Maratónská myš  
Hned dva typy myší s citelně zvýšenou fyzickou vytrvalostí vytvořili američtí vědci pomocí genetických modifikací.

Tajemství vytrvalosti maratónských běžců spočívá kromě jiného v tom, že vynikají schopností vyrábět ve svalech energii aerobní cestou, tedy spalováním v přítomnosti kyslíku. Tímto způsobem pracuje u trénovaného maratónce 80% svalových vláken. My, obyčejní smrtelníci máme těchto svalových vláken jen 30 až 40% celkové svalové výbavy. Zbývající svalová vlákna nám vyrábějí energii metabolismem nezávislým na kyslíku (tj. anaerobně). Přitom vzniká ve svalu kyselina mléčná. Pokud se nahromadí kyselina ve svalech, je po legraci a člověk „vytuhne“ - k další fyzické námaze se nepřinutí ani se zaťatými zuby. Trénovaní vytrvalci dokážou zbavit své svaly kyseliny mléčné s účinností, o jaké se nám obyčejným smrtelníkům nezdá. I to je jedno z tajemství jejich fenomenálních výkonů.


Tým Ronalda Evanse ze Salk Institute for Biological Studies v americkém San Diegu získal myš, která má zásahem do dědičné informace zvýšenou produkci proteinu PPAR delta. Tento protein zajišťuje, aby svaly přešly při výrobě energie ze spalování cukrů na spalování tuků. Tuky jsou spalovány aerobně a to dává svalům schopnost pracovat velmi dlouho bez projevů únavy. Geneticky modifikované myši proháněné na trenažéru dokážou uběhnout dvakrát delší vzdálenost než myši obyčejné.


Randall Johnson z University of California v San Diegu získal obdobně vytrvalou myš jiným genetickým trikem. Zablokoval myším gen HIF-1 alfa. Ten má za úkol převést při nedostatku kyslíku práci svalu do anaerobního režimu. Johnsonovy myši tedy vyrábějí energii především aerobně a neprodukují ve svalech kyselinu mléčnou. Také ony jsou schopny podávat úžasné vytrvalecké výkony, ale platí za to vysokou cenu – po dlouhodobé zátěži se u nich projevuje těžké poškození svalů. Na vině jsou zřejmě volné radikály vznikající při aerobním metabolismu a poškozující široké spektrum molekul v buňkách.


Zpráva o obou typech „maratónských myší“ zveřejněná v internetovém vědeckém časopisu PLoS Biology zavdala samozřejmě důvod ke spekulacím o genovém dopingu, kterým by si mohli pomáhat někteří atleti. Především zvýšení aktivity genu pro protein PPAR delta by mohlo pomoci k lepším výkonům i lidským běžcům. Inu, o čem se má psát, když v Athénách právě probíhají olympijská klání? Mnohem spíše se ale dočkáme uplatnění výsledků podobných pokusů při genové léčbě těžkých poškození svalů, tzv. svalových dystrofií.



Tým vědců ze Salkova Institutu v San Diegu získal genetickou modifikací „maratónskou myš“.




Na běžícím pásu podává tato myš úžasné výkony – uběhne dvakrát tolik, co obyčejné myši. Vděčí za to zvýšené schopnosti spalovat při svalové práci tuky.



I když má trénovaný maratónec 80% svalových vláken připravených pracovat v aerobním režimu, někdy se mu stane, že tělo řekne: Ne! Na athénské olympiádě si to na 36. kilometru klasické maratónské trati prožila  i jedna z velkých favoritek závodu Paula Radcliffová z Velké Británie. Když se ve svalech nahromadí kyselina mléčná, nepomůže ani buldočí vůle, jakou Radcliffová bezesporu má.

 



A takhle to vypadá, když svaly pracují, jak mají. Vítězka aténského maratónu Japonka Nogučiová jistě vděčí za svou vytrvalost nejen tvrdému tréninku, ale i dědičným vlohám.

Datum: 24.08.2004
Tisk článku


Diskuze:

aerobní svaly a obezita

jarda petr,2004-08-25 07:04:58

Nejprve k otázce na obezitu. Přítomnost aerobně pracujících svalových vláken je u obézních lidí silně snížena a stejně tak je tomu i u lidí s diabetem typu 2. Platí to i opačně - zvýšení podílu aerobně pracujících svalových vláken vede k zlepšení reakce na insulin (špatná reakce má za následek diabetes typu 2) a zmenšení objemu tukových buněk. Sami autoři studie vysloveně uvádějí, že jejich výzkum má dopad i do oblasti bojke s obezitou a cukrovkou typu 2.
A nyní k tomu, jestli lze běžet maratón jen na aerobní vlákna. Maratónci mají 80% svalové hmoty z pomalých aerobně pracujících vláken. I oni produkjí ve svalech kyselinu mléčnou vznikající anaerobní glykolýzou. Nejnovější experimenty dokazují, že kyselina mléčná je pro práci svalů extrémně důležitá, protože okyselením nitra svalových buněk vyrovnává iontovou rovnováhu a umožňuje, aby i unavená buňka reagovala na nervový podnět stahem - aby běžce i unavené nohy nadále poslouchaly. Takže bez anaerobních vláken a anaerobní glykolýzy se dlouho běhat nedá. Ale na čtyřstovku za 72 sekund bych si i ve svém pokročilém věku troufl bez obav z křečí a vyčerpání. Trénink pomáhá nejen změnit podíl aerobnícjh a anaerobních vláken ale mění i metabolismus svalové tkáně. Vřera jsem ušlapal na trekongovém kole cestou na jatky pro materiál k pokusům 27 km za 42 minut a zatím stále ještě žiju.

Odpovědět

účinnost vs. rychlost

OptiPes,2004-08-24 14:18:16

ale čistě aerobně pracující svaly by při zátěži typu olympijský maratón k úspěchu nevedly (jak sugeruje popiska k článku). Oni totiž maratónci běží tempo kolem tří minut na kilometr. Zkuste si někdo uběhnout tímto tempem čtyřstovku (tedy 1 % jejich trati).
Vychází to na 72 s!!!

Odpovědět

lecba obezity?

Kamil,2004-08-24 12:05:31

Mohlo by to byt take vyuzito k lecbe obezity? Napriklad, pokud se silna zena snazi zbavit tukovych zasob fyzickou aktivitou, vetsinou se ji to nepodari (zeny vedi, ze kazda cokoladka se objevi na postave a da se jen tezko "shodit"). Nefunguje prave u nich (evloucni cestou) vyvinute spalovani cukru misto tuku, ktere by se pripadne dalo genovou terapii "prepnout"? Nevim, rad se necham poucit jak to je.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz