Virus Marburg

 Jak virus Ebola tak virus Marburg způsobují krvácivou (hemorrhagickou) horečku - těžké vnitřní i vnější krvácení - jíž podléhá až 90 % infikovaných lidí. S tímto onemocněním se u nás nesetkáte, ale pokud hodláte navštívit turisticky nezasažené oblasti Afriky, stává se pro vás tato hrozba reálnou.

Virové hemorrhagické horečky (VHF) jsou četná onemocnění zvířat, z nichž některá vyvolávají hemorrhagický syndrom u lidí. Virové hemorrhagické horečky (horečky provázené mohutným krvácením ze všech tkání) jsou způsobeny filoviry, arenaviry, bunyaviry a flaviviry. Konkrétními původci jsou viry Ebola, Marburg, Lassa, Junin (argentická VHF), Machupo (bolivijská VHF), Sabia (brazilská VHF), Guanarito (venezuelská VHF), horečka Rift Valley a další.

Virus Ebola patří do rodiny tzv. filovirů [Filoviridae], které mají nitkovitý tvar. Dosud byly objeveny čtyři podtypy tohoto viru: Ebola Zaire (EBO-Z), Ebola Sudan (EBO-S), Ebola Reston (EBO-R) a Ebola Cote d"Ivoire (EBO-CI). Viru Ebola je příbuzný virus Marburg. Dosud nejničivějším kmenem viru Ebola Zaire je kmen Mayinga, izolovaný z krve mladé řádové sestry Mayingy N.

V roce 1967 se téměř současně objevily případy hemorrhagické horečky v Jugoslávii a v Německu u laboratorních pracovníků, kteří studovali ledviny afrických opic. Bylo postiženo 31 lidí, z toho 7 zemřelo. Virus byl poprvé popsán v Marburgu, odkud získal své jméno. Další jednotlivé případy byly zaznamenány v letech 1975, 1980, 1982 a 1987.
V roce 1976 byla zaznamenána vážná epidemie hemorrhagické horečky v Zaire a v Súdánu. V Zaire bylo zaznamenáno asi 300 nemocných s úmrtností 80 procent (virus Ebola Zaire). V Súdánu bylo zaznamenáno také asi 300 nemocných s úmrtností 50 procent (virus Ebola Sudan).

Zvětšit obrázek

Virus Ebola.

Virus Ebola byl poprvé izolován v Zaire (nyní Demokratická republika Kongo) a byl pojmenován podle malé řeky v severozápadní části země. Virus se svoji strukturou podobá viru Marburg, ale geneticky se odlišuje.
Epidemie viru Ebola Zaire byla zaznamenána v roce 1995 v oblasti Kikwit v Zaire (více než 315 případů s úmrtností 80 procent). Epidemie viru Ebola Sudan byla zaznamenána v roce 2000 v oblasti Gulu v Ugandě (více než 400 případů s úmrtností 50 procent). V roce 1996 v Gabonu bylo postiženo 20 lidí, kteří lovili šimpanze a zřejmě se od jednoho z nich nakazili. Virus Ebola byl zaznamenán u šimpanzů pojídajících maso a nikoliv u přísně vegetariánských šimpanzů stejné skupiny.

Zvětšit obrázek

60% případů infekce Eboly v severní Ugandě se týkalo žen a jejich dětí. Infekce je vysoce nakažlivá.

Virus Ebola Reston se poprvé objevil v opičí farmě v Restonu v roce 1989 a v Texasu v letech 1990 a 1996. Tyto infekce postihly všechna zvířata na farmách. Později se zjistilo, že jejich příčinou byl dovoz opic makaků od jediného filipínského dovozce.
Nejhorší epidemie Eboly byla registrována v roce 1995 v Kongu, kde si vyžádala 250 obětí.
Stát Angola nyní svádí boj s propuklým virem Marburg zatímco případy Eboly jsou hlášeny z Konga.

Přestože virus Ebola sám své šíření omezuje, neexistence účinné vakcíny a léčby vyvolává oprávněnou pozornost odborníků a určité obavy veřejnosti. Podle některých odborníků se virus Ebola může přenášet nejen infikovanou krví, ale také vzduchem. Důkazem je šíření viru Ebola Zaire u laboratorních opic makaků, které nikdy nepřišly do vzájemného kontaktu.

Zvětšit obrázek

Přenos probíhá od nakaženého zvířete nebo člověka. Přenos se uskutečňuje stykem s krví, močí, slinami, spermatem. Inkubační doba je 2-21 dnů.

