Zvětšit obrázek

Relativistický výtrysk kvasaru PKS 0637-752. Kredit: Leith Godfrey (ICRAR), Jim Lovell (UTas).

Zvětšit obrázek

Leith Godfrey. Kredit: ICRAR.

Když stroj s proudovým motorem potřebuje na chvíli intenzivně zvýšit výkon, tak zapne přídavné spalování, čili forsáž (anglicky afterburner). Zařízení vstříkne palivo do výtokové trysky za turbínou, kde se vznítí a významně tím zvýší tah motoru. Při forsáži se spotřebuje hodně paliva, takže se obvykle využívá jenom ve vypjatých situacích, jako je start, nadzvukový let anebo bojový manévr. Nápadným projevem forsáže bývají dlouhé plameny, které v tu chvíli šlehají z trysek motoru. V nich jsou vidět přízračné struktury, nazývané šokové diamanty (shock diamonds), tvarované rázovými vlnami ve výtokových plynech.

Leith Godfrey z australské Curtin University v Perthu a jeho kolegové namířili radioteleskop ATCA (Australia Telescope Compact Array), vybudovaný u města Narrabi v Novém Jižním Walesu, na kvasar PKS 0637-752, vzdálený zhruba 6 miliard světelných let. Na snímcích se objevil kolosální výtrysk hmoty, který tryská z aktivního jádra dotyčné galaxie rychlostí blízkou rychlosti světla, do vzdálenosti 2 milionů světelných let. Je tím pádem jedním z největších objektů, které jsme zatím ve vesmíru pozorovali. Je nanejvýš pozoruhodné, že struktura tohoto výtrysku z kvasaru nápadně připomíná právě šokové diamanty přídavného spalování proudového motoru. Jakoby dávná galaxie zapnula forsáž. Tento konkrétní výtrysk hmoty také vytváří tolik rentgenového záření, že to soudobé modely nedovedou rozumně vysvětlit.

Zvětšit obrázek

Výtrysk z jádra aktivní galaxie. Kredit: Mrbrak, Wikimedia Commons.

Zvětšit obrázek

Šokové diamanty při pozemním testu motoru Pratt & Whitney J58. Kredit: NASA.

Může to pochopitelně být jenom povrchní podobnost, jev vzniklý souhrou okolností někde mezi kvasarem a námi. Šest miliard let, které nás dělí od doby vzniku těchto útvarů, je docela dost dlouho a mohlo se stát takřka cokoliv. Také pouhé srovnání rychlostí, při nichž měly oba typy šokových diamantů vzniknout, vyznívá poměrně podezřele. Godfrey a spol. se nicméně nadchli pro možnost, že galaktická forsáž fungovala podobně jako na Zemi, jenom v mnohem dramatičtějším měřítku. Pokud by to tak doopravdy bylo, tak jsme dostali unikátní šanci, jak se o výtryscích hmoty z jader aktivních galaxií dozvědět něco nového. Například to, jak jsou vlastně energetické anebo jaká je hustota prostředí, kterým procházejí.

Podle autorů sice víme, že podobné výtrysky hmoty se objevují při krmení supermasivních černých děr, hodně detailů nám prý ale ještě uniká. Astrofyzici je studují už celá desetiletí, přesto si ale nejsou úplně jistí jak vznikají a z čeho vlastně jsou. Relativistické výtrysky hmoty se podle nich vytvářejí v bouři epických magnetických polí, na pólech akrečního disku, v němž se zběsile točí materiál, který se octnul v dosahu nenasytné černé díry. Samotné výtrysky by se snad měly skládat z elektricky neutrální směsi elektronů, pozitronů a protonů.

Zvětšit obrázek

Startující F-16 v Afghánistánu, se šokovými diamanty. Kredit: South Carolina National Guard, Wikimedia Commons.

Prameny:
ICRAR News 22.10. 2012, Astrophysical Journal 758: L27, Wikipedia (Afterburner, Polar jet).