Dějiny lidstva přečtené biology  
Historie lidstva se posuzuje podle dvou molekul - mitochondriální DNA a DNA z chromozomu Y.Vývojový strom mutací na chromozomu Y představuje rodokmen mužské linie zatímco strom mitochondriální rodokmen v linii ženské. ženský strom má kořen v době před 100 až 150 tisíci lety, mužský prapředek žil před 50-70 tisíci lety. Jak je to možné? Vysvětlení je jednoduché. Jestliže se setkaly dvě tlupy našich předků a došlo k boji, ztráty utrpěla především mužská část z obou skupin a vítěz bral vše, tedy i všechny ženy.

O tom, že biologové významně promlouvají do nejstarších dějin lidstva není pochyb. Analýzou některých molekul v lidském těle (mitochondriální DNA, hemoglobinu nebo různých částí DNA jako třeba chromozomu Y) lze zjistit vzájemnou příbuznost různých etnických skupin a odhalit, jak se lidstvo šířilo po celé Zemi.

Existuje například scénář pravěkých migrací založený na analýze chromozomu Y ( viz článek na Oslu, nebo Ann.Human. Genet.), otázka zní, jak do sebe zapadají migrační scénáře založené na analýze různých molekul a jak zapadají do celkové představy paleontologů a archeologů?

Je třeba přiznat, že shoda těchto migračních scénářů s představami založenými na nálezech lidských ostatků a zbytků lidské činnosti není příliš výrazná. To má hned dvě příčiny. Některé paleontologické a antropologické nálezy nemusí souviset s přímými předky současných lidí (případ člověka od jezera Mongo) a z pohledu antropologů to nemusí být zřejmé. Další příčinou nesouladu výsledků terénních kopáčů a laborantů nad mikroskopem může být také to, že v zemi prostě nelze nejít všechno, a tak se musíme smířit s tím, že některé stěžejní nálezy prostě nemáme.

Podívejme se tedy podrobně na srovnání historie lidstva podle dvou nejsledovanějších (nejčastěji analyzovaných) molekul mitochondriální DNA a chromozomu Y. U obou existuje vývojový mutační strom, který se snaží popsat vznik mutací na jednotlivých molekulách v průběhu času. Vývojový strom mutací na chromozomu Y vlastně představuje jakýsi rodokmen lidstva v mužské linii zatímco strom mitochondriální DNA rodokmen v linii ženské. Při pohledu na oba stromy (nebo rodokmeny) na první pohled překvapí jejich počátek.
Zatímco ženský strom má kořen (nejstaršího ženského předka současných lidí) v době před 100 až 150 tisíci lety (tento údaj byl několikrát posunut z původních 250 000 blíže k současnosti), mužský prapředek žil před 50-70 tisíci lety (také byl podle posledních výzkumů posunut z původních 100 000). Jak je to možné? Vysvětlení je jednoduché, ženská část populace je mnohem konzervativnější. Jestliže se před 100 000 lety setkaly dvě tlupy našich předků a došlo k boji, ztráty utrpěla především mužská část z obou skupin a vítěz bral vše (tedy všechny ženy). Podobně to funguje u šimpanzů a donedávna i u původních obyvatel Nové Guineji. (Vyvražďování ženské populace při genocidě je evidentně až vynález moderní doby, založený na „vyspělých kulturně civilizačních poznatcích“) .

Takhle nějak tedy fungovalo lidstvo v prvopočátcích své existence, kdesi snad na východě střední Afriky. Tam se také nachází nejstarší větve obou rodokmenů (L1 pro ženský a A pro mužský), někdy před 70 000 tisíci lety (ale možná dříve) se oddělila druhá větev (L2 ženská a B mužská) ty se dnes vyskytují převážně v západní a střední Africe. Brzy se objevily delší větve rodokmenů (ženská L3, M a N a mužská C a D) . Vzhledem k tomu, že hladina tehdejších moří byla o téměř 100 metrů níže, dostaly se suchou nohou přes dnešní průliv Bab el Mandeb na Arabský poloostrov a dále do Asie. K těmto pohybům docházelo zřejmě opakovaně v několika vlnách v obou směrech. V Africe se nové linie obou rodokmenů příliš neuchytily (dnes se zde hojně vyskytuje pouze L3, ta se na druhé straně nachází v Asii pouze v malých diasporách v Iránu a Pákistánu), na Asijském kontinentě našly „úrodnou půdu“. Šířily se podél jižního pobřeží až do Indonéského souostroví a po překonání několika desítek kilometrů po moři se dostaly na tehdejší Novoguinejsko-Australský kontinet. Tam vstoupily asi před 50 000 lety. Dnes se v Austrálii nachází z ženské linie převážně větev N, mužské linie jsou zde mnohem mladší. Ženské line M a N dnes tvoří převážnou většinu obyvatelstva jihovýchodní Asie. Mužské linie C a D se vyskytují pouze v zastrčených oblastech na ostrovech (Japonsko, Andamany) a v horách (Tibet, Altaj).

