Centrum Mléčné dráhy je prošpikováno tisícovkami černých děr  
Jestli si někdo oblíbil černé díry hvězdné velikosti, měl by se přestěhovat k jádru naší Galaxie. Není tam totiž jenom supermasivní černá díra, ale i tisíce černých děr, které jsou pozůstatkem dávných supernov.

Jestli si někdo oblíbil černé díry hvězdné velikosti, měl by se přestěhovat k jádru naší Galaxie. Není tam totiž jenom supermasivní černá díra, ale i tisíce černých děr, které jsou pozůstatkem dávných supernov.
Jestli si někdo oblíbil černé díry hvězdné velikosti, měl by se přestěhovat k jádru naší Galaxie. Není tam totiž jenom supermasivní černá díra, ale i tisíce černých děr, které jsou pozůstatkem dávných supernov.

Vědci si už dlouho mysleli, že naši supermasivní černou díru, kterou pozorujeme jako objekt Sagittarius A* v srdci Mléčné dráhy, obklopují černé díry hvězdných velikostí. Astronomové teď získali první přímý důkaz, že tam takové černé díry skutečně jsou a že jsou v hojném počtu. Je to skvělá zpráva a vědci se nemohou dočkat, až se pustí do výzkumu vztahů mezi hvězdnými černými dírami a jejich obrovskou kolegyní.

 

Někdy se stává, že si supermasivní černá díra přitáhne černou díru hvězdné velikosti do své blízkosti, kde se pak spáruje s nějakou místní hvězdou. Tím vznikají dvojhvězdy, které při svém zrodu odpalují oslnivé rentgenové záblesky. Po těchto záblescích pak mohou pátrat lovci černých děr.

Charles Hailey. Kredit: Columbia University.
Charles Hailey.
Kredit: Columbia University.


Podle vedoucího výzkumu, astrofyzika Chucka Haileyho z Kolumbijské univerzity je ale problém v tom, že oblast centra Mléčné dráhy je od nás velmi daleko, asi 26 tisíc světelných let. Na takovou vzdálenost můžeme pozorovat jenom hodně intenzivní rentgenové záblesky, a ve zmíněné oblasti vznikají tak jednou za sto až tisíc let.

 

Hailey a jeho spolupracovníci se proto rozhodli pozorovat něco jiného – méně jasné, ale více konzistentní rentgenové záření, které zmíněné dvojhvězdy s černou dírou vydávají až po svém vzniku. Badatelé použili archivní data z pozorování vesmírné rentgenové observatoře Chandra a hledali v nich stopy takových dvojhvězd.

Sagittarius A*, naše supermasivní černá díra. Kredit: NASA.
Sagittarius A*, naše supermasivní černá díra. Kredit: NASA.

Nakonec objevili 12 dvojhvězd s černou dírou, které se nacházejí do vzdálenosti 3 světelných let od supermasivní černé díry Sagittarius A*. To pěkně odpovídá teoretickým odhadům. Výzkum v těchto dnech publikoval časopis Nature.

 

Jak říká Hailey, single černé díry prostě sedí ve vesmíru jako pecky. Nic nedělají a nejsou vidět. Pokud ale černá díra hvězdné velikosti vstoupí do svazku s hvězdou, tak se situace úplně změní. S trochou snahy je pak můžeme odhalit.


Na základě těchto nově objevených černých děr, ve dvojhvězdách v centru Mléčné dráhy, mohou vědci odhadnout, kolik tam asi celkem může být černých děr hvězdné velikosti. Po důkladné analýze prostorového rozložení objevených dvojhvězd s černou dírou dospěli Hailey a spol. k závěru, že v oblasti je ve skutečnosti asi 300 až 500 podobných dvojhvězd s černou dírou. Společně s nimi tam prý je asi tak 10 tisíc single černých děr, které není možné použitou metodou analýzy rentgenového záření vystopovat.

Literatura
Columbia University 4. 4. 2018, Nature 556: 70–73.

Datum: 05.04.2018
Tisk článku

Související články:

Nemožně velká supermasivní černá díra     Autor: Stanislav Mihulka (28.09.2015)
Máme v Mléčné dráze druhou ohromnou černou díru?     Autor: Stanislav Mihulka (15.01.2016)
Teleskop Horizontu událostí se chystá na černou díru     Autor: Stanislav Mihulka (21.02.2017)



Diskuze:




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace