Kdo vlastní vesmír?  
Volný a redigovaný překlad článku ze serveru www.spacedaily.com. Originál napsal Gbenga Oduntan, International Commercial Law, University of Kent, UK (The Conversation) 27. listopadu 2015.

 

Katalogizaci hvězd a planet podle měření Tychona de Brahe provedl Johannes Kepler v roce 1627 a uveřejnil v Rudolfínských tabulkách. O jejich vlastnictví tehdy Katalogizaci hvězd a planet podle měření Tychona de Brahe provedl Johannes Kepler v roce 1627 a uveřejnil v Rudolfínských tabulkách. O jejich vlastnictví tehdy v Praze na dvoře císaře Rudolfa II, ještě neuvažoval. (Wikipedia)
Katalogizaci hvězd a planet podle měření Tychona de Brahe provedl Johannes Kepler v roce 1627 a uveřejnil v Rudolfínských tabulkách. O jejich vlastnictví tehdy Katalogizaci hvězd a planet podle měření Tychona de Brahe provedl Johannes Kepler v roce 1627 a uveřejnil v Rudolfínských tabulkách. O jejich vlastnictví tehdy v Praze na dvoře císaře Rudolfa II, ještě neuvažoval. (Wikipedia)

Dne 18. listopadu 2015, americký kongres schválil velmi zajímavý zákon (U.S. Commercial Space Launch Competitiveness Act - H.R.2262), který se zatím nedočkal velké publicity. Jím dané předpisy dávají americkým společnostem práva vlastnit a prodávat přírodní zdroje, které pocházejí z těžby ve vesmíru a to včetně asteroidů.

 

 

Zákon prošel s podporou obou hlavních politických stran, a byl 25. listopadu podepsán prezidentem Obamou. Proč je tento zákon tak důležitý? Jde totiž o velký průlom v ideologickém boji o vlastnictví kosmu a který součastně popírá smlouvy vycházející z mezinárodního zvykového práva, které byly do současnosti všeobecně přijímány pro celý vesmír.


Nový zákon není nic jiného než klasické ztvárnění filozofie „Kdo dřív přijde, ten dřív mele“ využívané při osidlování divokého západu. Zákon umožňuje soukromému sektoru ochránit své vesmírné inovace od regulačního dohledu po dobu osmi let a současně účastníky tohoto programu chrání před finančním krachem. Jasným cílem je podpořit soukromé firmy v začlenění těžby přírodních zdrojů asteroidů do svých investičních plánů.

 

Asteroid Belt (NASA). Hlavní pás planetek se nachází v oblasti mezi drahami Marsu a Jupitera. Řada planetek však obíhá i na drahách blízko Země. Na těch by se s těžbou mělo začít nejdříve. (Wikipedia) 
Asteroid Belt (NASA). Hlavní pás planetek se nachází v oblasti mezi drahami Marsu a Jupitera. Řada planetek však obíhá i na drahách blízko Země. Na těch by se s těžbou mělo začít nejdříve. (Wikipedia)


Stoupenci zákona H.R. 2262 oceňují, že přijetí tohoto zákona alespoň dočasně osvobodí kosmické lety regulace vládou USA. Autor článku (Gbenga Oduntan) se však domnívá že jde obecně o velmi špatný zákon, a jeho přijetí může mít v budoucnosti vážné následky. Kosmický průzkum je totiž univerzální aktivitou, a proto naopak mezinárodní regulaci vyžaduje.

 


Zákon představuje frontální útok na obecně přijímané principy kosmického práva, které jsou založeny na dvou základních pilířích: právo států k vědeckému zkoumání vesmíru a jeho nebeských těles a prevenci jednostranného komerčního využití vesmírných zdrojů. Tyto principy jsou uvedeny v dohodách o Využívání vesmíru z roku 1967 a dohody o Měsíci z roku 1979.
Výbor pro vědu, vesmír a technologii Americké sněmovny popírá, že zákon jakkoliv porušuje přijaté mezinárodní závazky. Podle tohoto orgánu je právo na užití prostředků z nebeských těles „potvrzeno státní praxí a je v souladu s výkladem amerického ministerstva zahraničí a přiložené korespondence“.


Klíčové je, že žádný konkrétní odkaz na mezinárodní právo v tomto prohlášení neexistuje. Ustanovení zákona se jednoduše spoléhá na americké právní předpisy a politická prohlášení k jeho ospravedlnění. Toto je z pohledu mezinárodního práva zjevně nedostatečné.

 

Základna na Marsu v představě NASA.
Základna na Marsu v představě NASA.


Takže co je v sázce?

