Nejsme křemíkoví roboti. Bohužel. Kdybychom jimi byli, tak v případě krize racionálně zvážíme argumenty pro, proti, a pak se rozhodneme tak, aby to pro nás bylo nejlepší. Jsme ale z masa a kostí, což sice není úplně špatné, ale jsme tím pádem v zajetí milionů let evoluce, která tvarovala náš mozek, ponejvíce v horké Africe. Ať chceme nebo nechceme, naše chování běží podle evolucí naprogramovaných algoritmů. U někoho je to méně zřetelné, u jiného to bije do očí. Na lidech jako celku je to ale vidět docela pěkně. Jeden z takových zadrátovaných algoritmů se zjevně týká našeho politického přesvědčení. Jeho existenci a sílu potvrdila nedávná neurologická studie, které se objevila v online časopisu Scientific Reports.

Jonas Kaplan. Kredit: USC.

Do pozoruhodného výzkumu se pustil Jonas Kaplan z institutu Brain and Creativity Institute Univerzity Jižní Kalifornie a jeho spolupracovníci. Jejich závěry potvrzují to, co pozorujeme v americké politice, i jinde ve světě. Když se politicky vyhranění lidé setkají se solidními důkazy proti jejich přesvědčení, tak se naopak ještě více zatvrdí. Algoritmus chování zadrátovaný v mozku jim zatemní zrak, zacpe uši, rozum pustí na volnoběh a vytáhne emoce na maximum. Kaplan a spol. si prohlédli mozky na funkční magnetické rezonanci a mají jasno – tenhle algoritmus během letošních amerických voleb fungoval na plné obrátky.

V našich končinách to naštěstí nebývá tak vyhraněné. Lidé většinou nejsou jednoznačně spříznění s politickou stranou nebo náboženstvím. Naštěstí. Ale v USA s tím teď mají opravdu veliký problém. Podle Kaplana je politická orientace ve Spojených státech hodně blízká náboženskému vyznání. Oboje utváří identitu lidí a představuje významnou součást sociálních vazeb každého člověka. Takže, když by někdo chtěl dopřávat sluchu argumentům, které směřují proti jeho straně/náboženství, tak by vlastně musel vytvořit alternativní verzi sebe sama. A to je komplikované a bolestivé.

Jak ochotně měníme politické a nepolitické postoje. Kredit: Brain and Creativity Institute / USC.

Badatelé chtěli zjistit, kde v mozku pracuje algoritmus chování spjatý s politickým přesvědčením. Za tím účelem zkoumali mozky na funkční magnetické rezonanci a zároveň sledovali, jak jsou lidé ochotni změnit názor kvůli předloženým důkazům, jak u politických, tak i u nepolitických témat. Když šlo o věc nesouvisející s politikou, např. tvrzení, že Einstein byl největším fyzikem 20. století, tak lidé v experimentu mohli změnit názor. Když ale byla řeč o politice, například o omezení financování americké armády, tak s lidmi prakticky nic nepohnulo. Podle Kaplana je to úžasné a děsivé zároveň. Lidé si nechají rozmluvit, že geniální Einstein byl velikým fyzikem, ale v politických tématech, jejichž přesah bývá mizivý, jsou jako žula.

Kaplan a spol. si vybrali celkem 40 dobrovolníků, kteří o sobě prohlásili, že jsou liberálové. To je samozřejmě problematické a v příštím výzkumu na tohle téma by se určitě měli objevit nějací republikáni/konzervativci. Badatelé dobrovolníky zapojili do magnetické rezonance a předložili jim osm politických a osm nepolitických tvrzení. Pak ke každému tvrzení uvedli pět důvěryhodných výroků, které dané tvrzení zpochybňovaly, a dobrovolníci měli zhodnotit sílu svého přesvědčení o dané věci. Po celou dobu jim přitom sledovali mozky na magnetické rezonanci.

Když vládnou amygdala, tak končí rozumná debata. Kredit: Brain and Creativity Institut / USC.

Snímání na magnetické rezonanci ukázalo, že mozky lidí, kteří nejvíce vzdorují předloženým argumentům, vykazují nejvyšší aktivitu v oblasti mozku zvané amygdala a rovněž v oblasti insulární kůry. Párová amygdala jsou součástí limbického systému a hrají klíčovou roli v emocích a pocitech. Přesně tady vznikají pocity ohrožení a úzkosti. A o tom to je. Když se do věci vloží amygdala, tak můžete vytahovat hromady čísel, grafů, citátů, knih, osobních svědectví, můžete se zapřísahávat čertem a ďáblem – a všechno je to úplně k ničemu. Zafungují pradávné algoritmy a dotyčného nepřesvědčíte. Na emoce se musí emocemi, i když je to riskantní.

Tohle jen tak nezměníme. Konfirmační zkreslení (confirmation bias), tedy sklon upřednostňovat spřízněné názory, skloubený s přehnanou důvěrou ve vlastní názor, je mocným živlem. Lidský mozek takhle prostě funguje. Je to ale dobré vědět a ještě lepší je s tím počítat. Nejspíš nebyla náhoda, že Rusové nijak nezastírali hack počítačů Demokratické strany, a že se na to přišlo velice snadno. Tím se totiž z celé věci stal mezistranický spor. A jak teď může republikán přiznat něco, nebo jen naslouchat tomu, co poškozuje jeho stranu? Amygdala jedou na plné obrátky a republikáni teď vnímají Rusy příznivěji než demokraté, co by se ještě nedávno zdálo neuvěřitelné. Jednoduché, levné a smrtící. V USA teď budou muset rychle udělat ze stranické otázky ohrožení národní bezpečnosti, protože každý republikán i demokrat je také (naštěstí) z nemalé části Američanem. 

Video:  THUNK - 109. Psychology, Transparency, & Journalism

This is Dornsife — Discover What's Inside.


Literatura
University of Southern California News 23. 12. 2016, Scientific Reports 6: 39589.