Zvětšit obrázek

LSD pro klubové dobrovolníky. Kredit: Psychonaught, Wikimedia Commons

Je to už dávný příběh, ale i v dnešním neklidném světě z něho mrazí. Je k neuvěření a zároveň nadmíru poučné, jak hluboce může fanatismus zabít nadějný výzkum. Řeč je o psychedelických látkách, které fungují jako nejjemnější sorta halucinogenů. V 50tých letech je objevili psychiatři coby extrémně zajímavý nástroj své profese.

Zvětšit obrázek

Teri Krebs a Pål-Ørjan Johansen. Kredit: Ole Morten Melgård.

Velkou slávu si tehdy vydobyl velmi účinný diethylamid kyseliny lysergové, známý jako LSD. Mnozí jej tehdy používali při léčbě bolestí, včetně děsivých šlehavých bolestí hlavy (cluster headache), pro nevyléčitelně nemocné, například ve finálním stádiu rakoviny, při léčbě duševních chorob, a také k simulaci jejich příznaků lékaři ze studijních důvodů, k přivolání spirituálních zážitků, pro zesílení kreativity a také k potlačování závislosti na alkoholu. Podle kusých zpráv z 50tých let napravilo LSD až 50 procent alkoholiků, tedy pětkrát víc, než kolik vykazovali Anonymní Alkoholikové, známé mezinárodní hnutí za střízlivost. To by dělalo z LSD takřka zázračný medikament proti velmi tuhé závislosti. Nakolik tomu ale můžeme věřit?

Válka proti drogám je snad už konečně prohraná a tak i plátky jako Nature mohou referovat o zajímavé studii neurovědkyně Teri Krebs a klinického psychologa s pozoruhodným křestním jménem Pål-Ørjana Johansena, obou z Norwegian University of Science and Technology v Trondheimu. Je to vlastně vůbec první důkladná meta-analýza, zkoumající klinické experimenty s působením LSD na alkoholismus. Badatelé se během této sondy do dávno zaniklého světa bezstarostných barevných vizí prohrabali tisíci záznamů z celkem 6 experimentů. Tehdy se jich zúčastnilo 536 dobrovolníků, přičemž 59 procent z těch, co dostali LSD, omezilo popíjení alkoholu. Mezi lidmi, kteří požili placebo, to bylo jenom 38 procent. Podle Krebsové je to až překvapivě jasný a zřetelný signál. Problémem studií z oné doby totiž obvykle bývá nedostatečný počet účastníků, který omezuje statistickou sílu získaných dat. Promyšlená meta-analýza tento zádrhel poměrně elegantní řeší, protože je najednou řeč o více než pěti stovkách pokusných osob.

Zvětšit obrázek

Škodlivost versus riziko vzniku závislosti. LSD s psilocybinem s přehledem nejméně rizikové. (Kredit: R.S. Gable, Thundermaker, Wikimedia Commons)

Upřímně řečeno to není zase až tak velké překvapení. Už delší dobu se potvrzují poznatky z dob před protidrogovými válkami o působivých účincích halucinogenů vůči nejrůznějším závislostem. V současné době renesance výzkumu psychoaktivních látek se studují i terapeutické účinky pralesní halucinogenní směsi ayahuascy, psilocybinu z magických lysohlávek a také velmi nadějného ibogainu, psychoaktivní substance z tropického keře ibogy. První výsledky jsou v mnoha směrech přinejmenším slibné, byť je seriózní výzkum halucinogenů stále mnohými odsuzován.

Zvětšit obrázek

Pomohou halucinogeny i batolatům alkoholikům? Kredit: http://jan.zlatylist.org, Wikimedia Commons.

Jak je možné, že psychedelika potlačují závislosti a to často už jedinou dávkou? Odborníci zatím jenom rozpačitě krčí rameny. LSD a další halucinogeny ovlivňují receptory pro serotonin i jiné neurotransmitery, což očividně zasahuje do chemie nervové soustavy a může to nějakým způsobem na molekulární úrovni narušit bludné kruhy závislosti. Někteří odborníci připisují vliv psychedelik na mozek k efektu sněžící koule (snow globe). Psychedelický trip podle nich zatřese mozkovými spoji jako když rozvíříte sníh ve skleněné kouli a mozek se pak příznivým způsobem zregeneruje. Každý, kdo má osobní zkušenost s nějakým halucinogenem ale bude jistě souhlasit, že jde především o hraniční či spirituální zážitek, který psychonautovi kromě pozorování skotačících barevných pseudohalucinací a komunikace s předměty také umožní podívat se na sebe z jistého nadhledu, položit si otázky, jaké si obvykle nepokládá a také si je určitým způsobem prodiskutovat. Kupodivu jen tohle někdy stačí k nadechnutí a rozetnutí závislostí, ať už jsou jakékoliv. A opravdu to funguje.

Látky jako LSD navzdory svému řazení mezi „drogy“ podle odborníků prakticky žádné závislosti nevyvolávají a není ani divu, jde o natolik komplikovaný zážitek, že si lze jen velmi těžko představit psychonauta, který se sotva otřepe a hned se dožaduje dalšího tripu. Odborníci se také shodnou, že právě LSD patří k těm nejméně toxickým psychoaktivním látkám. Ani jeho užívání není pochopitelně zcela bez rizika a rozhodně není pro každého, zdá se ale, že LSD by přece jen mohla čekat legální budoucnost v psychiatrické praxi.

Prameny:

Nature News 9.3. 2012, Journal of Psychofarmacology online 8.3. 2012, Wikipedia (Lysergic acid diethylamide).