Zvětšit obrázek

Japonský virolog Yoshihiro Kawaoka

V roce 2005 vykopali vědci tělo oběti španělské chřipky, které leželo od roku 1919 ve věčně zmrzlé půdě Aljašky, a izolovali z něj zlomky dědičné informace chřipkového viru. Z těch pak virus zrekonstruovali. Virus, který už nebyl „mezi živými“ tak najednou „vstal z mrtvých“. Oživlý virový nebožtík hned ukázal drápky. Když jej vědci pustili na laboratorní myši, projevil se jako podstatně účinnější zabiják, než viry stávajících chřipek.

Zvětšit obrázek

Oběť španělské chřipky pochovaná v aljašském permafrostu

Rázem bylo jasné, že virus H1N1 z roku 1918 byl skutečně „něco extra“ a že desítky milionů obětí (uvádí se 20 ale i 300 milionů obětí – podle toho, zda se bere v potaz jen „civilizovaný“ svět nebo mrtvoly domorodců v koloniích, s jejichž počítáním se nikdo neobtěžoval) zdaleka nemá na svědomí jen předchozí zbídačení obyvatelstva první světovou válkou. 

Nyní otestoval tým virologů vedený Yoshihirou Kawaokou rekonstruovaný virus španělské chřipky na makacích. Stávající kmeny chřipkových virů vyvolávají u těchto opic jen mírné projevy na dýchacích cestách. Virus španělské chřipky však opicím rychle zachvátil plíce a zvířata během několika dní uhynula. Makaci se doslova utopili v krvi, jež jim zalila poškozené plíce.

Zvětšit obrázek

Obrázek z dob, kdy španělská chřipka vládla světu

Plicní tkáň makaků nepoškozoval přímo virus. Vědci zjistili u opičích obětí „laboratorní“ španělské chřipky velmi neobvyklou reakci imunitní obrany. Tělo se brání viru tak chaoticky, že přitom napáchá více škody než užitku. Virus je schopen potlačit expresi lidského genu RIG-1, který imunitní obranu reguluje a v imunitní obraně zavládne zmatek. V této souvislosti není bez zajímavosti, že podobně se vůči imunitní obraně svých obětí chová i virus ptačí chřipky H5N1. Potlačení „imunitní chaotické bouře“ by mohlo zachránit mnoho životů.

Zvětšit obrázek

Pokus probíhaly v laboratořích zabezpečených proti riziku 4. stupně.

Pokusy proběhly v laboratořích vybavených pro práci na 4. stupni mikrobiologického rizika. Zabezpečení takových laboratoří prakticky vylučuje únik zkoumaného mikroorganismu mimo vymezený prostor. Přesto se snesla na hlavy vědců kritika z toho, že „bosou nohou dráždí chřestýše“. Poukazuje se např. na fakt, že z pěti „návratů“ viru SARS, jich čtyři padají na vrub chyby personálu při laboratorní výzkumné práci.

Podle mnoha expertů ale přinesly pokusy na makacích tak významné poznatky, že to za toto předem kalkulované riziko stálo. Lze si představit, že kdyby se podobné pokusy neprováděly, bylo by to vědcům po čase opět předhazováno. Tentokrát s výtkou, že měli včas chřipkové viry zkoumat, abychom byli na případnou příští chřipkovou pandemii lépe připravení.  Není na světě vědec ten, aby se zavděčil lidem všem.
 

Pramen: Nature