 

Můžeme předpokládat, že seznam států, které mají přístup do vesmíru – v současné době asi tucet – poroste. Tyto státy mohou také přijít s jejich vlastními těžebními programy. To znamená, že bez další regulace může dojít k znehodnocení například důkazů původu života - navždy. Nebo také ke kontaminaci nebeských těles mikroby a organismy ze Země – což v důsledku snižuje naše šance na nalezení mimozemského života v naší sluneční soustavě.

Pro Osla komentoval MANDOR
Pro Osla komentoval MANDOR

Těžba nerostných surovin ve vesmíru by také mohla poškodit životní prostředí kolem Země a nebo zažehnout konflikt o získané zdroje. Současně je jasné že doba ke komerční těžbě asteroidů ještě neuzrála, ale vývoj směrem ke skutečnému dobývání vesmíru by mohl začít do deseti let. [Poznámka překladatele: NASA tuto středu 7. září 2016 vyslala první sondu k přímému odběru vzorků z asteroidu – OSIRIS-Rex k asteroidu jménem Bennu.]

Provincie celého lidstva

 

Konečný důsledek amerických plánů je třeba chápat ve světle stávajících pravidel kosmického práva. Slovo „peníze“ není ve vesmíru neznámé – celková hodnota satelitního telekomunikačního průmyslu v roce 2013 byla více než 195 miliard amerických dolarů a principy volného trhu se vztahují třeba i na provoz Mezinárodní vesmírné stanice.

 

Využití a kolonizace Marsu. Dr. Joel Levine, TED, 2015
Využití a kolonizace Marsu. Dr. Joel Levine, TED, 2015

V současné době mohou firmy využívat vesmír mnoha způsoby. Lákavá je třeba vesmírná turistika (viz BEAM od Bigellow Enterprise, Dragon od SpaceX) a vědecké vzdělávání. Privátní společnosti mohou mít rovněž možnost extrahovat určité zdroje. Avšak úplně první ustanovení Smlouvy o využívání vesmíru (1967), jejichž  signatářem je i USA, stále tvrdí, že takový průzkum a využívání se provádí ve prospěch a v zájmu všech zemí světa. Smlouva tedy ze své podstaty zabraňuje prodeji vesmírných minerálů za účelem dosažení zisku. Smlouva také uvádí, že vesmír je „provincie celého lidstva ... a že státy musí zabránit škodlivé kontaminaci vesmírného prostoru“.
Přičemž dohoda o Měsíci (1979), v podstatě zakazuje státům, aby v rámci svých obchodních aktivit prováděly těžbu na planetách a asteroidech a to zejména v případě že je tam potenciál mezinárodního využití. Tuto smlouvu USA odmítly podepsat, s tím že je implicitně závazná dle mezinárodního zvykového práva.

Joe Strout: Jak a kde kolonizovat vesmír, TED
Joe Strout: Jak a kde kolonizovat vesmír, TED
Představa, že americké společnosti mohou na základě vnitrostátních právních předpisů samy systematicky využívat nerostných surovin ve vesmíru, a to navzdory obrovskému riziku pro životní prostředí, ve skutečnosti čpí smělou chamtivostí. Římané měli pro tohle všechno právní rčení: „Co se týká všech, musí být rozhodnuto všemi.“

Dodatek překladatele

 

Článek jsem přeložil pro jeho zajímavost, protože se jako jeden z mála zabývá právními, ekologickými a částečně i politickými důsledky komerční těžby ve vesmíru. Ne se všemi jeho částmi se ztotožňuji a myslím si, že komerční využití vesmíru by mělo být plně podporováno. Důsledkem této podpory pak bude lepší zpřístupnění vesmíru široké veřejnosti skrze nové technologie a příležitosti.


Moje osobní obavy spíše pramení z nedostatku právního zázemí a zkušeností potřebných pro mírové využití vesmíru v tomto směru, kde kočkopsi typu zákona popsaného výše, nahrávají k budoucím (doufejme jen) právním konfliktům. Nicméně je velmi dobře, že se na tomto poli něco děje a je nejvyšší čas k otevření širší diskuse tohoto problému.

Zdroje

http://www.spacedaily.com/reports/Who_owns_space_US_asteroid_mining_act_is_dangerous_and_potentially_illegal_999.

htmlhttp://www.planetaryresources.com/2015/11/president-obama-signs-bill-recognizing-asteroid-resource-property-rights-into-law/

http://www.spacedaily.com/reports/NASA_launches_first_asteroid_dust-retrieval_mission_999.html

Autor: Jan Bílek
Datum: 09.09.2016
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz