Před dvaceti lety ve floridských sklenících vybuchla invazní vlna molic Bemisia tabaci, konkrétně jejich biotypu „B“. Nesmírně savé a plodné molice se nejprve objevily na vánočních růžích (Euphorbia pulcherrima) a postupně se rozlezly na mnoho různých druhů plodin i ozdobných pěstovaných rostlin. Brzy se stejná situace opakovala i v dalších státech USA i na mnoha místech jinde po světě.
Invaze molic biotypu „B“velmi často doprovázejí pandemie rostlinných virů ze skupiny begomovirů, které bývají nápadná zejména na rajčatech nebo tabáku. Není to nic záhadného, tyhle viry přenáší právě tenhle typ sajících molic. V mnoha oblastech invaze molic biotypu „B“ zároveň postupně mizí domácí molice.
Vědci si již dlouho lámou hlavu, proč je tak úspěšný zrovna tenhle biotyp molice Bemisia tabaci. Podle obecného přesvědčení invazní typ molic pochází ze Středomoří, odkud se rozšířil s přispěním celosvětového obchodu s okrasnými květinami. Otázkou zůstává, proč se molice biotypu „B“ po příchodu do nové oblasti tak raketově rozšíří a přitom decimují domácí typy molic.
Na molice a viry si posvítil tým čínských biologů vedený Shu-Sheng Liem ze Zheijang (Če-ťijang) University. Během svého výzkumu porovnávali embryonální vývoj, přežívání, plodnost a růst populace invazních molic typu „B“ a domácích čínských neinvazních molic. Experimenty probíhaly na rostlinách tabáku, jednak na zdravých a pak na infikovaných begomoviry.
Ukázalo se, že viry jsou pro molice ta nejlepší společnost. Na tabacích nakažených viry si molice typu „B“ vyloženě lebedily. Byly několikrát plodnější a zároveň žily několikrát déle, než na zdravém tabáku. Za 56 dní trvání experimentu rovněž dosáhly molice typu „B“ na viry infikovaných rostlinách tabáku několikanásobně větší populační hustoty, než na rostlinách viruprostých.
Je zřejmé, že invazní molice a begomoviry úzce spolupracují. Dokládá to i chování domácích čínských molic, které žily na rostlinách tabáku s viry a bez virů zcela srovnatelným stylem. Je to úplně první známý případ, kdy má invazní druh hmyzu velmi těsný přátelský svazek s viry, které přenáší.
Podle autorů studie je právě tento oboustranně výhodný, čili mutualistický vztah mezi molicemi a viry jedním z klíčových faktorů ovlivňujících jednak invazní úspěch molic a zároveň jejich triumf nad domácími molicemi všude po světě. Na druhou stranu, tentýž vztah podporuje i úspěšné šíření begomovirů.
Je pozoruhodné, že výhodnost vztahu mezi molicemi a viry je vlastně nepřímá. I když mají molice viry přímo v sobě, výhodu získají až při sání dříve infikované rostliny. Obdobný vztah může být ve skutečnosti docela běžný a proto autoři doporučují věnovat takovým situacím větší pozornost při studiu i managementu biologických invazí.
Pramen: PloS ONE 2(1): e182.
Diskuze:
