Miroslava Hromadová

Nová pozorování kupy galaxií, známé jako MACSJ0025.4 1222, pomocí kosmických teleskopů Hubble a Chandra, ukázala výsledek obří srážky, při níž se oddělila temná hmota od normální.ˇ

HST nalezl odpověď na dlouholetou hádanku týkající se obrovských, ale jemných plynných filamentů kolem aktivní galaxie NGC 1275. Podle vědců je to nejpozoruhodnější příklad vlivu obrovských „chapadel“ silného extragalaktického magnetického pole.ˇ

Tým astrofyziků na skotských univerzitách v St. Andrews a Edinburghu vyřešil záhadu vzniku mladých hvězd uvnitř gravitačního působení černých děr.ˇ

Dosavadní teorie považovaly naši Sluneční soustavu za „poměrně obyčejnou“, jaké se v okolním vesmíru běžně vyskytují. Ale nové výzkumy 300 objevených exoplanet ukazují, že jen velmi málo protoplanetárních disků může splnit podmínky, které vedou ke zformování kamenných a plynných planet do uspořádání, které je podobné naší Sluneční soustavě.

Mezinárodní tým astronomů v rámci programu SDSS-II objevil dalších 11 nových hvězdných proudů (streams) v okrajových částech naší Galaxie (v galaktickém halo).

Sonda Phoenix pomocí mikroskopu atomárních sil (Atomic Force Microscope) vůbec poprvé pořídila na Marsu snímek jednotlivé mikročástečky všudypřítomného prachu. Vzorek je 100krát víc zvětšený než kolik dosud umožňoval optický mikroskop na Phoenixu.

NASA zveřejnila 4 detailní snímky tajemné jižní polární oblasti Enceladu, které byly pořízeny sondou Cassini při nízkém průletu v pondělí 11. srpna 2008. Největší přiblížení nastalo v 23:06:19 SELČ, kdy se sonda ve výšce pouhých 50 km nad povrchem pohybovala relativní rychlostí 17,7 km/s.

Co dělá Zemi zvláštní ve srovnání s jinými známými planetami? Má dostatek kapalné vody v povrchových oceánech, litosférické tektonické desky a atmosféru, která ji chrání před nebezpečným slunečním zářením. Nejzvláštnějším rysem naší planety jsme my - Homo sapiens.

Může jediný objekt - tajemná hvězdokupa v souhvězdí Lyry - současně slavit troje různé narozeniny? Jak stará je otevřená hvězdokupa NGC 6791?

Vědci pomocí obřího radioteleskopu GBT prohledávají husté molekulové mraky v naší Mléčné dráze. Snaží se v mezihvězdném prostoru objevit nové, složitější molekuly, které mohou být předzvěstí života.

3. června sonda Phoenix při odběru vzorků poprvé objevila podpovrchový bílý materiál. O víkendu robotické rameno výkop prohloubilo, aby se věci dozněli více o tomto tajemném materiálu. Jediný nový velký příkop byl nazván „Dodo-Goldilocks“.

Mezinárodní tým vědců našel v kosmickém materiálu nový, dosud neznámý minerál. S největší pravděpodobností pochází z komety Grigg-Skjellerup a byl pojmenován brownleeite.

Na Europě vyryl pohyb pólů „jizvy“, které se táhnou napříč celým jeho ledovým povrchem. K těmto závěrům dospěli planetologové při novém studiu snímků Jupiterova měsíce Evropy.

Mezinárodní tým pod vedením D. Bennetta objevil exoplanetu jen asi 3krát hmotnější než Země, která obíhá okolo hvězdy s hmotností tak nízkou (1/20 hmotnosti Slunce), že v jejím nitru neprobíhají termonukleární reakce.

Světelná ozvěna může u supernov způsobit zpoždění části světla až o stovky let. Mezinárodní tým astronomů hledal světelná echa u 7 supernov, včetně známé Tychonovy supernovy z roku 1572. Konečným cílem studie je správná identifikace jednotlivých typů explodujících hvězd a lepší porozumění podstaty supernov, které jsou hlavním zdrojem všech těžkých prvků ve vesmíru.

Astronomové objevili prstenec u hvězdy v sousedním Velkém Magellanově mračně. V současnosti tato hvězda s označením WOH G64 nedobrovolně drží drastickou odtučňovací dietu.

