáním se párovat a to vede k přijímání elektronů od ostatních atomů a molekul. A nebo k předávání vlastního elektronu, za účelem jakési „neutralizace“. O jejich škodlivosti nikdo nepochybujeme. Stačí si přečíst něco o kouření. Tělo si ale radikály také vyrábí samo. Jsou produktem normálního metabolismu. Přivodit si je můžeme ale i konzumací některých toxinů. Volné radikály v nás páchají neplechu – poškozují nám v buňkách bílkoviny i DNA a tím i geny. Snižování volných radikálů pomocí antioxidantů a to jak ve zdraví, tak i nemoci, jaksi patří k dobrým mravům a podporuje to  99  lékařů ze sta. Obchodníci se zdravím udělali z antioxidantů doslova všelék a v byznysu s nimi se točí miliardy.

 

 

Buck Institute je první nezávislé výzkumné zařízení ve Spojených státech zaměřené na  stárnutí. Hlavním zdrojem finančních prostředků jsou dotace z National Institutes of Health a soukromí dárci. Provozní rozpočet na letošní rok 27,6 milionů dolarů.
Buck Institute je první nezávislé výzkumné zařízení ve Spojených státech zaměřené na stárnutí. Hlavním zdrojem finančních prostředků jsou dotace z National Institutes of Health a soukromí dárci. Provozní rozpočet na letošní rok 27,6 milionů dolarů.


Myši to tak jednoznačně nevidí
Alespoň ne ty s oxidativním stresem poškozenými mitochondriemi. Navzdory zvýšenému množství volných radikálů totiž překypují zdravím, rychleji se jim opravuje tkáň poškozená ultrafialovým zářením a v hojení zranění jsou přebornicemi. Pochopitelně, že to není  zadarmo ale  za cenu rychlejšího vyčerpání zásob kmenových buněk. V každém případě ale americké „radikální“ myši, se stávající teorií stárnutí, notně zamávaly.

 

 

Denham Harman. Autor teorie stárnutí jako důsledek působení volných radikálů. Byl šestkrát nominován na Nobelovu cenu, ale ani jednou ji nezískal.
Denham Harman. Autor teorie stárnutí jako důsledek působení volných radikálů. Byl šestkrát nominován na Nobelovu cenu, ale ani jednou ji nezískal.

Zastříhat ušima bychom asi teď měli všichni a nejvíc ti, z nichž reklama udělala polykače bobulí. Důvěřivci, doufající, že si antioxidanty vylepší zdraví, by se mohli dobrat konců zcela opačných. Válčit s volnými radikály by mohlo být ku škodě všude tam, kde organismus potřebuje rychle reagovat na nějaký průser. Příkladem, nadmíru aktuálním, budiž případy spálených zad a miminek připomínajících opařená selátka. Nejen, že to bolí a nikdo se pak nevyspí, ale v nejvlastnějším zájmu organismu je, aby metabolismus i mitochondrie „jely“ na maximum a to i za cenu vlastního poškození s enormním zvýšením volných radikálů v buňkách. Nejde tu o rychlý návrat dovolené k normálu, jako spíš o včasnou náhradu buněk s poškozenou DNA u nichž hrozí něco hodně ošklivého.

 


Z toho, co dnes víme o antioxidantech, tak jsou to látky, které snižují metabolismus a koncentraci volných radikálů v buňkách. Podle nyní publikované studie ale vysoká hladina volných radikálů v buňkách koreluje s rychlejší obměnu buněk v poškozené tkáni. Z toho se dá usoudit, že ve stresových situacích, konzumace antioxidantů, nemusí být tím pravým ořechovým.

Judith Campisi, profesorka, absolventka State univ New York, Harvard Medical School, šéfka laboratoře molekulárních a buněčných základů stárnutí u savců na Buck institutu, vedoucí kolektivu studie v PNAS. (Kredit: BI)
Judith Campisi, profesorka, absolventka State univ New York, Harvard Medical School, šéfka laboratoře molekulárních a buněčných základů stárnutí u savců na Buck institutu, vedoucí kolektivu studie v PNAS. (Kredit: BI)

Hlodavci, kteří podle všech předpokladů měli být sušinkami prolezlými nemocemi, a byli zdraví jako řípy, jakoby nám chtěli sdělit ještě něco. Jak evoluce preferuje mládí a jak se ho snaží v plné síle dostrkat k reprodukci i za cenu vyčerpání všech záloh, včetně těch s kmenovými buňkami. Z pohledu sobeckého genu to logiku má. Předat geny a pak ať už se s námi děje vůle Alláhova.

 

 


Dožít se Metuzalémových 969 let se komplikuje

S tím, jak jsme poznávali možnost náš metabolismus pomocí chemie ovlivnit, naplňovalo nás to optimismem, že si můžeme omezením radikálů, prodlužovat spokojené stáří. Výsledky z laboratoře Judity Campisiové nám představu natahování dlouhověkosti řádně zkomplikovaly.

Ne, že by nešlo metabolismus tlumit a snižovat volné radikály v buňkách a šetřit si tím kmenové buňky na stáří, tak jak nám to zdůrazňují v příbalových letácích. Jen by se tam nyní mělo objevit, že taková volba má i svá „ale“. A že to s největší pravděpodobností bude za cenu horšího se vypořádávání s nemocemi, pomalejším hojením a taky vyšším rizikem, že si vysněného stáří nemusíme zrovna užít. Zpomalená výměna opotřebovaných buněk totiž chodí ruku v ruce s rizikem rakoviny.

 


Psáno pro ALPHA MEDICAL a osel.cz
Psáno pro ALPHA MEDICAL a osel.cz
Jakoby nám každý nový poznatek, který nám umožňuje manipulovat s rychlostí buněčného metabolismu, s sebou přinesl i dilema preferencí. Být mladý, silný a překypovat zdravím, se začíná jevit být s dlouhověkostí poněkud na štíru. A tak snažit se o nízkou hladinu volných radikálů bude mít i svou stinnou stránku o které se na etiketách potravinových doplňků nějaký čas ještě psát nebude.


Literatura
Michael C. Velardea,Marco Demariaa, Simon Melova, Judith Campisia.:Pleiotropic age-dependent effects of mitochondrial dysfunction on epidermal stem cells, Proceedings of the National Academy of Sciences doi/10.1073/pnas.1505675112 

Datum: 04.08.2015
Tisk článku

Prostě Hawking! - Vaas Rüdiger
 
 
cena původní: 299 Kč
cena: 254 Kč
Prostě Hawking!
Vaas Rüdiger
Související články:

V kostele jde o zdraví     Autor: Jaroslav Petr (20.11.2004)
Stres nám zkracuje telomery a buňky pak rychleji stárnou     Autor: Josef Pazdera (07.12.2004)
Sestrin – protein zpomalující stárnutí     Autor: Josef Pazdera (07.03.2010)
Nový „elixír mládí“ se stal jablkem sváru     Autor: Dagmar Gregorová (08.11.2011)
Oxidanty – noví strážci krevního tlaku     Autor: Josef Pazdera (20.01.2012)
Další bod pro kafaře     Autor: Josef Pazdera (03.09.2013)
Zklamání z antioxidantů     Autor: Josef Pazdera (02.02.2014)
Bude problémy důchodců řešit „p38“ ?     Autor: Josef Pazdera (26.08.2014)



Diskuze:




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace