
V oblastech s teplejším klimatem se jihoamerický mravenec stal pohromou domácností. Značné škody páchá na polích. Roznáší na nich mšice, protože jejich sladké výkaly patří k jeho oblíbeným pochoutkám. Pravou pohromou je argentinský přivandrovalec pro místní hmyz a další drobné bezobratlé živočichy.
Zvláště spadeno má na jiné druhy mravenců. Útokům armády dvoumilimetrových jihoamerických mravenců neodolají ani desetkrát větší mravenčí druhy. Linepithema humile tak spouští celou lavinu ekologických katastrof. Na kalifornském pobřeží přivedl na pokraj vymření ještěrku ropušníka kalifornského, který se živil velkými místními mravenci. Ti už z krajů dobytých jihoamerickým vetřelcem vymizeli. Jejich drobní nástupci Linepithema humile jsou pro pomalého ropušníka příliš hbití. Uprostřed kraje zamořeného mravenci tak ještěrky strádají hladem.
Do Spojených států byl mravenec importován kolem roku 1890 s brazilskou kávou či cukrem přes přístavní město New Orleans. Na vítězném tažení jihem USA nenarazil na vážnější překážku. Nezastavily ho insekticidy, nepomáhají proti němu ani nejrůznější lapáky. Jeho obří kolonie rozprostírající se na ploše mnoha čtverečních kilometrů dnes najdeme od Floridy až po Kalifornii.
Americký biolog Neil Tsutsui z University of California v Irvinu došel porovnáním života mravence Linepithema humile v Argentině a Kalifornii k závěru, že za oslnivou kariérou mravenčího vetřelce stojí změna chování. V Argentině spolu jednotlivé kolonie nesmlouvavě bojují, protože v sobě vidí cizáky. Severoamerická populace ale vznikla z jedné či několika málo importovaných kolonií a je z genetického hlediska zcela „jednobarevná“. Tamější mravenci tvoří jednu velkou spolupracující rodinu.
Tustsui se rozhodl vnést do řad kalifornských mravenců rozkol. V laboratoři už úspěšně vyzkoušel chemikálii, která mění molekuly na povrchu mravenčího těla. Mravencům slouží tyto molekuly jako průkaz totožnosti a jejich obměna u některých mravenců vyvolá mezi členy svorné rodiny „občanskou válku“.
„Naše laboratorní výsledky dokazují, že změna molekul na povrchu mravenčího těla naruší spolupráci mravenců a vyvolá vzpoury v jejich obřích koloniích,“ řekl Tsutsui v referátu předneseném na 232. výročním zasedání Americké chemické společnosti konané v San Francisku. „Je zapotřebí ještě dalších experimentů. Ale pokud se naše dosavadní zkušenosti potvrdí, budeme rozšíření tohoto škůdce kontrolovat mnohem snáze.“
Farmy na chov lososů se stávají lososí pohromou Autor: Josef Pazdera
Rostlinní vetřelci manipulují s půdou Autor: Jaroslav Petr
Po čem zpívají ptáci? Autor: Jaroslav Petr
Amazonie - odlesnění a klimatické změny Autor: Jaroslav Petr
Jízda na biolíh škodí zdraví Autor: Jaroslav Petr
Vypsat celou diskuzi
|
od:mirek |
| neni jednodussi |
dovezt dalsi nepribuzne mravence ze zeme puvodu? |
|
od:Martin |
| To síce je, |
a už pri prvom prečítaní mi napadlo to isté, ale aj chemické spoločnosti a ich zamestnanci musia z niečoho žiť. |
|
od:Z. Rohlík |
| Pánové, trochu si to logisticky promyslete - |
taková nová kolonie by se musela nejdřív pořádně namnožit (nejlépe mimo území budoucího protivníka), jinak by byla okamžitě vyhubena. Takže po určitou dobu by bylo zhruba dvakrát tolik mravenců... |
|
od:Martin |
| Ale |
veď my o tom dobre vieme, pán kolega. Piati mravci by tam proti presile nemali šancu, ani keby jedným z nich bol Ferda :) Možno by stačila jedna silná kolónia, ktorá by sa namnožila, možno aj s podporou chemikálií proti konkrencii a potom by sa to ponechalo na prírodu. |

















