Tomáš Petrásek

Americký badatel Ravi Kumar Kopparapu společně s početným týmem spoluautorů nedávno vyvolal menší mediální senzaci: Jeho publikace, zpřesňující vymezení obyvatelné zóny, ukázala, že Země sice leží uvnitř, ale jen takříkajíc o chlup! Balancuje snad naše Země na hraně neobyvatelnosti?! Ale nebojte – jak si ukážeme, k panice není důvod.

Bílí trpaslíci jsou pozůstatky mrtvých hvězd. Mohou však i oni hostit na svých planetách život podobný tomu našemu? To zatím nevíme, jak však ukazuje nedávno publikovaná studie, mohli bychom to již brzy zjistit.

Na planetě Merkur byla nalezena ložiska vodního ledu. Pro většinu neodborníků zcela šokující představa – co může být absurdnějšího, než led na povrchu planety nejbližší ke Slunci, zejména pokud jde o planetu maličkou a na kost vyprahlou, kde skály nejvnitřnější planety jsou rozpalovány až na 400 stupňů Celsia. To ale platí jen pro místa, kam dopadají sluneční paprsky. Jenže přesně tohle se předpokládalo. Sonda Messenger náznaky spektakulárně potvrdila.

O hledání života na Marsu se sice hodně mluví, vážně míněné pokusy v tomto směru by ale spočítal na prstech jedné ruky i tyrannosaurus. Dva význační podnikatelé v oboru biotechnologií se nyní rozhodli, že to tak nenechají. Přinese soukromý kapitál průlom v astrobiologii stejně, jako tomu bylo v dopravě na oběžnou dráhu? Anebo půjde jen o laciné marketingové gesto?

Titan je světem pouští. Kapalná voda je zde zmrzlá na kámen, a jedinou stopou vlhkosti jsou uhlovodíky v podobě polárních jezer. Rovníkové oblasti patří výhradně přesypům organického písku a suchým skalám - prší zde zřídka, a srážky se vypaří krátce poté, co smočí věčně vyprahlý povrch. Alespoň to jsme si donedávna mysleli. Nyní se ukazuje, že i v této téměř globální poušti existují ojedinělé oázy.

Země, a zřejmě i většina jí podobných obyvatelných planet, je vybavena mechanismy, které na jejím povrchu udržují relativně stabilní podmínky, umožňující existenci kapalné vody a života. Není to žádná magie ani planetární inteligence, k zajištění tohoto cíle stačí fyzikálně-chemické mechanismy, které alespoň v hrubých rysech chápeme již dnes. Otázkou ovšem je, zda podobný planetární termostat funguje také na planetách Zemi nepodobných. Na jednu speciální podskupinu takových těles – planety červených trpaslíků s vázanou rotací – se nedávno zaměřila pozornost trojice amerických vědců.

Poprvé v historii dostali vědci možnost analyzovat materiál pocházející přímo z mimozemského oceánu. Umožnila jim to sonda Cassini, která prolétla výtrysky plynů a ledových zrn nad jižním pólem Saturnova měsíce Enceladu.

Americká sonda New Horizons, vypuštěná roku 2006 k trpasličí planetě Pluto, zaznamenala nový milník na své cestě: Po průletu kolem Jupiteru v roce 2007 si nyní může odškrtnout dalšího plynného obra na seznamu - Neptun. Snímkovací sekvence během průletu proběhla podle plánu, díky poruše však do řídícího střediska zatím dorazila jen malá část snímků. Ty nejlepší z nich vám nyní přinášíme i my.

Podobnější analýzou se vracíme k argumentům astrobiologa Richarda Hoovera z Marshall Space Flight Cente NASA, který se v článku uveřejněném v časopisu Journal of Cosmology snaží prokázat, že v meteoritech typu uhlíkatých chondritů odhalil stopy primitivního života. Takový objev by znamenal senzaci. Pokud by se ale potvrdil.