Za posledních pár desetiletí jsme objevili stovky protoplanetárních disků, které dramaticky rotují kolem mladičkých hvězd, obvykle hvězd typu T Tauri či vzácněji Herbigových Ae/Be hvězd. Když je hvězdnému mláděti kolem 1 milionu let, tak jeho protoplanetární disk obsahuje prachové i plynové složky. Mnozí jsou ale přesvědčeni, že plyn se z takových disků velmi svižně ztrácí. Když je nové hvězdě kolem 10 milionů let, tak by měl být z protoplanetárního disku prakticky všechen plyn pryč. Momentálně víme jenom o dvou hvězdných systémech, jejichž protoplanetární disky obsahují hodně plynu navzdory pokročilejšímu věku. Jsou to 49 Ceti ze souhvězdí Velryby a HD 21997 ze souhvězdí Pece, v obou případech čerstvé namodralé hvězdy spektrální třídy A. Takové hvězdy bývají zhruba o polovinu větší než Slunce, takřka dvojnásobně žhavé, asi dvacetkrát zářivější a dožívají se kolem jedné miliardy let. Slavnými představiteli hvězd spektrální třídy A jsou například Vega z Lyry, Altair z Orla anebo Fomalhaut z Jižní ryby.
Právě soustava 49 Ceti, mimo jiné s hvězdou viditelnou pouhým okem, je podle všeho stará 40 milionů let a v jejím disku se stále vyskytuje ohromné množství molekul oxidu uhelnatého, přestože už jaksi měly dávno zmizet. Možná je tam i něco oxidu uhličitého. Až doteď to byla veliká záhada. Zcela nedávno ale navrhli zajímavé řešení astronomové Benjamin Zuckerman z Kalifornské univerzity v Los Angeles a Inseok Song z Georgijské univerzity. Právě Zuckerman a dva další vědci dotyčný disk objevili pozemním radioteleskopem španělské Observatoře Sierra Nevada v roce 1995. Zuckerman a Song počítají s tím, že záhadný oxid uhelnatý u 49 Ceti pochází z masivního disku materiálu, nikoliv nepodobného starému dobrému Kuiperově pásu Sluneční soustavy, který se rozprostírá za dráhou Neptunu.
Odborníci odhadují současnou celkovou hmotnost materiálu našeho domácího Kuiperova pásu, kde se mimo jiné nacházejí i trpasličí planety Pluto, Haumea a Makemake, na zhruba jednu desetinu váhy planety Země. Jenže, bezprostředně po vzniku Sluneční soustavy byl Kuiperův pás nejspíš mnohem bohatší a obsahoval pravděpodobně hmotu o váze 400 Zemí. Jinými slovy, 4 tisíckrát více než dnes.
Podle Zuckermana a Songa obíhají kolem 49 Ceti stovky bilionů komet o průměru kolem pár stovek metrů a v tak hustém dopravním provozu se náruživě srážejí. Zdá se, že obsahují více oxidu uhelnatého, než typické komety Sluneční soustavy a při četných srážkách se z nich právě tento plyn ve významném množství uvolňuje. Proto by ho mělo být v soustavě 49 Ceti a nejspíš i v další výše zmíněné soustavě HD 21997 tak hodně, že intenzivně mátl nešťastné pozemské astronomy. Zuckermana se Songem spočítali, že se v těchto mladičkých hvězdných systémech komety srazí každých šest vteřin. Pokud to celé není nedorozumění, tak to pro případné očité diváky musí být nezapomenutelná podívaná.
Prameny:
UCLA News 8.11. 2011, Wikipedia (Protoplanetary disk, Kuiper belt).
Diskuze:
