Vědci se již dlouho přou o to, zda úroveň inteligence určují hlavně geny, nebo výchova. Oba tábory se mohou opřít o vědecká pozorování. Ani ne rok stará studie provedená neurologem z Kalifornské univerzity a publikovaná ve vědeckém časopisu Nature Neuroscience, poskytla argumenty zastáncům vlivu genetické výbavy, neboli vyznavačům vlivu přírody. Informace z poslední doby, zveřejněné v časopisu Neuropsychology pochází z Číny a ty zase naznačují, že by velký vliv mělo mít  prostředí, neboli výchova.

Argumenty pro genetiku
Americký neurolog Paul Thompson nedávno prokázal, že existují dědičné komponenty inteligence. Thompson se svými spolupracovníky z Finska snímkoval mozky jednovaječných a dvojvaječných dvojčat a také nepříbuzných jedinců. Ke snímkování použili metodu magnetická rezonance a ta dovoluje stanovit třetí rozměr sledovaného objektu. Vycházeli z faktu, že jednovaječná dvojčata mají všechny geny stejné. Dvojvaječná dvojčata mají jen asi polovinu shodných genů. Nepříbuzní jedinci mají shodných genů nejméně. Měření potvrdilo, že množství šedé hmoty v  čelním laloku je vysoce dědičné. Další bádání prokázalo, že rozdíly v objemu šedé hmoty mají za následek 10 – 15 procentní odchylku v hladině inteligence.
Jedná se tedy o dva separátní objevy. První - množství šedé hmoty je dědičné. A druhý - inteligence závisí na objemu šedé mozkové hmoty. Jejich spojení umožňuje interpretaci, že geny (i když zatím nevíme které to jsou) skutečně ovlivňují inteligenci. 

Argumenty pro výchovu
Profesorka Agnes S. Chan z Čínské univerzity v Hong Kongu sledovala téměř stovku chlapců ve věku od šesti do patnácti let. Polovina z nich byla členy školního orchestru a ti se účastnili pravidelné výuky hudby. Ostatní sledovaní chlapci podrobeni výuce hudby na nějaký nástroj nebyli.Chanová s kolegy podrobila chlapce psychologickým  testům na vizuální paměť. Paměť muzikou vzdělávaných studentů byla lepší. Byli například schopni si zapamatovat mnohem více slov. Více údajů si také pamatovali po delší dobu. A nejen to, jejich přednost ve verbálním učení s dobou jejich učení se hudbě ještě rostla.
Výsledky se nám nebudou zdát zase tak překvapivé, když si uvědomíme, že verbální paměť i muzikální vnímání jsou lokalizovány do stejné části mozku – levého spánkového laloku. Překvapivý je i další poznatek a to, že efekt zlepšené paměti přetrvá dlouhodobě a to i u těch studentů, kteří s muzikou již dávno skončili.

Praktická rada na závěr:
Trapte své ratolesti hudbou. Budou si lépe pamatovat. A ani v případě, že s hudbou za krátký čas skončí, nebudou to zbytečně vyhozené peníze.

Profesorka Agnes Sui Yin CHAN, vedoucí laboratoře neuropsychologie: „ u dětí, které se učí hudbě je předpoklad, že se budou lépe učit“.