Strach zabíjí. Kredit: Landjager / deviantart.

Když 11. března 2011 zasáhla tsunami oblast japonské jaderné elektrárny Fukušima I společnosti TEPCO, tak to nakonec vedlo k závažnému poškození celkem 4 ze 6 varných reaktorů této elektrárny. Do okolního prostředí unikl radioaktivní materiál a v okruhu 20 kilometrů kolem elektrárny bylo evakuováno více než 100 tisíc obyvatel. Prakticky ode dne havárie se také rozběhly divoké dohady o výskytu rakoviny mezi místními lidmi. Jak už to v podobných případech chodí, mnozí lidé jsou přesvědčeni o apokalyptické jaderné zkáze a usilovně se snaží nalézt pro své přesvědčení důkazy.

International Atomic Energy Agency (IAEA).

Záhy po incidentu spustila Fukušimská univerzita velice rozsáhlý průzkum místních dětí, ve snaze zjistit, jestli se u nich nevyskytují známky počínající rakoviny štítné žlázy. Tuto rakovinu může vyvolat radioaktivní jód-131 a její výskyt bývá spojován s podobnými událostmi. Loni zveřejněné výsledky výzkumu jsou naprosto ohromující. Badatelé zjistili, že téměř polovina ze 300 476 vyšetřených dětí má cysty na štítné žláze. U více než 100 z nich diagnostikovali rakovinu štítné žlázy, což je opravdu vysoké číslo.

Jak se dalo čekat, výsledků se okamžitě nadšeni chytili odpůrci jaderné energetiky, kteří s nimi začali mávat jako s jasným důkazem smrtelné nebezpečnosti jádra. Řada vědců ale proti tomu ostře protestuje a odmítá závěr, že jde o důsledek vystavení radioaktivnímu materiálu po incidentu ve Fukušimě. Podle nich je to jenom prostý důsledek intenzivního průzkumu dětí. Výzkum byl totiž rozsáhlý a detailní, a badatelé při něm zjistili, že cysty na štítná žláze jsou mnohem běžnější, než se myslelo. Specialista na rakovinu štítné žlázy Dillwyn Williams z Univerzity v Cambridgi každopádně tvrdí, že podle dostupných dokladů naprostá většina a nejspíš všechny objevené případy rakoviny štítné žlázy dětí v oblasti Fukušimy nejsou vyvolané radioaktivitou.

Dillwyn Williams. Kredit: Learned Society of Wales.

Odborníci vlastně už brzy po Fukušimském incidentu předpověděli, že lidé žijící v blízkosti elektrárny budou vystaveni jen velmi malému riziku zvýšení výskytu rakoviny. Fukušima nebyla žádný Černobyl a většinu radioaktivního materiálu ještě navíc spláchlo a zcela rozředilo moře. Osud lidí, kteří se podílejí na záchranných pracích ve Fukušimě, se vůbec nedá srovnat s trpkým osudem sovětských zaměstnanců v Černobylu. Japonské úřady hodlají sledovat jejich zdraví každý rok až do konce jejich života.

Uzavřená oblast, Kashiwa, únor 2012. Kredit: Abasaa, Wikimedia Commons.

Je ohromně paradoxní a velmi varující, že lidi ve Fukušimě vlastně prakticky vůbec neohrozila radioaktivita, ale všudypřítomná hysterie a strašlivý stres, které propukly ve dnech následujících po katastrofě. Vypuklo příšerné pozdvižení, mnoho lidí přišlo o práci, případně o majetek. Lékaři zjistili, že mezi Japonci evakuovanými v oblasti Fukušimy trpí psychickými traumaty mnohem víc lidí, než v okolní populaci.

Ačkoliv mezi lidmi kolují roztodivné konspirace, podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) ve Fukušimě nikdo nezemřel v důsledku ozáření. Dokonce i mezi lidmi, kteří se podílejí na odstraňování následků katastrofy, by nemělo zvýšení počtu případů rakoviny překročit úroveň statistické chyby. Co je ale k neuvěření, jak napsal George Johnson loni v New York Times, zhruba 1 600 lidí ve Fukušimě podle všeho zemřelo kvůli stresu z evakuace. Ve Fukušimě nezabíjela radiace, ale strach z ní. Podle Mohana Dosse z Fox Chase Cancer Center ve Filadelfii japonská vláda pod tlakem zpanikařila a kvůli všeobecné evakuaci připravila pacienty z nemocnic a obyvatele pečovatelských domů o potřebnou péči. A lidé pak umírali.

Momentka z evakuace v oblasti Fukušimy, 21. března 2011. Kredit: April Quintanilla, Wikimedia Commons.

Odborníci horlivě diskutují o předpisech a pravidlech, které se dotýkají radioaktivity. Objevují se názory, že jsou v některých ohledech přehnané a že je to kontraproduktivní. Radioaktivita nepochybně představuje jisté riziko, když ale víc lidí zabije strach z ní, tak je něco hodně špatně. Poslední dobou se dokonce objevují doklady, pochopitelně vnímané jako kontroverzní, že vystavení určité úrovni radioaktivity výskyt rakoviny u lidí oproti okolnímu obyvatelstvu nezvyšuje, ale naopak snižuje.

Na Tchaj-wanu uskutečnili nezamýšlený experiment, když 10 tisíc lidí žilo dlouhé roky ve 200 budovách z oceli kontaminované radioaktivním kobaltem. Byli vystaveni dvojnásobné dávce záření než lidé ve Fukušimě, a přitom trpí rakovinou méně, než jejich sousedé. K velmi podobným výsledkům dospěla i nedávná studie vědců Johnse Hopkinse, podle níž mají lidé žijící v místech s vyšším výskytem radonu méně často rakovinu plic. Což znamená, že bezpečnostní opatření proti radonu možná ve skutečnosti ohrožují lidi rakovinou plic. Zatím není jasné proč, možná je v tom stimulace imunitního systému nebo něco podobného.
Ve všech uvedených případech je na místě opatrnost a další výzkum. Jak se ale zdá, jednoduchá rovnice radioaktivita rovná se rakovina se začíná bortit. Jak říká Johnson v New York Times, jsme jenom lidé a žijeme v nejistém světě. Ve snaze uniknout hrůzám, kterých se bojíme, riskujeme, že si vytvoříme nové hrůzy, tentokrát proklatě reálné.

Literatura
IFL Science 9. 3. 2016, New York Times 21. 9. 2015