Czechia

 Hlenky sahají po rostlinných sedativech
O hlenkách se často mluví jako o chytrém slizu, který v labyrintu dokáže najít nejkratší spojení mezi místy s potravou. Ne každá jim ale chutná stejně a zdá se, že se také řídí pravidly zdravé výživy. Podle výzkumu, jemuž nechybí jistá dávka recese, hlenky před energetickými zdroji škrobů a cukrů dají přednost sušeným léčivým rostlinám, které člověka uklidňují a uspávají.

 

Zvětšit obrázek
Vegetativní stádium života vápenatky mnohohlavé má formu plazmódia, které vzniká splynutím mnoha buněk. Navigováno chemickými signály se vějířovitě rozšiřuje směrem k potravě.

Ve světě vědy patří hlenky mezi mediální hvězdy. Přispěly k získání dvou Ig Nobelových (anti)cen. Ta první z roku 2008 se stala světoznámou a nepochybně o ní slyšelo více lidí, než o většině seriózní Nobelovkou oceněných prací. Jistě si pamatujete na labyrint, který na podložce s agarovým gelem vytvořili japonští vědci. Chromově žlutá, nevzhledná, ale velmi zajímavá hlenka vápenatka mnohohlavá (Physarum polycephalum) v něm prokázala, že dokáže registrovat chemické signály a najít i v složité spleti cestiček tu správnou a své plazmódium rozšířit podél nejkratší klikaté trasy spojující místa s potravou.

Zvětšit obrázek
Když dochází zdroje obživy, hlenka začíná vytvářet plodnice.

Loňské Ig Nobelovky přinesly důkaz, že jejich udělení nejen neodradí od zkoumaného tématu, ale na něj upozorní i další vědce a laboratoře. A tak se hlenky staly dvojnásobnými laureátkami vědecké anticeny. Opět Japonci, ale tentokráte ve spolupráci s Brity dokázali, že tento meňavkovitý organismus účelně řeší nejen problém labyrintu, ale dokáže zefektivnit spojení i v mnohem složitějších sítích. Vědci na agarový podklad v tvaru Tokia do důležitých center umístili kousky pamlsků a vápenatka mezi těmito zdroji potravy vytvořila spojení stejně efektivně, jako to v případě dopravní tepny japonské metropole řešili moudří inženýři pomocí studií, propočtů a modelů.


I další britští vědci se zrejmě inspirovali japonskými kolegy a na hlenčí schopnosti optimalizovat dvourozměrné sítě si budují svou kariéru. Známý přírodovědný časopis Nature nabízí internetový prostor s názvem Nature Precedings pro on-line publikování předběžných výsledků nových výzkumů. Autorům se tak nabízí možnost seznámit se s názory širší odborné komunity na studované téma i na jejich konkrétní práci a prodiskutovat různé otázky ještě před oficiálním zveřejněním. Právě na stránkách Nature Precedings se poslední květnový den objevil článek, kterého závěry sice mohou z odborného hlediska vyvolat rozporuplné pocity, ale všechny, i nebiology, jistě překvapí. Jediný autor studie Andrew Adamatzky ze Západoanglické university, kterému není smysl pro humor cizí, sérií jednoduchých pokusů prokázal, že hlenky druhu vápenatka mnohohlavá (Physarum polycephalum) před osvědčenými dobrotami – ovesné vločky, případně med, které jim vědci i nadšení amatérští pěstitelé nabízejí, upřednostňují tablety s obsahem rostlinných látek se sedativními účinky, nebo přímo sušené části těchto léčivých rostlin. Takové bádání nemohly bez povšimnutí přejít ani oficiální stránky Ig nobelovek Improbable research.

Zvětšit obrázek
Příklad testu „chuťových“ preferencí vápenatky mnohohlavé: uprostřed Petriho misky je ovesná vločka osídlená hlenkou, nalevo kousek chmelové šištice, napravo sušený květ mučenky. Zdroj a obrazová dokumentace dalších pokusů: A. Adamatzky, Nature Precedings 2011

 

Adamatzky provedl asi 500 vskutku nenáročných experimentů, při nichž nabízel malé hlence na výběr dva hlavní chody. Do středu Petriho misky se živnou půdu z agaru - želatinového polysacharidu připravovaného z jistého druhu červených mořských řas, položil jedinou ovesnou vločku napadenou vápenatkou mnohohlavou. Pak ke dvěma protilehlým okrajům misky umístil dva různé zdroje potravy, k nimž měla hlenka stejně daleko. Po 12 až 24 hodinách pozoroval, kam se její plazmódium rozrostlo, tedy co jednoduchý meňavkovitý organismus „považoval“ za přitažlivější. Adamatzky si pro testy vybral tři druhy pilulek na uklidnění a spánek (Nytol, Kalms Sleep a Kalms Tablets) s různým zastoupením výtažků z chmele (Humulus lupulus), mučenky pletní (Passiflora incarnata, slov. mučenka opletavá), kořene kozlíku lékařského (Valeriana officinalis, slov. valeriána lekárska), lociky jedovaté (Lactusa virosa, slov. šalát jedovatý), sporýše lékařského (Verbena officinalis, slov. železník lekársky) a hořce žlutého (Gentiana lutea, slov. horec žltý), pak sušené části těchto rostlin s obsahem látky s předpokládaným sedativním účinkem a k porovnávacím pokusům zvolil ještě zmíněný med a tradiční laboratorní hlenčí chod, ovesné vločky. Co z toho vápenatce chutnalo nejvíce? Podle Adamatzkého studie to byl kořen kozlíku (valeriány) a hned pak tablety Nytol s nejvyšším obsahem rostlinných výtažků mezi pilulkami. Na třetí příčce se umístily tablety pro lepší spánek Kalms Sleep a to navzdory tomu, že obsahují sacharózu, kterou podle jiné studie hlenky v oblibě nemají. Čtvrté v pořadí skončily sušené květy mučenky, po nich pak uklidňující prášky Kalms Tablets. Těm vápenatka dává přednost před sušenou locikou, která však vítězí v duelu s mučenkou. Na posledních příčkách se umístily sporýš (verbena), chmel a vzácný hořec. A jak dopadly med a ovesné vločky? Adamatzky je konfrontoval jenom s uklidňujícími tabletkami a zjistil, že všechny tři testované druhy uměle připraveného léčiva hlenky upřednostní před svým tradiční laboratorním pokrmem s vysokým obsahem sacharidů - jednoduchých cukrů v medu a polysacharidů (škrobu) v ovsu. Z toho by se dalo usoudit, že právě tyto, pro člověka uklidňující substance by mohly být hlavním motivem hlenčích potravinových preferencí a ne fakt, že rostlinná strava je možná i pro ně zdravější než uhlohydrátová.

