Už jste si někdy položili otázku, co vlastně prožíváme? Neurologové a psychiatři tvrdí, že uvědomit si můžeme jen to, co se alespoň na několik vteřin dostane do naší pracovní paměti. Jenže právě v tom je problém – její omezená kapacita.

Zvětšit obrázek

Jedna z Matzelových myší došla k slepému konci bludiště a musí zpět. Trénuje si tak prostorovou představivost. (Kredit: Rutgers University)

Paměť
My laici si myslíme, že paměť může být dobrá nebo špatná. Pedagogové ji člení na logickou a mechanickou. Psychologové rozeznávají paměť vizuální, akustickou a sémantickou. Neurologové jí dělí podle délky doby uchování zapamatovaného na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou.

Vědci z Rutgers University, o jejichž výsledcích zde hodláme referovat, použili ve své práci termín „pracovní paměť“. Aby nedošlo k matení pojmů, budeme pro naší potřebu pod pracovní pamětí (někdy se jí říká též operativní) rozumět paměť krátkodobou, tedy to, co funguje jako krátkodobý záznamník, co udržuje zrakové a sluchové podněty po dobu několika vteřin, ale také něco, co částečně tyto podněty zpracovává. Tuto paměť využíváme, když si chceme poznamenat telefonní číslo, nebo když si rekapitulujeme co ještě potřebujeme nakoupit. Bez pracovní paměti bychom také nepochopili význam čteného textu, protože souvislosti ve větě by nám unikaly. Tato paměť je velmi potřebná a důležitá, ale přesto je omezena jen na 5 - 9 prvků (tzv. magické číslo 7±2). Tolik si jich jsme schopni uchovat, ale jen na pouhých 15 - 20 sekund. Pro udržení informace v krátkodobé paměti je třeba si vjemy opakovat, jinak se nenávratně ztratí.

Zvětšit obrázek

Pracovní paměť sídlí v mozku na mnoha místech.

Pracovní paměť
Operujeme-li s pojmem pracovní paměť, měli bychom mít na mysli, že nejde jen o krátké uchování vjemů, ale také o zpracování a vyřizování příkazů a zpracování informace. Přesto, že prakticky jde pouze o teoretický konstrukt kognitivní psychologie, magnetické rezonanci se daří sídlo pracovní paměti lokalizovat. Nejedná se jen o jedno místo, ale o celou řadu struktur v čelním a temenním laloku mozkové kůry, dále pak o oblast v anterior cingulate a v části bazálních ganglií. Pro správné fungování paměti jsou tedy důležité jak korové, tak i subkorové mozkové struktury.

Inteligence
Pracovní paměť není jen výdobytek lidské evoluce, mají ji i zvířata. Bez ní to na vyšších stupních vývoje prostě nejde. Náš problém je v tom, že chceme být stále pohotovější, chytřejší, inteligentnější a paměť nám přestává stačit. Proto se nelze divit, že se ji vědci snaží stále nějak vylepšovat. Nedávno jsme psali o Ritalinu a jeho úloze při zlepšení soustředění a inteligence. Dnešní vylepšování paměti nemá s chemií nic společného. Kolektiv Američanů z New Jersey pod vedením Louise Matzela si položil otázku, zda zlepšení kapacity pracovní paměti učiní zvířata také chytřejšími. Literatura uvádí mnoho případů popisujících souvislost mezi inteligencí a pracovní pamětí. Tyto korelace ale ještě nemusí znamenat, že by jedna na druhé (inteligence a pracovní paměť)nutně musela záviset. Vědci proto naplánovali pokus s asi šedesáti mladými myšáky. Vybrali geneticky různorodé jedince. Proháněli je klasickým bludištěm, protože si od toho slibovali, že jim to zlepší schopnost prostorové orientace.

Louis Matzel: „Trénování pracovní paměti vylepšuje výsledky celé řady kognitivních testů a zvyšuje inteligenci.“

Vědci své svěřence trénovali pomocí potravy, kterou museli v bludišti najít. Jakmile si ale zvířata jednu trasu osvojila, změnili jim ji na jinou. Tento postup se dá využít nejen k testování prostorové orientace, ale jak se ukázalo, zlepšuje i pracovní paměť. Myši, které trénink v labyrintu podstoupily, se navíc zlepšily v celé řadě kognitivních testů. Podle Američanů to svědčí o tom, že tréninkem lze zlepšit nejen pracovní (krátkodobou) paměť, ale též inteligenci.

Většinou se v pokusech používají geneticky uniformní jedinci, kdy jedno zvíře jakoby tomu druhému z oka vypadlo. Je to vedeno snahou docílit co nejmenšího zkreslení výsledků vlivem nesourodosti testovaného vzorku. Nevýhodou takového přístupu je omezená interpretace získaných výsledků. Protože v tomto případě byly myši vybírány s ohledem na co největší nepříbuznost a genetickou rozmanitost, lze mít zato, že pozorované rozdíly mají obecnější platnost a neplatí jen pro laboratorní hlodavce, které jsou již přirozenému způsobu života na hony vzdáleny. To vede vědce k domněnce, že u lidí bude zlepšení pracovní paměti fungovat obdobně.

Ještě jedna věc stojí za zmínku. Když pokus začínal, byly pokusné myši na začátku své dospělosti. Nyní jsou z nich myší kmeti ve věku okolo 30 měsíců. I když už se mnohým z nich jejich čas naplnil, testy se zbylými trénovanými myšmi dokládají, že zlepšené kognitivní schopnosti jim přetrvávají. Jinými slovy řečeno to znamená, že k vylepšení myší inteligence došlo (alespoň z části), tréninkem pracovní paměti, kterého se jim dostalo v dobách jejich mládí.

Závěr
Pokud by se mozek lidský choval podobně jako ten myší, pak by s navyšováním naší pracovní paměti také neměl být problém. A to i bez jakékoliv "chemie". Je možné, že tyto a další podobné pokusy brzo nastolí revoluci ve výchově našich ratolestí. Přestaneme je šetřit a pracovní paměť jim začneme zatěžovat, co jen to půjde. Teoreticky by ani nemuselo záležet na tom, co se jim do hlavy bude cpát (třeba videohry), protože i hlouposti krátkodobou paměť vylepšují. A jak vyznělo z Matzelova pokusu, lepší pracovní paměť se odrazí ve vyšší inteligenci.

Pramen: Rutgers University

Víte, že: Většina lidí si pamatuje 10 % z toho co čtou, 20 % z toho co slyší, 30 % z toho co vidí, 50 % z toho co slyší a vidí, 70 % z toho co řeknou, 90 % z toho co dělají.