Holandští astronomové z SRON objevili záhadné pulsy, které vysílá neutronová hvězda s extrémně silným magnetickým polem – magnetar. Vysokoenergetické rentgenové záření pozorovali pomocí kosmických observatoří INTEGRAL (ESA), XMM-Newton (ESA) a RXTE (NASA).

Mezinárodní tým astronomů poprvé provedl nejpřesnější měření kosmické teploty v raném vesmíru. Pozorovaná „neviditelná“ galaxie leží od Země ve vzdálenosti 11 miliard světelných let, které zhruba odpovídají asi 80 % stáří vesmíru.

Mezinárodní tým astronomů objevil při pozorování rentgenovou observatoří RXTE (NASA) „časovací zařízení“, které jim umožní předpovídat, kdy přesně neutronová hvězda rozpoutá své kosmické „peklo“ – neuvěřitelně silné exploze, které jsou skryté očím i uším běžného člověka.

Poprvé byl pozorován rentgenovou observatoří Chandra protilehlý výtrysk u mladé hvězdy DG Tau. Podobný jet byl možná „vystřelen“ z mladého Slunce a měl významný dopad na ranou Sluneční soustavu.

Astronomové na McDonaldově observatoři objevili nový typ hvězdy - pulsujícího uhlíkového bílého trpaslíka.

Největší Saturnův měsíc Titan a Země mají mnoho společného, ale ne pokud se jedná o písek. Na Zemi vzniká rozpadem hornin. Na Titanu je tomu opačně. Písková zrna v dunách tvoří organický materiál a jejich „život“ začíná v atmosféře Titanu. Pravděpodobně „stavební kameny“, z nichž vzniká písek, padají z oblohy.

Podle britských astrobiologů za zvýšený počet dopadů komet na Zem a hromadné vymírání živočišných a rostlinných druhů nejen před 65 milióny let může pohyb Slunce a celé Sluneční soustavy v naší Galaxii.

Podle dvou astrofyziků z Paris Observatory osud hvězd, které se dostanou příliš blízko k masivním černých dírám, by mohl být ještě dramatičtější než se dosud myslelo. Nejen, že mohou být rozdrceny obrovskou gravitací černé díry, ale může také dojít ke spuštění nukleární exploze, která roztrhne hvězdu zevnitř. Navíc rázové vlny „vynášejí nahoru“ vysoké teploty, což by mohlo zapříčinit vznik nového typu rentgenových nebo gama záblesků.

Sloučení dvou černých děr doprovází extrémně velký výbuch a vznik gravitačních vln. Nově vzniklá černá díra je pak vyhozena z jádra mateřské galaxie rychlostí tisíce km/s.

Navzájem se ovlivňující galaxie byly nalezeny v celém vesmíru. Někdy jako dramatické srážky, které spustily vznik nových hvězd, jindy zapříčinily vytvoření nové galaxie s bizarní strukturou. NASA u příležitosti 18. narozenin Hubble Space Telescope (HST) zveřejnila kolekci 59 snímků, na nichž jsou zachyceny unikátní srážky galaxií.

Tým italských a čínských fyziků tvrdí, že pomocí detektorů umístěných hluboko uvnitř skalního masivu Gran Sasso (Itálie) objevili částice neviditelné „temné hmoty“. Ostatní vědci výsledkům nedůvěřují, protože další experimenty nic nezjistily.

V Dusty Plasma Lab. (NSSTC) američtí vědci zkoumají vlastnosti měsíčního prachu a jeho chování v elektrickém poli. S blížícím se plánovaným návratem NASA na Měsíc (v roce 2018?) se stále více vědců tomuto tématu věnuje.

Srážka Země s tělesem velikosti Marsu, při níž vznikl náš Měsíc, pravděpodobně „definovala“ současnou délku našeho pozemského dne a nastavila i směr naší rotace.

Radar MARSIS na palubě sondy Mars Express (ESO) nahlédl pod povrch Marsu a zpřístupnil třetí dimenzi pro zkoumání planety. Úspěch této techniky je výzvou pro vědce, aby přemýšleli o všech dalších místech ve Sluneční soustavě, kde by chtěli pro průzkum použít radar.

Mezinárodní tým přišel s novou zajímavou teorií, jejímž základem je zjednodušený model LQG (Loop Quantum Gravity): před Velkým třeskem možná existovalo dvojče našeho vesmíru.

NASA prodloužila mezinárodní misi Cassini-Huygens o další dva roky. Úžasné objevy a snímky způsobily revoluci v našich znalostech o Saturnu a jeho měsících.

Hubble Space Telescope vyfotografoval 7. dubna slábnoucí optický protějšek gigantického gama záblesku GRB, který k nám přiletěl 19. března ráno ze vzdálenosti 7,5 miliardy sv.l. (tj. polovina cesty zpět k Velkému třesku). Na chvíli tato jediná explodující hvězda zazářila téměř tak jasně jako 10 miliónů galaxií.

Astronomové objevili nejchladnějšího hnědého trpaslíka vůbec kdy pozorovaného. Tento objev znamená nový krok směrem k vyplnění propasti mezi hvězdami a planetami.

Na základě studia 360 000 galaxií astronomové z Liverpoolské univerzity došli k závěru, že kvasary potlačují formování hvězd v aktivních galaktických jádrech (AGN).

Kamera HiRISE na palubě americké sondy MRO pořídila nové stereo snímky Phobosu – většího a vnitřního ze dvou měsíců Marsu.

Astronomové z ANU (Australian National University) dospěli k přesvědčení, že proud trosek táhnoucí se napříč oblohou je výsledkem intergalaktického kanibalismu. Není to poprvé, co naše Galaxie posnídala svého souseda.

Evropská sonda Venus Express obnovila pátrání po aktivních sopkách na Venuši. Naměřila vysoce proměnlivé množství oxidu siřičitého (sopečného plynu) v její atmosféře. Je to důkaz existence aktivních sopek, nebo je to projev dosud neznámého mechanismu, který ovlivňuje horní vrstvy Venušiny atmosféry?

Tým vědců britské Armagh Observatory (Severní Irsko) poprvé pozoroval meteorický déšť na Marsu.

Vytrvalá forma pozemského života - sinice - může růst v jinak nehostinné měsíční půdě. Některé experimenty naznačují, že budoucí kolonisté na Měsíci by za pomoci sinic mohli využívat zdroje z lunární půdy k výrobě raketového paliva a hnojiva pro „měsíční“ plodiny.

Infračervený kosmický dalekohled Spitzer objevil velké množství jednoduchých organických plynů a vodní páry v protoplanetárním disku okolo velmi mladé hvězdy AA Tauri. Rovněž našel důkaz, že molekuly vznikly právě v tomto prostředí. Oblasti, která je vhodná pro formování planet.

Tým astronomů Evropské jižní observatoře (ESO) pozoroval temná vlákna uvnitř molekulárního mraku v souhvězdí Corona Australis. Současné přístroje umožňují velmi detailní mapování distribuce hmoty v mezihvězdném mraku.

Geologové na Univerzitě v Illinois potvrdili existenci dalšího jádra uvnitř vnitřního jádra Země. Také vytvořili trojrozměrný model, který popisuje seizmickou anizotropii a krystalickou strukturu železa v „nejvnitřnějším“ jádře.

Vědci z Univerzity St. Andrews nahlédli dovnitř černé díry a dokonce tam dělali experimenty. I když to vypadá „přitažené za vlasy“, není tomu tak. Vědecký tým prohlašuje, že skutečně v laboratoři pomocí laseru simuloval horizont událostí černé díry.

Poskytuje náš nejbližší hvězdný systém Alfa Centauri „přístav“ dvojčeti Země? Počítačové simulace ukázaly, že Země má možná ve vesmíru dvojče, které se nachází v jednom z našich nejbližších hvězdných sousedů a obíhá kolem hvězdy Alfa Centauri B v souhvězdí Kentaura.

Francouzský astronaut Léopold Eyharts se na Mezinárodní kosmické stanici (ISS) stará o miniaturní zahrádku, která je součástí prvního biologického experimentu v evropském modulu Columbus (ESA).

Naše sousední planety sledují dvě téměř shodné sondy – Mars Express a Venus Express. Současná pozorování poskytují planetologům data, která potřebují ke zkoumání vývoje atmosfér obou planet. A přes rozdílné postavení ve Sluneční soustavě jsou si planety Mars a Venuše překvapivě podobné.

To, že naše Galaxie „ztloustla“, odhalili australští vědci ze Sydneyské univerzity při analýze astronomických dat dostupných na Internetu.

Je ironií kosmu, že sonda Ulysses je na pokraji zamrznutí přesto, že obíhá kolem Slunce. Zánik 17 let staré sondy urychlila závada na přístrojích, které sondu vyhřívají a zabraňují zamrznutí paliva.