Zvětšit obrázek
Zralé plodnice již nejsou rosolovité, ztuhnou, změní barvu a uvolňují obrovské množství drobných spor, které roznáší vítr.

 

Přesnější odpověď můžete najít i sami, pokud jste duše hravě zvídavé a vápenatky ve vás nevzbuzují odpor. Pokusy jsou tak jednoduché, že se dají zopakovat a doplnit o další testované substance i v domácích podmínkách. Hlenkám, které nebude problém v lese objevit, je ale potřeba nějakou tu péči věnovat, protože se lehce může stát, že tento úžasný plazící se živý barevný rosol, jenž prosperuje někde v tmavém vlhkém lesním koutě na mrtvém rozkládajícím se dřevě, příjemné prostředí lidského obydlí zahubí. Na síti najdete několik rad a amatérská videa na You Tube dokazují, že byste nebyli prvními, koho „chytrá“ vápenatka zaujala. Mnozí, inspirovaní mediálně propagovanými Ig Nobelovkami pro ni vymýšlejí různé labyrinty a prověřují její schopnost najít optimální propojení mezi zdroji potravy. Hlenky, které podle nové systematiky již patří do samostatné říše měňavkovců (Amoebozoa) a již ne do říše hub, jsou ve vegetativním stadiu svého života vskutku jakousi obrovskou buňkou, která obsahuje množství jader, protože vzniká dělením a splynutím „klasických“ jednojaderných, asi setinu milimetru velkých buněk. To pak umožňuje efektivnější reakce na světlo, před kterým „utíká“ do stínu (fototaxe), nebo na chemické signály potravy, k níž se vějířovitě rozrůstá (chemotaxe). Nemusí tak řešit problém komunikace mezi mnohými jedinci. V případě, že na daném místě hrozí vyčerpání potravy, plazmódium vytvoří plodnice a vítr přenese spory další generace na jiná místa.

Podrobnější článek i se zajímavými videi o hlence druhu Dictyostelium discoideum nabízí článek : Hlenky a jejich důmyslná strategie přežití.


On-line volně dostupný originální článek Andrewa Adamatzkého.


Video: Detailní záběry ze zorného pole mikroskopu ze „soukromí“ hlenky vápenatky mnohohlavé (Physarum Polycephalum). Podle uváděných informací největší změřená hlenka pokryla přes šest metrů čtverečních. Přitom její plazmódium lze považovat za jedinou buňku s mnoha jádry v níž jsou biochemické signály roznášeny do různých částí organismu proudící cytoplazmou. Výsledkem jsou synchronně, s asi jednominutovou frekvencí probíhající pulzace, které jsou patrné ve zrychleném záznamu kamery. Jsou doprovázeny oscilacemi cytoplazmatického pH a barevného odstínu. Při teplotě 27 °C buněčný cyklus trvá asi 10,5 hodiny.


 

Zdroj: originální článek Andrew Adamatzky: ON ATTRACTION OF SLIME MOULD
PHYSARUM POLYCEPHALUM TO PLANTS WITH SEDATIVE PROPERTIES
; Nature Precedings: doi:10.1038/npre.2011.5985.1; 31 May 2011


Autor: Dagmar Gregorová
Datum:17.06.2011 v 19:16

Vytisknout článek               Poslat článek emailem

Související články:

Hlenky si pamatují     Autor: Jaroslav Petr

Ig Nobelovy ceny 2010     Autor: Redakce

18. ročník Ig Nobeloviek     Autor: Dagmar Gregorová

Hlenky     Autor: Jaroslav Petr

Hlenky a jejich důmyslná strategie přežití     Autor: Dagmar Gregorová


Diskuze:

Nobelova cena za fyziologii a medicínu 2000 - Benešová Olga, Hösch Cyril
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 249.66 Kč
cena: 222 Kč
Nobelova cena za fyziologii a medicínu 2000
Benešová Olga, Hösch Cyril
Oto Otépka
sponzor








Vypsat celou diskuzi
Nadpis: Tazatel: Datum: Reakcí:
Antinobelovky

Marcel Koníček

18.06.2011 v 14:56

0

Zobrazit odpovědi
Zajímavé! Jen nechápu

Jan Kment

17.06.2011 v 21:59

1

Zobrazit odpovědi
Pro vstup do diskuse je třeba být přihlášen
Email: Heslo:
Nový účet nebo zaslání zapomenutého hesla je možno vyřídit zde