Zvětšit obrázek

Cambridgští evoluční biologové Dr. Anders Eriksson a Andrea Manica vyvracejí náror amerických kolegů pomocí počítačové simulace.

Nový výzkum nás nyní staví do poněkud lepšího světla, alespoň co se často omýlané mezidruhové mesaliance týká. Teorii o tom,  že se moderní lidé s neandertálci křížili totiž zpochybnil. Podle vědců z University of Cambridge to nyní vypadá, že geny neandertálců máme v našem genomu ne proto, že jsme s nimi randili, nýbrž že jsou reliktem po dávném společném předkovi. Proč vědci udělali nyní takový názorový kotrmelec? Jednoduše proto, že se tím snadněji vysvětluje fakt, že 1 - 4 procenta DNA, které máme s nimi stejné, se vyskytují jak u nás Evropanů, tak i Asiatů (Euroasians).

Tento závěr evropských vědců se objevil ve studii zveřejněné v časopisu PNAS, vydávaném americkou akademií věd. Genetickou podobnost obou genomů vysvětluje jinak, než jak to presentovali většinou američtí vědci, kteří zastávají názor nedávného přilití neandertálské krve do moderních lidí. Andrea Manica, z University of Cambridge, který studii vedl tvrdí, že vzory nukleotidových sekvencí, které jsou v neandertálské genomu, nejsou ničím vyjímečným. A že něco podobného můžeme pozorovat i dnes na populacích, které se spolu přestaly pohlavně stýkat. Dnes samozřejmě je obtížné dokázat, že k vzájemnému styku s neandertalci tehdy nedocházelo, ale pokud se naši předci přece jen pozapomněli, byly vzájemné techtle mechtle zvláště vyjímečnou záležitostí a dopouštěli se jich v mnohem menším rozsahu, než jak se nyní tvrdilo.

Neandertálci a moderní lidé před jedním a půl milionem let sdíleli společného předka. Stejně ale jako dnes existují velmi rozdílné populace lidí v Evropě dnes, musely se vyskytovat i mírně rozrůzněné populace našeho společného předka. Nešlo tehdy o zcela homogenní populaci, která by by se šířila napříč kontinentem. Navíc hustota osídlení byla kdysi mnohem menší a jednotlivé populace byly geograficky izolovanější. Pochopitelně, že bližší populace si byly geneticky podobnější, než ty, které to k sobě měly daleko. Na to ostatně již existují rozsáhlé genetické a archeologické důkazy, že osídlení v Africe bylo "strukturované". Měly jen omezenou výměnu genetického materiálu. Vědci tím vlastně říkají, co by šlo popsat také tak, že jednotlivé populace spíše seděly na zadku, než aby se honily a migrovaly sem a tam a homogenizovaly celou Afriku. Ostatně morfologické rozdíly mezi jednotlivými kosterními pozůstatky také tuto představu jednotlivých samostatně se vyvíjejících lokalit podporují.  

Asi před 350 až 300 tisíci roky se Evropa a Afrika oddělily a u nás situace vedla k vytvoření  neandertálce, v Africe nabral vývoj kurz poněkud jiným směrem - k modernímu člověku. A zde je bod, na který nový výzkum poukazuje. Populace se na žádném z kontinentů moc nemíchaly. Pokud jsme se vyvinuli z  v místech blíže Evropě a z populace, která v sobě měla zachovaných reliktů DNA po společném předkovi více, je pochopitelné, že jsme si je pak jako již člověk moderního typu, donesli s sebou do Evropy. 

Zvětšit obrázek

Byl to jiný druh a křížili jsme se, nebo to nebyl jiný druh a křížili jsme se, a nebo jsme se nekřížili? A když ano, byli potomci plodní?...

Na této logické úvaze angličtí vědci vytvořili počítačový model, do něhož vkládali genomická data. Měl prověřit, zda rozdíly v tom v čem jsme si s neandertalci podobní, a co je přičítáno křížení, jsou skutečně následkem křížení a nebo je lze vysvětlit pomocí pradávného společného původce ještě před tím, než jsme se do Evropy na území neandertalců vydali jako lidé nového typu.

Nejprve přišla na řadu genetická podobnost mezi odlišnými populacemi v rámci kontinentu. Pak simulace počtu obyvatel představující vývoj v Africe a Eurasii během posledního půl milionu let. Tím se dostali k tomu, kolik podobností by se dalo očekávat  u náhodně vybraného neandertálského člověka a moderního člověka v Africe a Eurasii. A také představu o vývoji moderního člověka z níž vyplývá, že geny nám zůstaly z dávnějších dob a že s neandertalci jsme intimně laškovat nemuseli. Podle všeho jsme vykročili z Afriky před 60 – 70 tisíci lety a zřejmě ze severní africké oblasti. Ty tehdy byly od jižnějších afrických krajů vlivem vzdáleností a malou hustotou osídlení a tak trochu i lenosti někam dál chodit, geneticky separovány. Proto máme v genomu s neandertálci toho více podobného, než nynější  Afričané. Původ genů neandertálců dílem rodového původu  a nikoli tím, že by kdysi silnější část populace po přesunu do Evropy „skočila na všechno co nemělo sukni“ bez ohledu na druh.

Vědci z Cambridge apelují na ty, kdož šíří pomluvy o naší prostopášnosti, aby vzali do úvahu fakt, že tak, jako se dnes se moderní populace lidí geneticky liší, lišily se i ty ve starověké Africe.  A  protože jsme se nevyvinuli ze všech afrických populací najednou, ale jen jedné z nich, ani nemůžeme mít genom stejný jako dnešní populace Afričanů. Příměs nenandertálské krve nemáme od křížení s neandertálci, ale je to pozůstatek mnohem staršího data. Naše minulost podle nových poznatků byla víc prostá než sprostá. Že to vyznavači teorie křížení neradi slyší je nabíledni. Jako jeden z prvních se ozval profesor David Reich z Harvardské univerzity a výzkum svých kolegů okomentoval slovy: „To, co presentují vědci z Cambridge, nepředstavuje tak silný argument abychom křížení zavrhli“. Za pravdu mu dávají i Ester a Jarmila, které nám do redakce napsaly: „Ano, měly jsme sex s neandertalci. Někteří muži se při něm tak chovají dodnes.“

Pramen: PNAS