 

Zvětšit obrázek
Vývojové stromy mutací na chromozomu Y a v mitochondirální DNA (strom pro mtDNA je přibližný, protože se liší podle různých autorů). U obou je uvedena přibližná časová osa.

Zhruba ve stejné době (před 50 000 lety) se na blízkém východě začínají objevovat nové linie v obou rodokmenech. Je to ženská R a mužská F. Obě v pozdější době přinesly celou řadu nových podskupin, které se uplatnily v Evropě a severní Africe, střední Asii ale také v Americe. Mužská linii pocházející ze skupiny F zcela vytlačila předchozí C a D, zatímco ženská R a od ní odvozené jsou dnes rozloženy rovnoměrně se starými M a N. Další pohyb různých skupin je příliš složitý a v tak krátkém článku by byl nepřehledný. Za zmínku však stojí situace v Americe. Původní obyvatelstvo je zde nositelem čtyř hlavních ženských linií A, B (odvozené od R) a  C a D (odvozené od M), mužské pouze P a R. Přičemž mužská linie R se do Ameriky dostala až po skončení poslední doby ledové před 10 000 lety. Je možné že „předledové“ mužské osídlení bylo bohatší a proběhla zde nějaká forma mužské „čistky“.


Poznámka:
Další užitečné prameny týkající se mtDNA a Ychromosomu najdete na stránkách: Univ of Cambridge.

Datum: 28.10.2004 00:06
Tisk článku

Sapiens - Harari Yuval Noah
 
 
cena původní: 419 Kč
cena: 394 Kč
Sapiens
Harari Yuval Noah

Diskuze:

vřele doporučuji

jarda petr,2004-11-05 13:36:54

Vřele doporučuji článek Wilder et al., Nature Genetics 36 (10) 1122-1125, 2004. Jen jedna věta z abstraktu: "patterns of genetic structure on the continental and global scales are not shaped by the higher rate of migration among females tahn males". V jeho světle se nezdá tenhle problém tak ožehavý. Ale možná autoři udělali ve své studii někde nějakou školáckou chybu. Nevím, nejsem expert.

Odpovědět

Add ty "vyspělé kulturně civilizační poznatky

Pavel Brož,2004-10-29 19:52:22

týkající se genocidy žen - ony totiž nejsou zas až tak nové. Máme zafixováno, že např. indiáni se při vzájemném vyhlazování omezili pouze na muže a žen ušetřili, berouc je za ženy své. Jenže to ne vždycky byla pravda. Citlivější povahy prosím nechť dále nečtou. I náš světoznámý cestovatel Alberto Vojtěch Frič, velký milovník jihoamerických indiánů, popsal jedno otřesné vyvraždění jedné indiánské vsi jinou, které bylo spojené s narážením žen poraženého kmene na kůl. Také středověk zná případy ženských genocid (např. vyvraždění obyvatel Jeruzaléma po jeho dobytí křižáckými vojsky, ale i mnohé jiné případy). Dále už v dobách, kdy vznikalo otrokářství (tj. nejméně několik tisíc let nazpět), byli zajatí otroci bez ohledu na pohlaví pouhým majetkem, kterému rozhodně nebylo dovoleno se neplánovaně množit. Pakliže otrokyně přišla do jiného stavu a nehodilo-li se to zrovna jejím majitelům, tak pak si lze domyslet, jak asi bylo s takovým neplánovaným novorozencem naloženo. Což zcela jistě mělo své konsekvence na frekvenci přenášení genů otrokyň do dalších generací (jinými slovy, ve svém důsledku to byla taková částečná genocida, neboť přenos genů otroků byl jejich majiteli výrazně bržděn). Samozřejmě je ale evidentní, že muži se mezi sebou vyvražďovali s mnohem větší intenzitou, a navíc že ve společenstvích prvobytně pospolných existoval velice pádný důvod pro ušetření žen ve vzájemných půtkách, kterým bylo zvýšení šancí té které tlupy na přežití.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace