Zdeněk Opatrný

I laická veřejnost si postupně zvyká na fakt, že tzv. horizontální genový přenos mezi nejrůznějšími organizmy, včetně těch vývojově „nejvyšších“, nikdy nebyl a nadále není jen výsadou lidských genových inženýrů. Vědci jej opakovaně nacházejí mimo jiné v pozadí jak nejrůznějších interakcí mezi rostlinami a mikroorganizmy, tak mezi rostlinami a různými „nižšími“ živočichy.

GMO tání v evropských strukturách – pražské zasedání COSTu ocenilo mimořádné kvality české Bílé knihy o GMO.

Proti standardním, obecně pojímaným přehledům o minulosti, přítomnosti a budoucnosti geneticky modifikovaných organizmů (GMO) nabízím čtenáři výpověď založenou na mozaice osobních zkušeností. Nebudu tedy psát o transgenním hlávkovém salátu, obsahujícím „jedlé vakciny proti hepatitidě B“, ani o modré bavlně pro výrobu neblednoucích džínsů či o řepce produkující vstupní suroviny výroby plastických hmot. Pominu také problematiku GMO živočišných či prokaryontních. Pokusím se dokumentovat jeden ze skutečných příběhů GMO na organizmu daleko prozaičtějším, než jsou motýli monarchové či transgenní lososi, ale zato nám Čechům důvěrně známém – na kulturním bramboru (Solanum tuberosum).