Filoviry jsou považovány za velmi nebezpečené infekční viry zařazené do skupiny 4 (virus HIV patří do skupiny 2+). Mohou infikovat myši, morčata a primáty. Jejich původ však není dodnes znám.

Inkubační doba hemorrhagické horečky je od 2 do 21 dní, nejčastěji od 3 od 10 dní.
Postižený krvácí z úst a z mezizubních prostorů. Ve slinných žlázách se objevují první krevní sraženiny. Každý tělní otvor bez ohledu na svoji velikost propouští červené a bílé krvinky. Povrch jazyka se mění v jasně rudou hmotu, která se začne odlupovat. Ztráta slizničního krytu jazyka způsobuje postiženému kruté bolesti. Pokožka jazyka se trhá při zvracení krevní sraženiny temně hnědé až černé barvy.

Zvětšit obrázek

Léčba je symptomatická. Pokud je k dispozici rekonvalescentní imunoglobulin, je možné jej podat do 7 dnů (pozdější podání je neúčinné). Tělo mrtvého se začíná okamžitě rozkládat. Vnitřní orgány se rozkládají do beztvaré kaše, pojivové tkáně začínají měknout.

Podobně se odlupuje výstelka hrtanu a průdušnice. Mrtvá tkáň padá do plic nebo je vykašlávána s hleny. Srdeční sval ochabuje a na krevní stěně se objevují krevní sraženiny. Při každém stahu srdečního svalu uniká krev do hrudní dutiny.
Mozkové cévy se začínají ucpávat a nedostatek kyslíku způsobuje nekrózu mozkové podpůrné tkáně a neuronů. Mozek plave v mozkovém kalu odumřelé tkáně. Virus proniká do výstelky očních bulv a dovnitř oka proniká krev. Pacient může snadno oslepnout. Kapénky krve ulpívají na víčkách a krev volně vytéká z očí. Velice často dochází k mozkové mrtvici v některé polovině mozku a tím k ochrnutí poloviny těla.
Virus také napadá tkáně vnitřních orgánů. Játra hypertrofují, žloutnou, měknou a praskají. Trhliny narušující buňky procházejí hluboko do jaterní tkáně. Dochází k nekróze jater a k jejich rozpadu. Ledviny ztrácejí funkci, protože jejich tkáň se plní krevní sraženinou s mrtvými buňkami. Organismus je v důsledku selhání ledvin intoxikován močovinou. Slezina se působením viru mění ve velkou krevní sraženinu velikosti baseballového míčku. Střeva se patrně zcela zaplní sraženou krví. Odumírá jejich vnitřní výstelka a odlupuje se. Odchází konečníkem společně se sraženou krví.
Tělo mrtvého se začíná okamžitě rozkládat. Vnitřní orgány se rozkládají.  Tekutiny z mrtvého těla jsou vysoce infekční.

Povzbudivé výsledky

Žádné vakcíny ani léky proti těmto smrtelným virům nejsou k dispozici, avšak nejnovější výzkum - publikovaný v časopise  Natural Medicine journal - ukazuje na reálnou možnost obrany proti těmto nemocem.

Vědci upravili jiný typ viru tak, aby nesl proteiny z Eboly a Marburgu. Tento modifikovaný virus byl aplikován do těl opic, ty byly později vystaveny chorobě. Zatímco v kontrolní skupině hyne 100% zvířat, jediná injekce geneticky upravených virů dává imunizovaným zvířatům 80% šanci na přežití infekce. Těchto výsledků bylo dosaženo, pokud se zvířata setkala s infekcí 28 dnů po imunizaci. Vědci se ale domnívají, že k ochraně by měla stačit i poloviční doba.
Zpráva je o to cennější, že přichází v době, kdy Angola prožívá nejhorší vzplanutí infekce způsobené virem Marburg. Světová zdravotnická organizace hlásí, že zde k 26. květnu zemřelo 335 z 399 nakažených  lidí.

U nově vyvinuté vakcíny se  uvažuje o jejím vyzkoušení na lidech. Stávající výsledky jsou natolik povzbudivé, že se předpokládá, že se tato metoda použije i v boji proti jiným nově vznikajícím virům. Výzkum je podporován ministerstvy obrany USA a Kanady. Existují obavy, že zmíněné viry by mohly být použity k teroristickým akcím.

Prameny: 
Reuters, BBC, WHO, Canada"s National Microbiology Laboratory in Winnipeg, Manitoba,Japan Today Crucell, Jiří Svršek: "Virus Ebola"