Zvětšit obrázek

Lom u sopky Cerro Toluquilla. Místo nálezu záhadných stop

V roce 2003 narazili britští vědci vedení Silvií Gonzalezovou z John Moores University v Liverpoolu v opuštěném mexickém lomu poblíž sopky Cerro Toluquilla na otisky zkamenělé v dávném sopečném popelu.

Zvětšit obrázek

Jedna ze šlápot, jež měla původně být stará 1,3 milionu roků.

 Průzkum otisků skočil závěrem, že tudy prošli lovci přes čerstvý sopečný popel napadaný na břehu jezera. Později překryla stopy další vrstvička popela a nakonec je zalila voda. Popel se změnil na tvrdou horninu a uchoval otisky až do dneška.

Jedná se o 325 stop  a jejich stáří mělo být 1,3 milióny lety. K tomuto závěrudošli v geochronologickém centru v Berkeley podle měření isotopů argonu a pomocí paleomagnetického datování (Publikováno v Nature v roce 2005).

Výsledek to je naprosto šílený. Jediným rozumným vysvětlením se zdála být chyba v měření. Stopy a jejich sopečný podklad byl podroben dalším výzkumům. Problémy s datováním prý souvisí s tím, že sopečná erupce proběhla pod vodou.

A tak proběhlo opakované měření stáří vrstev pod vrstvou se stopami podle opticky stimulované termoluminiscence (ta poměrně věrohodně odpoví na otázku, jak je to dlouho od doby, kdy byl materiál naposledy vystaven slunci nebo sopečnému žáru). Výsledek je už o něco přijatelnější: geologická vrstva pod stopami je 70-100 tisíc let stará. Sedimenty nad stopami jsou staré 9-40 tisíc let.

Zvětšit obrázek

Z porovnání s velikostí č. 8 to vypadá, že by mu “osmičky” byly malé a že by potřeboval “devítky”. Po novu: třiačtyřicítky.

Zvětšit obrázek

Kdopak to tu šel a kdy?

Dále bylo provedeno srovnání vrstev nad a pod stopami na základě měření radioaktivního uhlíku C14 v organických zbytcích. Výsledek je podobný tomu, jež stanovil stáří stop. Je to přibližně 40 tisíc let.

Pokud jste nabyli dojmu, že záhadný pračlověk v Americe byl smeten ze stolu, není tomu tak. Záhada přetrvává. Před 40 tisíci lety v Americe totiž žádní lidé být neměli, alespoň podle současně přijatých vědeckých poznatků.

Obecně se totiž předpokládá, že lidé přišli do Ameriky ze Sibiře před 13 tisíci lety - tehdy se objevila první archeologická kultura s kamennou technologií - Clovis. Genetické studie (analýzy mitochondriální DNA současných indiánů a také archeologických ostatků indiánů) stanovují společný původ před 15 tisíci lety. Což je poměrně ve shodě se stářím první kultury Clovis.

Existuje však skupina vědců, kteří věří v před-cloviské osídlení Ameriky (pre-Clovis), které sahá až před 40 a 50 tisíc let. Argumentují celou řadou nálezů, které se druhá skupina “cloviská” snaží vyvrátit. Podívejme se na několik z mnoha argumentů ze strany pre-Clovis, mezi které se nyní zařadily i stopy z Mexika.

1.) To, že nejsou žádné archeologické nálezy z před cloviského období, je způsobeno tím, že archeologové nekopou hlouběji. Clovis je považován za poslední vrstvu. Starší technologie také nemusely být založeny na kameni, a tak se z nich nic nezachovalo.

Zvětšit obrázek

Po upřesněném datování se stáří stop smrsklo, ale i po opravě jsou stále ještě z doby, kdy tam neměly co dělat.

2.) Genetické analýzy jsou prováděny na současném Evropany zdecimovaném obyvatelstvu, které tvoří už jen malou část původních genetické variability. Navíc i v době příchodu Evropanů už nemusely být staré geny vůbec přítomné.

Zvětšit obrázek

Byly doby, kdy zde bývalo jezero s bahnitým břehem.

(Existuje nález z Aljašky, starý 10 500 let, patřící do haploskupiny M, který se mezi současnými indiány nevyskytuje - cloviskou stranou je pochopitelně zpochybňován).

3.)  Stáří sídliště v Monte Verde v Chile bylo definitivně stanoveno na 14 000 let. Cloviská strana soudí, že je to ještě pořád v souladu s příchodem indiánů ze Sibiře před 15 tisíci lety.

4.)  Existuje několik archeologických nálezů starších než 15 tisíc let, některé až 30 tisíc. Cloviská strana všechny zpochybňuje.

Zdroj: Age of the Xalnene Ash, Central Mexico and Archeological Implications