Až se někdy dostanete blízko stádu velkých savců, nějakou dobu je dobře pozorujte. Když jen tak leží a přežvykují, je to ukázka pohody. Jakmile vstanou a začnou se pást, změní se v dokonalý kombajn, před kterým pomalu lezoucí hmyz, jakým jsou třeba mšice, nemá sebemenší šanci uniknout. Dosud panovalo přesvědčení, že přežvýkavci si hmyzem bohatě vylepšují svůj jídelníček o lehce stravitelné bílkoviny.
Chyba lávky
Mšice v bachoru nekončí. Moshe Inbar z University of Haifa je biolog, který měl za úkol řešit jak hmyz škodí zemědělským plodinám. Při jeho pokusech ho rozčilovala stále dokola stejná věc – mšice při práci na vojtěšce nespolupracovaly. Vždycky nějak poznaly, že s nimi má zlé úmysly a raději spadly na zem, kde se mu skryly. Kazilo mu to výsledky pokusů i náladu a tak se jal zjišťovat čím to je. Dosud panoval názor, že mšice reagují na otřesy a stín. Jenže ať s rostlinami pracoval jako v rukavičkách, nepomáhalo to. Tak přišel na to, že mšice nejsou tak úplně bezbranné. A i když jejich lezení po rostlině silně připomíná přesun lenochoda, na dech reagují rychlostí blesku. Celou věc zdárně vyřešil, až když začal používat šnorchl, který jeho dech při manipulaci s rostlinou odváděl stranou.
Samozřejmě, že si pak se svými spolupracovníky na tento objev posvítil podrobněji. Když vědci nechali napadené rostliny spásat opravdovými ovcemi, zjistili, že než se zvířatům podařilo spolu s rostlinami mšice pozřít, 65 procent se jich stačilo rostlin včas pustit a zachránit se.
Mšicí strategie přežití tedy nespočívá v detekci otřesů, jak se dosud předpokládalo. Ať rostlinou třesete jak chcete, z listů jich sundáte maximálně čtvrtinu. Když je ale ovane ovčí dech, hbitě jich „skočí přes palubu“ více než polovina populace. Mýtus vnímání stínu mšicemi padl zcela. Stínem je můžete strašit jak chcete a ani to s nimi nehne.
Zprvu si vědci mysleli, že mšice varuje oxid uhličitý, podobně jako třeba komáry. Jenže to byl také omyl. Pokusy s umělým zvířecím dechem, kde postupně měnily jeho složky ukázaly, že tím pravým signálem „spas se kdo můžeš“ je pro mšice jen teplo a vlhkost. Při této kombinaci opouští své stanoviště 87 procent mšic. Vědci si myslí, že i když to zatím nezkoušeli, podobný mechanismus budou mít i jiné druhy hmyzu, žijící na rostlinách. Izraelské pokusy také vysvětlily, proč spásání mšicemi napadených porostů situaci nově rostoucím lístkům nijak neulehčuje.
Pramen: Current Biology
Diskuze:
