Letos v létě dopadl do atmosféry Jupiteru objekt o velikosti asi 100 metrů, což je podle astronomických měřítek spíše menší drobek. Podobné kolize jsou častější a dochází k nim několikrát za století. Existují v archívech astronomických observatoří a pozorovatelů svědectví o výskytu ostře ohraničených černých skvrn v atmosféře Jupiteru, jež by ukazovaly na kolizi planety s menším tělesem?
Vesmírné kolize byly tou poslední věcí, na kterou bych v roce 1999 pomyslel, když jsem důkladně pročítal kopii od ruského astronoma Vselvoloda Šaronova „The Nature of the Planets”, původně publikovanou v Moskvě jako „Priroda Planet” v roce 1958. Jde o anglické vydání z roku 1964 této méně záživné, ale zato bibliograficky rozsáhlé knihy, nabité referencemi neznámými pro západní čtenáře. Se stále čerstvými vzpomínkami na SL-9, mi jeden z titulů okamžitě padl do oka, byl to: Zlatinskij, V. M. „Černoje pjatno na Jupitěre”, Izvěstija Obščestva Mirověděnija, svazek 6, č. 5 (29): 263-264 (1917). S pomocí Jurije Petrunina a Eduarda Trigubova ze společnosti Telescope Engineering v Coloradu, jsem získal excelentní kopii tohoto článku z knihovny Ukrajinské akademie věd v Kyjevě, a to i s profesionálním překladem.
Článek „Černoje pjatno na Jupitěre” popisuje podivný útvar, který byl objeven v srpnu roku 1917 V. M. Zlatinským, ruským amatérským astronomem. Zlatinskij také o 3 a půl roku dříve objevil kometu 1914 J1. Útvar pozorovaný Zlatinským je čistě zakreslený. Mohl by být jedním z nejpravděpodobnějších kandidátů na rekord v pozorování pozůstatků impaktů v atmosféře Jupitera.
Historický kontext
Než uvedu významné informace ze článku, dovolte mi uvést něco málo o historickém kontextu. Prvním světová válka zahájila v srpnu 1917 svůj třetí krvavý rok. Následovaly dlouhé série válečných porážek. Ruská monarchie byla svržena na jaře tohoto roku a v Rusku vládla slabá Prozatímní vláda. Právě v době těchto zmatků pozoroval Zlatinskij Jupiter ze vzdálené Kazaně, důležitého průmyslového a obchodního centra, nacházejícího se 450 mil východně od Moskvy. 28. listopadu byla planeta v oposici se Sluncem v souhvězdí Blíženců. V polovině srpna tam byl ten významný objekt vysoko na ranní obloze ...
Během této oposice Jupiteru, pozoroval korespondent V. M. Zlatinskij planetu poprvé 18. srpna (gregoriánského kalendáře) 110mm refraktorem Heyde při zvětšení 185x, z Engelhardtské observatoře Kazaňské Univerzity. „První věc, které jsem si všimnul,” píše Zlatinskij, „byla ta ostrá, elipsovitá a velice tmavá stopa na severní tropické zóně blízko severního okraje rovníkového pásu planety. Nejprve jsem si myslel, že zaoblený vlečený okraj konce stopy je stín Jupiterova měsíce, ale udivoval mě nevšední vzhled stínu.”
Zlatinskij po několika výpočtech následující den zjistil, že to není přechod stínu pokračující z předcházející noci. Překvapivě se vědeckým časopisům podařilo dostat přes frontu ruských a německých armád. Později ten samý den, Zlatinskij našel report od Philippa Fautha, tehdejšího významného německého pozorovatele planet, v posledním vydání časopis Astronomische Nachrichten, oznamujícím objev toho pozoruhodného nového objektu v atmosféře Jupitera. Navzdory nepříliš kvalitním snímkům, kvůli nízké výšce Jupitera nad obzorem během prvního týdne v červenci Fauth zpozoroval velkou, neobvykle tmavou „houslovitou” stopu v severní tropické zóně, která byla dlouhá více než 13° v jovigrafické délce.
I když cyklonické skvrny blízko severního okraje Severního rovníkového pásmu jsou nanejvýš málo obvyklé, Zlatinskij byl přesvědčen, že tentokrát je svědkem něčeho výjimečného. Takto popsal jednotlivé rysy objektu:
Ta skvrna je tak nápadná, že je tím nejtmavším útvarem na planetě. Měla by být proto nazývána „černou skvrnou”, abychom ji mohli odlišit od Velké rudé skvrny, se kterou má mnoho společného: obě se nacházejí v ekvatoreální zóně, na stejné straně rovníku a mají téměř stejnou jovigrafickou šířku. Velká rudá skvrna je snadno viditelná malými dalekohledy. Doufám, že během letošní opozice Jupiteru budou mít amatérští astronomové možnost spatřit černou skvrnu.
O osm nocí později pozoroval Zlatinskij Jupiter mnohem větším dalekohledem, ale za horších pozorovacích podmínek.
Podruhé jsem viděl „černou skvrnu” 26. srpna 12-ti palcovým refraktorem firmy Grubb při zvětšení 170x ve 13 h 45 min. V tuto dobu byly „černá skvrna” a Velká rudá skvrna skoro symetricky položené vzhledem k centrálnímu meridiánu; Velká Rudá skvrna byla na západní a ta „černá skvrna” na východní straně disku. Velikost „černé skvrny“ byla skoro stejná jako velikost Velké rudé skvrny.
Když Zlatinskij poprvé spatřil „černou skvrnu”, spletl si její část se stínem galileovského měsíce. Je také důležité zmínit, že dvě oblasti nacházející se v severním okraji rovníkového pásu, které jsou normálně těmi nejtmavšími skvrnami na Jupiteru, jsou podle Zlatinského kresby mnohem tlumenější než „černá skvrna”. Kdyby byla 28. srpna 1917 délka „černé skvrny” porovnána s délkou Velké rudé skvrny, která měla v roce 1917 rozměr 33° v jovigrafické délce, délka by se měla více než zdvojnásobit od července, kdy ji měřil Fauth. Tento vývoj vypovídá o tom, že bychom měli pozorovat štěpení impaktových skvrn typu těch, které vznikly po dopadu komety Shoemaker-Levy 9 do dlouhých, nepravidelných pruhů, v důsledku převažujícího východozápadního proudění.
Byl tento zvláštní jev opravdu skvrnou po impaktu, která byla pouze přehlížena během jednoho z historicky nejbouřlivějších let? Tyto dějinné okamžiky jsou určitě sugestivní, ale nestačí k našemu konečnému závěru. Další průzkum archívů možná přinese nové poznatky.
Podle článku Thomase A. Dobbinse přeložil Jan Gulaš, korektura překladu Vladimír Kocour – Česká skupina pozorovatelů planet (http://cspp.astro.cz/).
Diskuze:
