Psychologové z University of Rochester v práci publikované v Ambulatory Pediatrics, varují, že u dětí, které jsou v předškolním věku na delší dobu (a nebo častěji) odloučeny od rodičů, se zvyšuje riziko potíží s učením. Tato odloučení mohou být dobrým ukazatelem toho, které děti mohou vyžadovat speciální výchovně-vzdělávací program, aby mohly uspět v následujícím vzdělávacím procesu.

„Ve většině případů bývají taková odloučení známkou nestability. Cítíme, že domovy, ve kterých jsou děti odloučeny od svých rodičů, mohou být méně vhodným prostředím pro jejich výchovu. V takových případech je méně pravděpodobné, že rodiče svým dětem čtou nebo si najdou čas naučit je novým dovednostem, jakými je třeba zavázání tkaniček u bot, procvičení písmenek nebo napsání jejich jmen,“ řekla doktorka Sandy Jee, odborná asistentka pediatrie v Golisano Children´s Hospital na University of Rochester Medical Center, která vedla studii. „Školka může být velmi důležitým vyrovnávacím zařízením pro mnoho dětí vyrůstajících v takovém prostředí. Je důležité, abychom i jejich vzdělávací dráhu zahájili tím nejlepším možným startem.“

Předchozí výzkumy, zabývající se oddělením rodičů od dětí, se soustředily na děti v pěstounské péči nebo v péči ostatních příbuzných, u kterých se často projevují významné problémy týkající se emocí, chování a vývoje. Něco málo je známo o vlivu obvyklejšího odloučení, zejména v méně formálních situacích, kdy jeden nebo oba rodiče dítě dočasně opustí.

 
Do této studie bylo zapojeno 1 619 dětí ve věku od 4 do 6 let, které nastoupily do školky Rochester City School District na podzim roku 2003. Rodiče nebo opatrovníci byli dotazováni, zda jejich dítě bylo někdy pryč od rodičů na více než jeden měsíc, a pokud ano, tak zda se odloučení vyskytlo jednou, dvakrát nebo více než třikrát. Tito dospělí také vyplnili průzkum nazvaný „Rodičovský odhad dětských dovedností“ k lepšímu posouzení vývoje schopností jejich dětí podle různého pozorovatelného chování (např. zda jejich děti umí stříhat nůžkami, zavázat si boty apod.). Výsledky byly analyzovány a byla vytvořena čtyřbodová stupnice pro každé hodnocení, jehož součástí bylo i to, jak dobře se dítě učí nové úkoly, jak dobře používá slova k vyjádření myšlenek, jak je gramotné (např. zda přečte své napsané jméno) a jaká je kvalita jeho řeči (např. zda mají ostatní lidé často problémy dítěti porozumět).
„Zjistili jsme, že 18 procent těchto městských dětí bylo odloučeno od svých rodičů v raném dětství,“ řekla Jee. „To bylo překvapující, ale ne neočekávané, i když většinou spíše chudoba je spojována s nestabilitou domova. Krom toho 7 procent z těchto dětí bylo od rodičů odloučeno dva- a vícekrát.“

Sandy Jee: „Tato studie nám připomíná, abychom se na každý druh odloučení dívali jako na možný ukazatel psychosociálního stresu v rodině a že včasný zásah je nejlepším způsobem jak minimalizovat dlouhodobé vzdělávací nedostatky u takto postižených dětí.“

Děti, které bývaly oddělené od rodičů dosáhly významně horšího hodnocení při posuzování svých schopností učit se nové věci i ve svých předškolních dovednostech. Výrazně lépe dopadlo jejich jazykové vyjadřování a mluvení – tyto výsledky byly srovnatelné s dětmi, které nebývaly odloučeny.
„V podstatě to dává smysl,“ řekla Jee, „protože v rodinách narušených odloučením aspoň jednoho z rodičů, ostatní dospělí pravděpodobně věnují méně úsilí tomu, aby děti vystavovali novým podnětům nebo podporovali jejich čtení. Ovšem bez tohoto prvního vedení ke vzdělání od matky nebo otce má dětská schopnost učit se a předškolní zkušenosti menší šanci se plně rozvinout.“

„Naštěstí, většina škol požaduje lékařskou prohlídku před tím, než dítě nastoupí do školky,“ dodává Jee. „Dětští lékaři mají jedinečnou příležitost odhalit, které děti by mohly být znevýhodněny již na začátku svého vzdělávacího procesu, doporučit větší kontrolu takových dětí a napomoci k tomu, aby dostaly tu péči, kterou potřebují.“

Jee a její kolegové stále ještě neví, které typy odloučení mohou mít nejškodlivější účinky na dětské učení, protože průzkum nezjišťoval specifické důvody odloučení. V některých případech nemusí být odloučení způsobeno přímo rozvratem v rodině, ale určitým zásahem zvenčí, jakým je například vojenská povinnost nebo odjezd rodiče, aby mohl pečovat o nemocného příbuzného.

Zdroj: University of Rochester Medical Center