Dánským ženám se rodí dizygotická dvojčata v 1,3% případů.

Z dřívějších studií je známo, že muži, kteří ke svému otcovství přistupují až v pozdějším věku, mají dvojčata (neidentická, neboli dizygotní) jen zřídka. Jiné studie zase naznačovaly, že neidentická dvojčata jsou méně častá u populací, ve kterých mají muži problémy s plodností. Až do teď ale vztah kvality sperma otců dvojčat a jedináčků nikdo neporovnával.

Výzkumnému týmu z University Hospital of Copenhagen se podařilo přesvědčit 37 hrdých otců neidentických dvojčat, aby si nechali vyšetřit kvalitu svého sperma. Údaje pak vědci porovnali s výsledky od 349 zdravých mužů, vrstevníků. Srovnání vyšlo ve prospěch otců dvojčat. Měli jednak větší počet normálních spermií a také pohyblivost jejich produktu byla lepší. Rozdíl mezi oběma skupinami byl statisticky významný. Kromě toho, jak jsme již řekli, že otcové dvojčat měli malý počet abnormálních spermií a lepší pohyblivost, měli také vyšší počet spermií v ejakulátu. Tato hodnota ale již nebyla statisticky významná.

Podle hlavní autorky výzkumné zprávy (Camilla Asklund), tyto získané výsledky podporují teorii, že kvalita semene může ovlivnit pravděpodobnost narození dvojčat a výskyt neidentických dvojčat v populaci může podle ní, být užitečným měřítkem mužské plodnosti.

Na rozdíl od příslušníků dánské skupiny si jejich kolegové z jiných zemí myslí, že kromě kvality sperma jsou pro rození dvojčat stejně důležité genetické vlohy. Argumentují tím, že například v Niegerii existuje kmen Yoruba. Ženám tohoto kmene se rodí dvojčata v 5,2% případů. To je tak moc, že zde musí hrát úlohu genetika. Tamní ženy musejí ovulovat dvě vajíčka současně poměrně často.

Zvětšit obrázek

Nigerijské ženy z kmene Yoruba mají dizygotická dvojčata v 5,2% porodů.

Dánům se na zkoumaném souboru rovněž potvrdilo, že šance mít dvojčata je větší u starších žen. Ještě nedávno v evropských zemích platívalo, že dvojčata se rodila zhruba v jednom případě na 80 porodů. (1,3%).  To se ale nyní mění a nárůst vícečetných porodů koreluje s uplatňováním technik asistované reprodukce. Je to důsledek toho, že pro zvýšení pravděpodobnosti otěhotnění se vnáší do dělohy více embryí.

Dánský tým komentuje získané výsledky a své závěry argumentem vůči kterému se dá jen těžko co namítat. Pokud v rámci zkoumané populace je vliv matky na narození dvojčat  konstantní, potom pozorovaný rozdíl lze jen těžko přičíst na vrub něčemu jinému, než oné zmíněné kvalitě sperma. 
Když už vědci  sledovali tatínky dvouvaječných dvojčat, podívali se také na kvalitu sperma 15 mužů, kteří měli dvojčata identická (jednovaječná). Dalo se očekávat, že tito muži, protože to není jejich zásluha, že mají dvojčata, tak že to s kvalitou jejich semene nebudou nic extra. Podle tohoto předpokladu měli být výsledky jejich vyšetření v průměru. Proti této logické dedukci se neočekávaně u nich ukázalo, že rovněž patří k přeborníkům a že mají zvláště malý  počet poškozených spermií a že se mohou chlubit jejich nadmíru vysokou pohyblivostí. Měli všechny přednosti, které měly náležet jen otcům dizygotických dvojčat. Autorům studie nezbylo nic jiného, než tento z logiky věci vybočující poznatek komentovat slovy: „Nemáme pro to vysvětlení“.

Pramen: Journal reference: Human Reproduction (vol 22, p 751)

.