Akreční pulsar. Kredit: ESA.

Pomalu se blíží 19 hodina, kdy NASA a zároveň s nimi i web prestižního časopisu Nature odhalí, jakýže to zásadní objev ohledně exoplanet mají. Fantazie pracuje na plné obrátky – může to být cokoliv. Do té doby si můžeme zkrátit čas s jiným pěkným vesmírným objevem. Evropská vesmírná observatoř XMM-Newton totiž objevila pulsar, a to velice neobvyklý pulsar. V tomto týdnu o objevu píše časopis Science.

Gian Luca Israel.

Tenhle pulsar je hodně nebo spíše úplně nezřízeně jasný. Podle všeho jde o neutronovou hvězdu, která se zrodila po explozi supernovy – tak jako u všech pulsarů. Svou jasností v rentgenové oblasti spektra ale asi tak desetkrát převyšuje doposud nejjasnější známý pulsar. Bliká jednou za 1,13 sekundy a musí to být dost šílený objekt. Za jednu sekundu vyzáří tolik energie, jako naše Slunce za 3,5 let. Také je to nejvzdálenější pulsar, jaký známe. Jeho záření k nám přilétlo ze vzdálenosti 50 milionů světelných let. Rentgenová observatoř XMM-Newton tento objekt pozorovala několikrát během posledních 13 let. Badatelé pulsar vystopovali, když systematicky prohledávali data observatoře Newton a hledali v nich právě pulsary. Ke studii přispěla rovněž data americké vesmírné rentgenové observatoře NuSTAR.

Okouzlující spirála NGC 5907. Kredit: Jschulman555 / Wikimedia Commons.

Vedoucí studie Gian Luca Israel z italské INAF-Osservatorio Astronomica di Roma upozorňuje, jak jsme si doposud mysleli, že za daných okolností mohou být takto zářivé pouze černé díry o hmotnosti přes 10 Sluncí, když požírají svého společníka v těsné dvojhvězdě. Nový pulsar ale rychle a velmi pravidelně pulsuje, což je spolehlivý znak neutronových hvězd, který prakticky vylučuje, že by šlo o černou díru. V tomto případě je to takzvaný akreční pulsar extrémní povahy, který se živí hmotou partnera ve dvojhvězdě. Rentgenové záření pulsaru je tak jasné, že ho odborníci počítají mezi takzvané ultrasvítivé zdroje rentgenového záření (ULX, UltraLuminous X-ray source). Pulsar pochází z relativně blízké spirální galaxie v souhvězdí Draka NGC 5907 a nese označení NGC 5907 ULX nebo též NGC 5907 X-1.

Akreční pulsar v galaxii NGC 5907. Kredit: ESA/XMM-Newton; NASA/Chandra & SDSS.

Z analyzovaných dat vyplývá, že se rotace pulsaru prudce mění, přímo před našima očima. V roce 2003 pulsar blikal, čili rotoval, rychlostí jedné otáčky za 1,43 sekundy. V roce 204 to bylo už jednou za pouhých 1,13 sekundy. Pokud by se ve stejném poměru zpomalila planeta Země, tak bychom měli den kratší o 5 hodin. Jak podotýká Gian Luca, jenom neutronové hvězdy jsou tak kompaktní, že mohou rotovat takto zběsile. Změny rotace nejsou u neutronových hvězd úplně výjimečné. Tahle změna je ale doopravdy velká a zřejmě souvisí s tím, že pulsar rychle požírá hmotu hvězdného partnera.

Pulsar NGC 5907 ULX je podle všeho doopravdy výjimečný. Podle Giana Lucy je asi tisíckrát jasnější, než vědci u akrečních neutronových hvězd včetně pulsarů považovali za možné. Naše modely fungování těchto pozoruhodných objektů se tedy rozcházejí s realitou, a budeme je muset vylepšit o mechanismus, který vysvětlí uvolňování enormního množství energie. Gian Luca a spol. se domnívají, že by takový mechanismus mohla poskytnout silná a složitá magnetická pole, která ovíjejí pulsar blízko u jeho povrchu. O extrémním pulsaru určitě neslyšíme naposledy.

Literatura
ESA 21. 2. 2017, Science online 20. 2. 2017.