Uměli velcí teropodi pracovat s větrem?  
Aneb Dinosauří korouhvička doby pozdně křídové…

Lebka tyranosaurida druhu Albertosaurus sarcophagus vykazuje nápadnou podélnou rýhu na spodní čelisti. Podle závěru nové studie byla vyplněna senzorickými buňkami, umožňujícími dravému dinosaurovi dokonale vnímat směr proudění vzduchu a vystopovat tak snáze kořist. Kredit: FunkMonk, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)
Lebka tyranosaurida druhu Albertosaurus sarcophagus vykazuje nápadnou podélnou rýhu na spodní čelisti. Podle závěru nové studie byla vyplněna senzorickými buňkami, umožňujícími dravému dinosaurovi dokonale vnímat směr proudění vzduchu a vystopovat tak snáze kořist. Kredit: FunkMonk, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

Název tohoto článku může být trochu matoucí, ale pokud se seznámíte s obsahem nové vědecké studie v periodiku PLoS ONE, hned vám začne dávat dobrý smysl. U mnoha současných živočichů se setkáváme se schopnostmi nesmírně citlivě vnímat změny prostředí a efektivně na ně reagovat. Často jde o schopnosti, které dalece překonávají možnosti člověka, proto je obvykle obdivujeme a mluvíme o nich například jako o „šestém smyslu“. Podobnými schopnostmi samozřejmě mohli být obdařeni i tvorové žijící v dávné geologické minulosti naší planety, dinosaury nevyjímaje. A jak ukazuje nová studie, první doklad o takovém „smyslu navíc“ už máme možná k dispozici. Postarala se o to vědecká dvojice Bruce M. Rotschild a Virginia Naples, kteří svá zjištění publikovali v již zmíněném periodiku na počátku letošního listopadu.[1] Tato studie se nicméně zatím setkala spíše s rozporuplnou reakcí ze strany paleontologické veřejnosti.[2] Její výsledná tvrzení jsou totiž smělá a poněkud odvážná, je tedy otázkou, zda je vhodné je bezvýhradně akceptovat. Každopádně jde však o cenný a vítaný příspěvek do dosud málo probádané problematiky dinosauřích smyslů a senzorického potenciálu. Podle autorů studie vykazují spodní čelistní kosti všech zástupců podčeledi Albertosaurinae (v rámci čeledi Tyrannosauridae; podle v současnosti uznávané systematiky vlastně pouze rody Albertosaurus a Gorgosaurus)[3]přítomnost výrazných paralelně seřazených otvůrků, sloužících zřejmě jako kanálky pro umístění senzorického aparátu. Ten by podle Rotschilda a Naplesové měl mít podobnou funkci jako tzv. postranní čára u ryb, pomáhal by tedy dinosaurům s vnímáním jejich okolí. Po letošní dřívější studii o funkci senzorického aparátu na „tvářích“ druhu Daspletosaurus horneri, využívaného zřejmě při námluvním a reprodukčním chování[4], jde o další takovou schopnost, přisuzovanou tyranosauridním teropodům.[5]

 

 

Čelistní rýha byla zřejmě společným znakem albertosaurinů, podčeledi tyranosauridů, do které v současnosti řadíme pouze dva rody – Albertosaurus a Gorgosaurus. V obou případech šlo o relativně lehce stavěné predátory o délce kolem 9 metrů a hmotnosti v rozmezí 1 až 2 tun. Svoji potravu zřejmě aktivně hledali za pomoci zraku i čichu. Kredit: I. Reid, M. Martyniuk, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)
Čelistní rýha byla zřejmě společným znakem albertosaurinů, podčeledi tyranosauridů, do které v současnosti řadíme pouze dva rody – Albertosaurus a Gorgosaurus. V obou případech šlo o relativně lehce stavěné predátory o délce kolem 9 metrů a hmotnosti v rozmezí 1 až 2 tun. Svoji potravu zřejmě aktivně hledali za pomoci zraku i čichu. Kredit: I. Reid, M. Martyniuk, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

