S pomocí nejnovější techniky zobrazování mozkových pochodů prováděla Judit Gervain z University of British Columbia spolu s týmem z Itálie a Chile pokusy na novorozencích. Celkem jich bylo 22 a  byli ve věku 2 – 3 dnů. Pokus spočíval v tom, že jim říkali speciálně pro tento účel sestavená slova.
Vědci kojencům přehrávali slova, která končila opakováním slabik. Jako například „mubaba“, „penana“ a střídali je se slovy bez opakování, jako třeba "mubage" a "penaku."

Judit Gervain

Skenování mozků ukázalo, že když z nahrávky zaznělo slovo s opakováním slabik, mozek vykázal vyšší aktivitu. Týkalo se to spánkového laloku a levého čelního laloku. Ostatní slova takovou reakci v mozku nevyvolávala. Podle vědců není proto náhoda, že v řadě jazyků se opakující se slabiky ve slovech určených dětem vyskytují. Příkladem mohou být anglické "daddy", "mommy", grandpa, nebo papa v italštině, ostatně i čeština má svoje: máma a táta.

V pokusech došlo i na sledování, jak gramatické struktury vnímají starší děti a dospělí. Centrum pro řeč je u většiny dospělých praváků umístěna do levé poloviny mozku. Tomu svým způsobem odpovídaly i zjištěné údaje u nejmladších dětí. Podle autorů studie jejich zjištění znamenají, že děti se rodí se schopností vnímat mateřský jazyk systematicky a efektivně a že zpočátku se přednostně zaměřujeme na slova s opakujícími se zvuky. V pozdějším věku dochází ke specializaci a mozek se již jazyk tímto způsobem neučí.ˇ