Paleontologů není právě mnoho, ale nějaké fosilie se dají najít skoro všude. Historie leží kolem nás v zemi, jde jenom o to, být ve vhodnou chvíli na správném místě.
Proto je paleontologie z velké části napínavou loterií, kdy paleontologové v muzejních pracovnách se zatajeným dechem čekají na zprávu o novém nálezu, která může přijít odkudkoliv na světě. Podobně začala i historie nové zajímavé lokality s fosiliemi z období kambria, která vznikla před zhruba 505 milióny let.
Objevil ji v devadesátých letech jeden turista, který se procházel v oblasti Kootenay National Park poblíž ledovce Stanley Glacier a našel nějaké divné zkameněliny. Nenechal si to pro sebe a když se o nálezu dozvěděli v Royal Ontario Museum, poslali ke Stanleyho ledovci svoje lidi, aby toho nasbírali víc. V roce 2006 se k těmto sběrům dostal specialista na fosilie bezobratlých Jean-Bernard Caron, který v nich vytušil slibnou kořist. Royal Ontario Museum nakonec v roce 2008 vyslalo dvoutýdenní expedici s Caronem v čele, která nakonec získala přes 2000 vzorků fosilií.
Shodou okolností leží Stanleyho ledovec ve stejné části kanadských Skalistých hor v Britské Kolumbii a také ve stejných geologických vrstvách jako jedna z nejslavnějších paleontologických lokalit všech dob, dnes již kultovní Burgesské břidlice (Burgess Shale) z Yoho National Park. Nejznámější fosilie z Burgesských břidlic jsou vlastně zbytky zvířeny spodku podmořského útesu mělkého tropického moře, zatímco lokalita od Stanleyho ledovce uchovala obyvatele mělčích částí dna stejného moře.
Odborníci jsou fascinováni a vidí v tom velmi nadějný příslib objevů dalších podobných lokalit stejného stáří. Fosilie od Stanleyho ledovce totiž pocházejí z vrstev takzvané úzké Stephenovy formace, která je pokračováním mocnějších vrstev Stephenovy formace z Burgess Shale a je v dané oblasti relativně běžná.
Řadu druhů z nového naleziště již dobře známe z podobně starých vrstev Burgesských břidlic i odjinud, například z čínského Chengjiangu nebo grónské lokality Sirius Passet. Přesto Caron s dalšími paleontology odhalil celkem osm zcela nových druhů, i když samozřejmě v paleontologii je nutné brát podobná vyjádření s jistým nadhledem. Vzhledem k zatím malému počtu vzorků, který je z lokality od Stanleyho ledovce k dispozici, to Caron hodnotí jako poměrně slušný úspěch.
Jedním z nově objevených tvorů je i Stanleycaris hirpex, nový přírůstek do rodiny přízračných dravců prvohorních moří z příbuzenstva slavného anomalokarise. Tato dříve zcela mystická zvířata, dlouho známá jenom po částech jako několik zdánlivě nesouvisejících fosilií, jsou dnes jako příslušníci linie Dinocaridida považováni za vcelku blízké příbuzné členovců (Arthropoda), želvušek (Tardigrada) a drápkovců (Onychophora). Samotný stanleycaris se svými třícentimetrovými ústními přívěsky a zhruba dvaceticentimetrovým tělem podle všeho zůstával skromně pozadu za tehdejšími největšími anomalokarididy, jakým byl metrový Anomalocaris, i tak byl ale nejspíš ve své době obávaným lovcem dna kambrického moře. Caron a spol. upozorňují například na jeho čtvercový ústní otvor, který je u anomalokarididů nezvyklý.
Prameny:
Uppsala University News 3.9. 2010
Geology 38: 811-814
Wikipedia (Burgess Shale, Stanley Glacier)
Diskuze:
Drobná nesrovnalost
Lukáš Laibl,2010-09-23 22:05:40
Dobrý den, nejsem si úplně jistý, že fosílie z burgeských břidlic představují, jak uvádíte, "zbytky zvířeny spodku podmořského útesu mělkého tropického moře". Je pravda, že sedimenty obsahující fosílie skutečně byly uloženy na úpatí útesu, nicméně v paleontologii musí být člověk obezřetný, jelikož ne všechny organizmy fosilizovaly tam kde skutečně žily. V případě burgeských břidlic se nejspíše jedná o podmořské skluzy, které s sebou strhly část společenstva z vrcholku útesu do hlubších vod (viz např. Mikuláš a Fatka, 2009).
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
