Zvětšit obrázek

Umělecká koncepce přibližování a srážky oblaku Smithové (Smith’s Cloud) a naší Galaxie přibližně za 40 miliónů let. Kredit: Bill Saxton, NRAO/AUI/NSF a GBT

Nová studie ukázala neobvyklý, protáhlý vodíkový oblak, který míří k Mléčné dráze, s níž by se měl srazit za 20 až 40 miliónů let. „Čelo tohoto mraku již ovlivňuje náš galaktický plyn,“ řekl Felix „Jay“ Lockman z radiové observatoře NRAO (National Radio Astronomy Observatory, Green Bank, West Virginia). Objev presentoval 11. ledna v Austinu na 211. konferenci AAA (American Astronomical Society meeting in Austin, Texas, 7. – 11. ledna 2008).

Zvětšit obrázek

Radiový snímek oblaku ve falešných barvách (Smith’s Cloud), který „letí“ směrem k naší Galaxii. Kredit: Bill Saxton, NRAO/AUI/NS a GBT

Mrak Smithové (Smith"s Cloud) je pojmenován po americké astronomce Gail Smith(ové), která ho objevila již v roce 1963 na radiových „hvězdných“ mapách neutrálního vodíku. Uviděla tehdy protáhlý objekt o průměru 15° (30 průměrů Měsíce v úplňku). Byl zřetelně oddělený od Mléčné dráhy (naší Galaxie) a ležel jižně od galaktického centra. „Pokud bychom tenhle oblak mohli pozorovat na vlastní oči, byl by to velmi působivý objekt na noční obloze,“ řekl Lockman. „Na obloze by dokázal zakrýt téměř celé souhvězdí Orion.“ Oblak leží ve vzdálenosti „jen“ 8000 sv.l. od našeho galaktického disku. Z velmi „zahuštěného“ plynného vodíkového mraku o rozměrech 11000 x 2500 sv.l. se může zrodit více než milión hvězd podobných našemu Slunci.

Ještě dodal: „Pokud víme, je tvořen pouze plynem – zatím v něm nikdo nenašel jedinou hvězdu.“  Chladný plyn vysílá pouze radiové záření, žádné viditelné světlo, proto ho nemůžeme „přímo“ pozorovat a musíme spoléhat na snímky z radiových observatoří, např. ze 100m radioteleskopu GBT (National Science Foundation"s Robert C. Byrd Green Bank Telescope).

Podle Lockmana protáhlý tvar je důsledkem „slapových sil způsobených gravitací Mléčné dráhy“. Může dojít i k roztrhání oblaku, ale zatím to vypadá, že je docela soudržný.

Lockmanův tým se snaží zjistit původ tohoto vodíkového oblaku. „Co je zvláštní, je jeho umístění a k jeho malé rozloze i jeho rychlost,“ vysvětluje Lockman. Některé současné studie obvykle řadí tento objekt mezi ostatní tzv. vysokorychlostní mraky, které obklopují Mléčnou dráhu. Celkem tyto „shluky“ plynu pokrývají více než třetinu oblohy.

„Jednou z nejlákavějších teorií vysokorychlostních mraků je, že se jedná o zbytky po formování naší Galaxie.“ Lockman navrhuje, že Ooblak je „tulák“, který nebyl využit při stavbě naší Mléčné dráhy nebo byl „odvlečen“ z galaxie sousední.

Astronomům desítky let po objevu chyběly jakékoliv podrobnosti a nevěděli, jestli mrak patří k Mléčné dráze; a jestli se Oblak k naší Galaxii přibližuje nebo se od ní vzdaluje.

Zvětšit obrázek

100m radioteleskop GBT. Kredit: NRAO/GBT

Teprve detailní výzkum vodíku pomocí GBT, podrobný rozbor radiového spektra a Dopplerova posunu spektrálních čar ukázal, že mrak „chvátá“ směrem k Mléčné dráze rychlostí větší než 870 000 km/h (240 km/s) a do naší Galaxie narazí pod úhlem 45° za méně než 40 miliónů let.

Přidáním nového plynu do naší Galaxie spolu s rázovou vlnou dojde k „zažehnutí“ hvězdných explozí. „Jakmile dojde ke srážce, spustí se obrovské výbuchy hvězdných formací,“ řekl Lockman. Zóna srážky bude až několik miliónů let vypadat jako kosmický ohňostroj při oslavě Nového roku, kdy bude do vesmíru vyletovat obrovský počet „petad“. Vše bude zakončeno velkým množstvím supernov, které budou připomínajících „trhavé pumy“. Tým je přesvědčen, že ke kolizi dojde v poloze asi 90° před Sluncem (po směru rotace Galaxie) a ve větší vzdálenosti od galaktického centra než leží naše Sluneční soustava.

„Je to překrásný objekt,“ řekl Lockman. Vypadá jako protáhlá kapka („kometární mlhovina“) a to dokazuje, že oblak (Smith"s Cloud) již zasáhl plyn v okrajových částech naší Galaxie. „Tento tlak na vnější atmosféru naší Mléčné dráhy jsme schopni pozorovat,“ dodává Lockman. „A je to vůbec poprvé, co pozorujeme přímé ohrožení naší Galaxie.“

Zdroj: Astronomy