Pulsar, do kterého praštil asteroid  
A nejspíš ne jeden. PSR J0738-4042 je pulsarem, do něhož buší balvany ze suti po explozi mateřské supernovy. Pulsar si z toho ale nic moc nedělá.


 

Zvětšit obrázek
Jak by se vedlo asteroidu u pulsaru? (ilustrativní obrázek, 2009). Kredit: NASA/JPL-Caltech.

Když je řeč o pojídání hmoty ve vesmíru, nejspíš se nám vybaví potměšilé černé díry, které číhají v temnotě a nemilosrdně pozřou vše, co se jim přiblíží na dosah. Podobně se ale chovají i pulsary, které také okolní časoprostor kroutí brutální gravitací. Ocitnout se v jejich blízkosti, to určitě není ten nejlepší nápad. Objekt, jemuž se to povede, může čekat velmi násilný konec. Pro pulsary je to ale nejspíš všední záležitost.

 

Zvětšit obrázek
Ryan Shannon (2010). Kredit: CSIRO.


Ryan Shannon z australského CSIRO si s kolegy v roce 2008 vymyslel, jak by se na pulsaru mohla projevit srážka s asteroidem. Prý by to mělo zpomalit rotaci pulsaru a také ovlivnit tvar výsledného rádiového pulsu. No a právě tohle pozorovali u rádiového pulsaru PSR J0738‑4042, který se ukrývá ve vzdálenosti 37 tisíc světelných let, v prostoru souhvězdí jižní oblohy Lodní záď (Puppis). Přesněji řečeno, změny tvaru rádiového pulsu pozorovali mnohokrát během dlouhodobého sledování pulsaru, mezi lety 1988 a 2012. Rotace pulsaru se náhle změnila v roce 2005, současně s výraznou změnou rádiového pulsu.


 

Zvětšit obrázek
Planety kolem pulsaru PSR B1257+12. Kredit: NASA/JPL-Caltech/R. Hurt (SSC), Wikimedia Commons.

Podle badatelů se tehdy pulsar střetl s asteroidem o váze zhruba 1 miliardy tun. Zdá se to být hodně, ale hmotnosti klamou tělem. Takto těžký asteroid z běžných materiálů by měřil sotva pár kilometrů. Ironií je, že pulsary jsou vlastně v kilometrech srovnatelně velké, ale jejich hustota je samozřejmě nepředstavitelně vyšší. Když se asteroid či podobné kosmické smetí dostane moc blízko, tak ho pulsar nejspíš okamžitě vypaří svými rádiovými výtrysky. Jenže to neudělá beze zbytku. Po asteroidu zůstane oblak elektricky nabitých částic, které pak ovlivní magnetosféru pulsaru a mírně pozmění proces tvorby jeho rádiových paprsků.

Zvětšit obrázek
Pulsar Vela. Kredit: NASA/ CXC/ PSU/ G.Pavlov et al., Wikimedia Commons.

Vliv srážek s kosmickým smetím na chování pulsaru je podle všeho jenom dočasný. Když se veškerý ionizovaný materiál přemění na energii, tak se pulsar poslušně vrátí k původní stylu rotace.


Pro Shannona je úchvatné už to, že v bezprostřední blízkosti příšery, jako je rozdivočelý pulsar, se vůbec může vyskytnout větší hrouda nějaké hmoty. Na druhou stranu, v tuhle chvíli víme o několika pulsarech, kolem nichž dokonce obíhají planety, což je vážně síla. Jak je vidět, běžná hmota má tuhý kořínek. Pulsar PSR B1257+12 se dokonce stal vůbec první hvězdou, u které jsme v roce 1992 potvrdili cizí planety. Astronomové byli tehdy šokováni do té míry, že ještě dnes, při vzpomínání na bohatýrské začátky lovu exoplanet, dotyčný pulsar nezřídka vynechávají a raději mluví o planetách u „normálních“ hvězd.

 


What is a pulsar? Kredit: NASA/ Goddard Space Flight Center.


Literatura

CSIRO News 20. 2. 2014, Discovery News 20. 2. 2014, Astrophysical Journal Letters 780: L31, Wikipedia (Pulsar, Pulsar planets)

Datum: 21.02.2014 21:05
Tisk článku

Související články:

Planety kolem mrtvých hvězd     Autor: Pavel Koten (07.04.2006)



Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán

Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz