I supi se umí nasupit  
Sup královský aktualizuje výraz tváře prokrvením pokožky, vyjadřují tak svůj momentální status.


Dát zřetelně najevo kým jsem, není samoúčelné. Prýmky na uniformě, šperky, a nebo jen výraz tváře většinou stačí, aby oběma stranám bylo hned zpočátku jasné, jak by případný spor dopadl. Vyjadřovat své postavení a emoce změnou svého zevnějšku dokáže v přírodě kde kdo, včetně plazů a ryb. K přeborníkům barevné kamufláže patří hlavonožci. Hra s barvami je ale vlastní i savcům a ptákům. Pochopitelně, že ti se ve svém předvádění musejí omezit jen na to, co vystrkují ze svého ochlupení nebo opeření. Mezi pernatce, kteří se takto domlouvají patří i supi. Odznak své hodnosti, či spíše stav svého momentálního rozpoložení, deklarují tím co mají po ruce - svou holou hlavou a krkem. Vlastně jsme si v tom s nimi dost podobní. Když nás něco naštve, emoce dáme najevo nejen krabatěním čela, ale zrudne nám obličej i krk. Okolí z toho hned pozná, že nemáme náladu žertovat a jestli nechtějí nějakou slíznout, že bude lepší moc si k nám nedovolovat.

 

 

 
Stačí jeden pohled a hned je jasné, kdo bude žrát jako první a kdo si počká.

Andrew Bamford z Nottingham University nyní zjistil, že supí holá hlava je v tomto směru ideálním dorozumívacím prostředkem. Vysílané signály nemají podobu mimiky obličejových svalů, ale  jde o hru hladkých svalů ovládajících průtok krve v kožních kapilárách. Podobně, jak to známe u krocanů i supi dovedou svou tvář udělat bledou a nebo jí rozjasnit od růžové po zářivě červenou. Olysalost, o níž jsme měli představu, že je jen jakousi adaptací na to, že musejí strkat hlavu do břečky rozkládajících se vnitřností plných patogenů, je vlastně současně výrazovým prostředkem. Supi si tak sdělují aktuální stav své hodnosti. Bamford si to ověřil v severní Namibii. Volně žijícím supům královským (Aegypius tracheliotos) předhazoval zdechliny. Natražil je do míst, kde se supi při východu slunce rádi shromažďují a z úkrytu pak pozoroval, jak se chovají. Ptáci, kteří se na své okolí supili rudým výrazem tváře, měli při sociálních kontaktech vždy navrch. Mohli jste si na ně vsadit jako na jasné favority a to jak ve vztahu k jinochům svého druhu, tak i dospělcům v plné síle, pokud se tvářili bledě. Barevná hierarchie v supím království funguje spolehlivě, jak se ukázalo i na případech střetů s „do ruda“ rozpálenými mladíky. Těm šli stranou i všichni bledí ostřílení dospěláci. "Esem" v barevné hře mrchožroutů je ale hlava modrofialová. Její poselství je možná stejné jako u nás -  „jsem vztekem bez sebe, kliďte se z mého dosahu". Brunátným supům ustupují všichni, bez ohledu na stáří a velikost.
Dosud se myslelo, že sociální vztahy u těchto příslušníků africké asanační služby jsou dány jejich agresivitou. Nyní vyšlo najevo, že významným projevem dominance je barva jejich tváře. Signály vysílané holými hlavami šetří ptákům energii, omezují vzájemné střety na minimum a brání tak jejich zranění z případných potyček. 


Pramen: Andrew J. Bamford, Ara Monadjem, Ian C. W. Hardy. Associations of Avian Facial Flushing and Skin Colouration with Agonistic Interaction Outcomes. Ethology, 2010; DOI: 10.1111/j.1439-0310.2010.01834.x


Supí hostina má svá pravidla. Argumentuje se barvami. 


 

 

Datum: 07.10.2010 23:31
Tisk článku


Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán

Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz