Tajemství vzniku oka  
Světločivné buňky lidského oka pocházejí z mozku.

Když psal Darwin knihu „O původů druhů“, měl docela nahnáno, co jeho evoluční teorii řeknou kolegové vědci. Jednu kapitolu proto vyčlenil pro „sporné případy“, jež představují pro evoluční teorii obzvláště tvrdé oříšky. Čestné místo věnoval oku. Sám uvádí, že je absurdní uvažovat o tom, že orgán tak komplikovaný a dokonalý vznikl postupným hromaděním změn a jejich přírodním výběrem. Zároveň ale napsal, že kdyby se prokázala série vylepšení jednoduchého a nedokonalého oka v oko složité a perfektní, bylo by po problémech. Přesně to se povedlo týmu vědců z European Molecular Biology Laboratory v německém Heidelbergu.

Zvětšit obrázek
Autor objevu, který by Charlesi Darwinovi jistě udělal radost - Detlev Arendt.


Jak už to bývá, k významnému objevu přispěla náhoda (jenže už Pasteur říkal, že náhoda přeje jen těm, kdo jsou na ni připravení).

Biolog Detlev Arendt si prohlížel fotky mozku jednoduchého červa Platynereis dumerlii, který se v mnoha směrech podobá tvorům, jací žili na Zemi před 600 miliony lety a stáli u kolébky současného notně košatého stromu života – tedy alespoň větvích na jejíchž koncích „sedí“ živočichové.
Přitom si Arendt všiml, že některé buňky z červího mozku nápadně připomínají světločivné buňky lidského oka. Spolu s Jochenem Wittbrodtem, Heidi Snymanovou a Kristin Tessmar-Raibleovou se pustil do analýz molekul, které se podivných buňkách  červího mozku nacházejí.

Zvětšit obrázek
Platynereis dumerilii (obr: Dr. A. Dorresteijn, Mainz)

 

Narazil na velmi podobné spektrum molekul, jakým jsou vybaveny světločivné buňky oka. Kromě jiného se v nich vyskytuje obdobný typ bílkoviny opsinu, kterým lidské oko světlo zachytává.

 Znamená to, že světločivné buňky tvořící oko, jímž právě sledujete zprávy na Oslu, původně sídlily v mozku jakéhosi pravěkého „pišišvora“ podobného červu Platynereis dumerlii a zajišťovaly tam reakci na světelné podněty.

V průběhu evoluce vycestovaly mimo mozek a i tam dále plnily své původní funkce. Ono „jednoduché a nedokonalé oko“, po němž tak volal Darwin, tedy leželo v mozku bezobratlých tvorů.
Evoluce se tak možná zbavila jednoho „kostlivce ve skříni“, ale rozhodně se nezbavila kritiků ze strany zastánců stvoření. Příklad se nabízí v souvislosti s nedávným objevem ostatků maličkého člověka druhu Homo floresiensis.

Zvětšit obrázek
Ve světločivných buňkách Platynereis dumerlii a oku člověka se vyskytuje podobná bílkovina opsin a ten je základem zachytávání světla.

Britský antropolog Desmond Morris  si dovolil napsat, že pokud by se objevil někde v Indonésii živý zástupce tohoto člověka, mohlo by to znamenat i konec víry ve stvoření. No ten to teda schytal. Velmi jemně mu odpověděli zástupci anglikánské církve. Čtenáři byli podstatně razantnější (i když ne tak razantní jako jeden ministr při projednávání zákona o emisích v parlamentu). Velmi plasticky vylíčili Morrisovi, že evoluce je stále ještě jen neprokázanou hypotézou, s kterou nemá slušný člověk (= věřící křesťan) nic společného. Prý se už objevily výklady, že člověka floréského dodal na svět ďábel, aby otestoval sílu naší víry. Takže ani objev světločivných buněk v mozku červa zřejmě světlo do mozků některých lidí nevnese.

Detail

Buňky tvořící oko sídlily v mozku  pravěkého tvora podobného červu Platynereis dumerlii a v průběhu evoluce vycestovaly mimo mozek.


Pramen: EMBL , Platynereis dumerilii, an Ancestral Molecular Model System for the Study of Evolution and Development

 

Datum: 03.11.2004 21:10
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz