Zvětšit obrázek

Rekonstrukce vzezření triasového argentinského dinosauromorfa rodu Lagosuchus. Kredit: Wikimedia Commons

Jak je obecně známo, dinosauři vznikli ve středním triasu, před asi 235 miliony let. Jsou pro nás starobylým živočišným nadřádem, který považujeme za vyhynulý. Není to zcela pravda, dnešní ekosystémy s námi sdílí deset tisíc druhů jejich létajících opeřených evolučních potomků. Samozřejmě i dinosauři měli své přímé předky, kteří prožívali svá drobná osobní i evoluční dramata v době plné drastických změn podnebí a přírodní rovnováhy na ohromné triasové Všezemi. O jaké tvory šlo?

Předkové dinosaurů ze skupiny archosaurních plazů byli poměrně malí, lehce stavění a dlouhonozí živočichové. Byli nejspíš schopni vytrvalého běhu, který jim ve světě plném nebezpečných rauisuchianů, kynodontů a stádeček étosaurů mohl při mnoha různých příležitostech zachránit život. Budoucí vládci pevnin tedy začínali bezmála na chvostu potravního řetězce, jako jedni z těch menších a slabších. Patřili do skupiny ornitodiranů ("ptačí krky"), kam později spadali také praví dinosauři a nejspíš i ptakoještěři. Společným znakem těchto pokročilých plazů byly nohy vzpřímené pod tělem a "závěsný" kotník. Téměř veškeré známé fosílie raných ornitodiranů pochází z Jižní Ameriky. Z nějakého důvodu jsou obvykle dobře dochovány jen kosti zadních končetin a pánev, zbytek kostry naopak nebývá dochován téměř nikdy. Z fragmentárních kosterních pozůstatků je zřejmé jen tolik, že šlo o bipední tvory s krátkými, trojúhelníkovitě tvarovanými hlavami a s malými špičatými zuby (sloužícími nejspíše k pojídání hmyzu).

Velký průlom v poznání dinosauřích předků znamenaly objevy amerického paleontologa Alfreda S. Romera (1894-1973) v Argentině na počátku 70. let. Mezi známé objevy patří drobní archosauři Lagosuchus, Marasuchus (mohou být totožné) a poněkud větší Lagerpeton. Zatímco první dva byli drobnými běžci, asi 70 cm dlouhý lagerpeton se dle názoru některých vědců možná pohyboval skoky, podobně jako dnešní králíci. Ještě o něco větší byly rody Pseudolagosuchus a Lewisuchus o délce kolem jednoho metru. Druhý zmíněný měl ze všech největší hlavu v poměru k velikosti těla a možná se specializoval na lov svých menších příbuzných. Také v tomto případě je možné, že oba rody jsou ve skutečnosti vlastně jediným. Podle některých paleontologů však lewisuchus není ani ornitodiran a je spíše blízkým příbuzným předků dnešních krokodýlů. Fragmentární materiál bohužel není objasnění těchto klasifikačních obtíží příliš nakloněn...

Zvětšit obrázek

Kostra Silesaurusa vystavená v Dinoparku v polském Krasiejowě. Kredit: Wikipedia, detailnější verze obrázku

Zajímavým příspěvkem do problematiky dinosauřích příbuzných byl také objev silesaura u polského Krasiejówa (42 km východně od Opole). Silesaurus opolensis ("slezský ještěr z Opole") byl objeven v roce 2000 a popsán o tři roky později z vrstev starých asi 230-223 milionů let. Je tedy příliš "mladý" na to, aby mohl představovat skutečného předka pravých dinosaurů, vývojově jim však stojí velmi blízko. Asi 1,5-2,3 metru dlouhý tvor se mohl pohybovat po dvou i po čtyřech končetinách, měl zuby s čepelí listovitého tvaru (byl zřejmě převážně býložravý) a jeho stydká i kyčelní kost byly relativně velmi tenké. Zdá se proto, že stál vývojově blíže pravým dinosaurům než argentinským "proto-dinosaurům". Těm byl naopak více příbuzný severoamerický Dromomeron, popsaný v roce 2007. Silesaurovi byl zase vývojově bližší jiný dinosauromorf z Nového Mexika, Eucoelophysis a snad také brazilský Sacisaurus.

Zvětšit obrázek

Silesaurus opolensis ("slezský ještěr z Opole") Převzato ze stránky

Všichni tito tvorové sdílejí s pravými dinosaury některé z jejich anatomických znaků, ne však všechny klíčové charakteristiky. Společně s dinosaury tvoří zmínění triasoví plazi skupinu Dinosauromorpha (doslova "dinosaurotvaří"). První dinosauři byli svým předkům pochopitelně velmi podobní a dělat mezi nimi ostré vymezující čáry je v podstatě nemožné. Také první dinosauři byli poměrně malí, především po dvou nohách se pohybující živočichové aktivního ražení. V období svrchního triasu se objevuje příliš mnoho linií ornitodiranů a některé musely být zákonitě vytlačeny. Dinosauři byli zřejmě úspěšnější, jelikož brzy vykazovali úspěšné adaptace pro získáváni potravy, efektivnější pohyb apod. Na přelomu triasu a jury pravděpodobně všichni dinosauromorfové s výjimkou zástupců Dinosauria vymírají. Ve stejné době mizí také rauisuchiani a další významní konkurenti dinosaurů. Svět tak patří na dlouhých 135 milionů let "strašným ještěrům“…

Zdroje: Wikipedia 1, 2