Azim F. Shariff, University of Oregon: „Shovívavý Bůh je slabším odstrašujícím prostředkem před kriminalitou“.

 

Kimberly Andrews Espyová, uznávaná psycholožka z University of Nebrasca: „I když jde o názor kontroverzní, poskytuje nový pohled na vliv náboženského přesvědčení s klíčovým dopadem na společenský život. Zjištťování specifických rysů víry souvisejících se škodlivým chováním je důležitým počinem v rozplétání komplexní sítě faktorů motivujících lidské chování.“

Azim F. Shariff, profesor psychologie a vedoucí laboratoře kultury a morálky na University of Oregon, je spoluautorem studie, kterou otisklo květnové číslo časopisu PLoS ONE. Její výsledky by se daly shrnout následovně - zatímco silné přesvědčení v existenci pekla je indikátorem nižší kriminality, silná víra v nebe vede k opaku. Z toho plyne, že přesvědčení o existenci nadpřirozeného trestu, ale stejně tak i v nadpřirozenou shovívavost, jsou mocnými faktory v chování lidí. Dokládají to jak výsledky experimentů, tak i dění v reálném světě. Oba tyto faktory mají co do činění s  bezpečím v komunitě. Nejde o ojedinělý poznatek. V loňském roce v Mezinárodním věstníku pro psychologii náboženství  vyšla práce, z níž kromě jiného vyplývá, že častěji podvádějí  vysokoškolští studenti, kteří věří v odpouštějícího Boha, než ti se silnou  představou Boha trestajícího.

Shariff, jako ostatně mnoho psychologů před ním, původně vnímal náboženskou víru jako monolitickou konstrukci. Teprve až po rozškaltulkování věřících podle jejich odpovědí, mezi nimiž byly i otázky, na něž se dalo odpovědět jen "ano" nebo "ne" - věříte v Boha, věříte v nebe, věříte v peklo,... vypluly na povrch výrazné rozdíly mezi skupinami věřících. Odlišné postoje k některým otázkám  vytvářejí ve společnosti „tlaky“ působící opačným směrem, a proto v komunitě věřících jako celku jejich vliv zůstává skrytý.

Pro tisk se Shariff vyjádřil: „Stále větší množství poznatků zapadá do představy, že nadpřirozený trest byl velmi účinnou kulturní inovací, která v komunitě tlačila na to, aby se lidé k sobě chovali eticky. Tuto představu podporují i starší pozorování Roberta J. Barroa a Rachel M. McClearyové z Harvardovy University. V roce 2003 poukázali dokonce na souvislost mezi hrubým domácím produktem v rozvinutých zemích a tím, nakolik v nich lidé věří v nebe a peklo.

Zvětšit obrázek

Osa x: Kriminalita vyjádřená parametrem z-skóre. Osa y: Poměr věřících v nebe mínus poměr věřících v peklo - vztaženo na jednotlivé národnosti. Příslušnost k hlavním náboženským směrům rozlišena barevně. (Kredit: Shariff a Rhemtulla, PLoS ONE)

Zobrazit detaily

Poslední soud, freska v Sixtinské kapli od Michelangela Buonarrotiho.
Detaily očekávané hrůzy ZDE

Obava z nadpřirozeného trestu „funguje napříč všemi národy“. Práce vědců z Oregonu a Kansasu doplňuje mozaiku našich poznatků o tom, jak forma víry ovlivňuje kriminalitu. Autoři to vysvětlují sílou obav z trestu v posmrtném životě. Podle nich víra v méně krutého Boha pocit možného úniku před trestem posiluje, a proto si tito lidé dovolují dělat více lumpáren. Shovívavý Bůh vychází ze statistik jako méně odstrašující prostředek. Shariff spolu se svým kolegou Mijkem Rhemtullaou z Kansasu se snaží pro pozorovaný jev najít i nějaké alternativní vysvětlení. Zatím se jim to příliš nedaří, a tak budou ve výzkumu ještě pokračovat.

Prameny:
University of Oregon,
PLoS ONE