U současných ryb a některých obojživelníků je postranní čára prostředkem vnímání pohybu vodního sloupce a hydrostatického tlaku (podobné orgány však byly objeveny například i u krokodýlů).[6] Je receptivní vůči nízkofrekvenčním mechanickým signálům a napomáhá v detekci potravy, predátorů, různých překážek a uplatňuje se například i při pohlavní komunikaci.[7] Čelistní rýha na dentální kosti, která je dlouho známým a často zmiňovaným anatomickým rysem albertosaurinů, je podle autorů studie funkčně odpovídající postranní čáře nižších obratlovců a mohla mít podobný význam. Pouze se uplatnila na souši, kde dinosaurům pomáhala s detekcí pohybů větru.[8] To mohlo mít velký význam pro schopnost zachytit přicházející pach potenciální kořisti (zejména živé, ačkoliv mohlo jít i o prostředek pátrání po zdechlinách). Vzhledem k umístění orgánu na obou stranách hlavy mohl tento smyslový „orgán“ pomáhat dravci i v obecné orientaci jeho těla vůči směru proudícího větru. Zajímavé mimochodem je, že zatímco dospělé exempláře druhu Tyrannosaurus rex tento smyslový aparát nemají, u mláděte zvaného Jane je přítomen (o tomto zajímavém postřehu a jeho významu pro posouzení validity rodu Nanotyrannus bylo autorem studie pojednáno již dříve).[9] Další zajímavostí je, že mozek albertosaurinů (konkrétně rodu Gorgosaurus) má být skutečně strukturálně odlišný od mozku masivnějších tyranosaurinů, což odpovídá možnému jinému způsobu získávání potravy.[10] Zatímco větší T. rex zřejmě spoléhal při lokalizaci potravy na svoji značnou výšku nad terénem a zřejmě i velmi dobrý zrak, albertosaurini využívali ve větší míře své skvělé olfaktorické schopnosti, zejména identifikaci proudění vzduchu s odpovídajícími pachy, k vypátrání potenciálních zdrojů potravy.Tyto hypotézy však bude třeba nadále testovat a ověřovat. Pro jakýsi nadějný úvod do „problematiky neurovaskulárního systému v druhohorách“ (jak jej nazývají sami autoři)[11] je to ale nepochybně zajímavý příspěvek.


 

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

 

Short English Summary: According to a new study, albertosaurines were equipped with a unique prey localizing sensory organ on their jaws (placed in dentary grooves), allowing them to find a potential prey and orientate themselves.

 

Odkazy:

http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0187064

http://en.wikipedia.org/wiki/Albertosaurinae

 


 

[1] Rotschild, B. M.; Naples, V. (2017). Apparent sixth sense in theropod evolution: The making of a Cretaceous weathervane. PLoS ONE. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0187064

[2] http://dml.cmnh.org/2017Nov/msg00006.html

[3] Loewen, M. A. et al. (2013). Evans, David C., ed. „Tyrant Dinosaur Evolution Tracks the Rise and Fall of Late Cretaceous Oceans“. PLoS ONE. 8 (11): e79420. doi: 10.1371/journal.pone.0079420.

[4] Thomas D. Carr, et al. (2017). A new tyrannosaur with evidence for anagenesis and crocodile-like facial sensory system. Scientific Reports; 7: 44942 doi: 10.1038/srep44942

[5] Brusatte S. L., Averianov A., Sues H.-D., Muir A., Butler I. B. (2016). New tyrannosaur form the mid-Cretaceous of Uzbekistan clarifies evolution of giant body sizes and advanced senses in tyrant dinosaurs. Proc. Natl. Acad. Sci. doi: 10.1073/pnas.1600140113

[6] Di-Poï N., Milinkovitch M. C. (2013). Crocodilians evolved scattered multi-sensory micro-organs. EvoDevo; 4: 19–34. doi: https://doi.org/10.1186/2041-9139-4-19

[7] Suli A., Watson G. M., Rubel E., Raible W. (2012). Rheotaxis in larval zebrafish is mediated by lateral line mechanosensory hair cells. PLoS ONE; 7(2): e29727. [2012] doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0029727

[8] Rothschild B. M. (2013). Nondestructive, epi-illumination surface microscopic characterization of surface discontinuity in bone: a new approach offers a descriptive vocabulary and new insights. Anat. Rec.; 296: 580–589. doi: 10.1002/ar.22673

[9] Schmerge J. D., Rothschild B. M. (2016). Distribution of the dentary groove of theropod dinosaurs: Implications for theropod phylogeny and the validity of the genus Nanotyrannus Bakker et al., 1988. Cret Res.; 61: 26–33. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2015.12.016

[10] Witmer L. M., Ridgely R. C. (2009). New insights into the brain, braincase, and ear region of tyrannosaurs (Dinosauria, Theropoda), with implications for sensory organization and behavior. Anat Rec.; 292: 1266–1296. doi: 10.1002/ar.20983

[11] Foffa D., Sassoon J., Cuff A. R., Mavrogordato M. N., Benton M. J. (2014). Complex rostral neurovascular system in a giant pliosaur. Naturwissenschaften; 101: 453–456. doi: https://doi.org/10.1007/s00114-014-1173-3

Datum: 21.11.2017
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz