Když v roce 1995 společnosti Philips Sony, Toshiba a Time Warner uvedly na japonský trh nové datové médium DVD, říkaly mu původně docela poeticky „digitální videodisk“. Jak plynul čas, tak se z něj nejprve stal „digitální víceúčelový disk“ (Digital Versatile Disc) a nakonec se původní praktická zkratka DVD proměnila v oficiální název média.
Oproti v té době kralujícím cédéčkům mají záznamové stopy v DVD jen poloviční příčnou vzdálenost (0,74 mikrometrů). DVD mechanika je zapisuje červeným laserovým světlem o vlnové délce 660 nm, čili kratší, než v případě CD. DVD v porovnání s CD poskytují efektivnější korekci chyb záznamu, mají zhruba šestkrát vyšší kapacitu a používají odlišný souborový systém Universal Disk Format. Jedním slovem pokrok.
V dnešní době DVD stále ještě sedí na trůnu masového datového média. O jeho nástupnictví se donedávna vedla nelítostná válka formátů mezi blu-ray disky od firem Sony a Philips a disky HD DVD, které prosazovala Toshiba. Tato válka skončila v únoru 2008 vítězstvím formátu blu-ray, jehož mechaniky používají k zapisování modrofialový laser o vlnové délce 405 nm. Na základní blu-ray disky se vejde pětkrát víc dat, než na srovnatelné DVD. Ani tohle ale samozřejmě není konec.
Shin-ichi Ohkosi, chemik z University of Tokyo a jeho kolegové zcela nedávno v online edici časopisu Nature Chemistry publikovali objev pozoruhodného materiálu, který podle všeho umožní výrobu laciných superdisků s kapacitou pro uložení dat o objemu řádově tisíckrát větším, než kolik pojme klasické DVD. Jde o novou formu krystalu oxidu titaničitého, která se za pokojové teploty vlivem paprsku světla mění z černě zbarveného kovu na hnědý polovodič. To se pochopitelně dá velmi elegantně využít pro ukládání dat.
Podle Ohkoshiho i mnohých komentátorů jde o velmi slibný materiál, který má velké ambice stát se základem technologie další generace optických datových disků s naprosto strašlivým prostorem pro ukládání dat. Ohkoshiho tým již dokázal vyrobit částice nového materiálu o velikosti od 20 až po pouhých 5 nanometrů. Při použití částic o nejmenší velikosti by média využívající tento materiál svojí kapacitou více než tisícinásobně předstihla dnešní blu-ray disky.
Je pozoruhodné, že momentální tržní cena oxidu titaničitého představuje zhruba pouhou setinu ceny germania, antimonu a telluru, které se dnes používají při výrobě přepisovatelných DVD i blu-ray disků. Budoucí výrobci superdisků jistě uvítají, že nebudou muset zmíněné vzácné kovy komplikovaně shánět. Oxid titaničitý je levný a bezpečný, což dosvědčuje i jeho každodenní využití v celé škále výrobků od obličejových pudrů až po průmyslové barvy. Ohkoshi sice zatím nedovede odhadnout, kdy se nové superdisky s pohádkovou kapacitou dat dostanou mezi lidi, ale námluvy se soukromými společnostmi jsou už prý na spadnutí. Budeme opět svědky tvrdé války formátů anebo velcí hráči ruku v ruce vytvoří nové standardní médium pro rafinované zábavy blízké budoucnosti?
Prameny: Nature Chemistry online 23. 5. 2010, Wikipedia (DVD, Blu-ray)
Diskuze:
dočkáme se?
Martin Maňaska,2010-05-28 22:01:35
To jsem zvědav, co z toho bude a zda někdy takový disk uvidíme. Protože prodej placek je byznys a výrobci ani prodejci nechtějí přijít o práci. Myslím že jim plně vyhovuje současný pokrok v záznamu.. tzn vždy cca 5x více. Kapacita těchto disků by udělala skok o 4 generace, tedy cca 30-50 let. Ovšem ten počet let je dost dikutabilní, protože kapacita kopíruje i potřebu. A málokdo dnes potřebuje ukládat taková kvanta dat. A pochybuji že za 30 let to už bude jinak.. ale vše je samozřejmě možné.
Všechny barvy TiO2
Stanislav Jirovec,2010-05-27 12:44:10
TiO2 čistý je bílý, ano. Za žáru nažloutlý, TiO2 ve sklářském písku barví sklovinu nažloutle. Přirozený TiO2 zpravidla obsahuje sloučeniny železa ( může být až černý - nigrin). V přírodě se vyskytuje jako rutil, čtverečné krystalky, často průsvitné až neprůhledné, červené, namnoze nažloutlé. Jiná krystalická forma je anatas ( také čtverečný) a brookit kosočverečný. TiO2 Taje při 1800°C.
Krystalické mřížky jsou na přechodu mezi čistě kordinačními a molekulovými. Teploty přechodů jsou uvedeny nad 600°C.
Tolik bible anorganické chemie H. Remy- Anorganická chemie 2, SNTL 1971
TiO2 není kov
Stanislav Jirovec,2010-05-26 11:40:58
Autor článku píše:" Jde o novou formu krystalu oxidu titaničitého, která se za pokojové teploty vlivem paprsku světla mění z černě zbarveného kovu na hnědý polovodič."
Oxid titaničitý je sloučenina, není to kov. TiO2 je běžný stabilní anorganický pigment, má žlutou barvu a vlivem paprsků světla za pokojové teploty se rozhodně nemění.
Takže nějaké upřesnění uvedené znatené věty by to asi chtělo.
dotaz
Kuba Kolar,2010-05-26 11:05:49
Dobrý den, chtěl jsem se zeptat jak je u takových disků možné zapsat a číst informaci podstatně menších rozměru než je vlnová délka běžně používaných laserů (běžně používaných v blue-ray a DVD). Poprosil bych také o odkaz na článek v Nature (nemohu ho najít).
Děkuji.
Jakub Kolář
link
Dagmar Gregorova,2010-05-26 13:13:18
Článek by se dal stáhnout zde:
http://www.nature.com/nchem/journal/vaop/ncurrent/pdf/nchem.670.pdf
...kdyby jste zaplatili 32 USD.
Takto se dopracujete jenom k abstraktu.
Ale doporučuji na stránce
http://www.nature.com/nchem/journal/vaop/ncurrent/suppinfo/nchem.670_S1.html
stáhnout volně dostupné supplementary info a podívat se na video.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
