Jan Nevoral

Plasty nás obklopují všude a doprovází každý den. Už jsme si na ně možná zvykli až příliš, a přitom zapomněli, jak mohou být nebezpečné. Práce uveřejněná v časopise Scientific Reports přináší neblahá zjištění.

‚Oplození ve zkumavce‘, ‚oplození in vitro‘ anebo ‚umělé oplodnění‘ nezní samo o sobě kdovíjak přirozeně. Přesto je už po desítky let standardním postupem při léčbě neplodnosti. V současné době dochází k poznání, které pochybnosti o asistované reprodukci podporují.

Před krátkým časem byla uvolněna zpráva o narození prvního ‚dítěte třech rodičů‘. Zní to jako zavrženíhodné sci-fi, nepodléhejme ale prvnímu dojmu…

In vitro oplození není ve světě asistované reprodukce žádnou novinkou. Prvně a s úspěchem bylo použito téměř před 40 lety. Není divu, že od té doby došlo k rutinnímu zavedení tam, kde reprodukce selhává. Stejně tak došlo k vývoji některých technik asistované reprodukce, které se však ve světle současného poznání nezdají být „zlepšováky“, spíše naopak.

Přestože toto tvrzení je ještě pořád velmi nepřesné, nejnovější práce reprodukčních biologů se mu přibližuje. Boří totiž dogma o tom, jak kouzlo oplodnění spočívá v tom, že vajíčko a spermie jsou ve správný okamžik na správném místě.

Lidský život je plný důležitých okamžiků, které považujeme za „milníky“: první školní den, maturita, svatba, narození dítěte, jeho svatba,... Z pohledu molekulární biologie je důležitějším zlomem moment, který nastává několik desítek hodin po oplození, a jsme jen osmi buňkami.

Asistovaná reprodukce od svého vzniku nezažila větší překvapení: embryo lze kultivovat celých 13 dní! Zní to banálně, ale co znamenají dva týdny v tak časném životě lidském?

Jestli si někdo myslel, že epigenetické změny nepostihnou mRNA, ten se ošklivě zmýlil. Dlouhé prsty epigenetiky dosáhly i sem.

Centra asistované reprodukce se rok od roku potýkají se stále horší kvalitou spermií budoucích tatínků. Nedávná studie prestižního medicínského časopisu ‚Human Reproduction‘ však přináší kacířské sdělení: muži s defektními spermiemi mají lepší vyhlídky na „dítě ze zkumavky“!

Pokud jsme si mysleli, že o základním principu methylace DNA víme vše a nemůže nás už nic překvapit, není to zdaleka pravda. Před několika týdny totiž vyšlo najevo, že poznání pocházející již ze 70. let, kdy byla methylace DNA u savců popsaná, je až neodpustitelně děravé!

Technologická mutace prestižního časopisu Nature, Scientific Reports, nedávno uveřejnila revoluční postup „zrychleného“ šlechtění mléčného skotu. Postup, který byl dosud pouze předmětem vášnivých diskuzí volnomyšlenkářů, se dostal na papír uznávaného periodika a je jen do času, kdy najde místo ve šlechtitelské praxi.

Všichni jsme to zažili: rozbijeme skořápku vejce a z ní se vyloudí ostrý zápach pukavce. Nepříjemné aroma má na svědomí sulfan, známý také pod starším označením ‚sirovodík‘. Jedná se však stále o tentýž plyn, který ve vysokých koncentracích zabíjí, ale v extrémně malém množství pomáhá.

Ubiquitin dostal název podle schopnosti být všude. Tenhle ‚všudybýlek‘ má všechny předpoklady přispívat k vylepšování pošramocené reprodukce. Odhalování jeho schopností je již nerozlučně spjato s Peterem Šutovkým, profesorem reprodukční biologie na University of Missouri.

Vědci z Universitad de Chile přišli s nápadem, jak pro studium funkční anatomie vyhynulých terotopodů využít kura domácího.

Klišé „děláme to pro budoucnost našich dětí", má u některých živočišných druhů zváštní podtext.

Nejen rosnička šplhající po žebříku dokáže předpovídat počasí. Spolehlivě to dokáže i některý hmyz.

Týdeník TIME přišel s palčivou otázkou, která se dotýká celé severoatlantské populace: jak bystří budou dnešní výrostci, až přijde čas jejich vysokoškolského studia? Publikovanou úvahou tak naráží na blednoucí inteligenci vzdělaných američanů. Neznamená to ale, že by podobné riziko nestíhalo i naše děti.

Dříve se říkalo: „H2S, páchne jako pes!“ Řeč byla o sulfanu, dříve sirovodíku. Stejně jako se slůvko „sulfan“ nehodí do říkanky o zápachu a psovi, stejně tak nemoderní je předsudek, že sulfan dokáže jenom smrdět. Ukazuje se totiž, že sulfan funguje nejen jako přenašeč signálu v buněčné komunikaci, ale zajímavý je také pro léčbu celé řady chorob spojených se stářím.

Termoplasty jsou běžnou komponentou při výrobě polyetylénu, polyesteru či nylonu, čili materiálů, z kterých denně svačíme i se do nich oblékáme. Zřídkakdy nás ale napadne, do jaké míry mohou právě "igelitové" sáčky nebo kalhoty ovlivnit naše zdraví. Případné nebezpečí neuniklo výzkumníkům z Ústavu porodnictví, gynekologie a reprodukční biologie bostonské Univerzity.