Panayiotis Zavos z Kentuckého centra reprodukční medicíny v Lexingtonu (USA) prohlásil, že opakovaně dokázal, že buňky odebrané zemřelému člověku, mohou být použity pro klonování. Těmito slovy Zavos způsobil na konferenci velký poprask a to přesto, že upozorňoval, že  jeho pokusy probíhaly jen zkušebně a že žádné jím připravené embryo nebylo použito až do závěrečné fáze, tedy k implantaci vedoucí k porodu.

I přes zmíněné ujištění se bezprostředně po Američanově vystoupení zvedla k jeho pokusům vlna odporu, především v komunitě vědců z Velké Británie. Z jejich prohlášení zaznívaly slova o tom, že Zavosova činnost je vědecky problematická a eticky nepřijatelná. Takto se vyjádřil Richard Gardner, člen Královské vědecké společnosti  UK, který pracuje v oblasti kmenových buněk a klonování. Na adresu Zavose emotivně prohlašoval: „ Je sprostě matoucí když tvrdíte, že dokážete udělat kopii milovaného vytvořením klonu osoby s tím samým genetickým vybavením“!

V bouřlivé diskusi vystoupil i Robin Lovell-Badge, šéf kolektivu vývojové genetiky v Národním institutu pro medicinský výzkum ve Velké Británii a  na Zavose do davu posluchačů hřímal: „Tento člověk se pase na lidském neštěstí a dává jim jen falešné naděje. Zaznívaly zde i argumenty o tom, že i když se ukázalo, že klonovat mrtvého možné je, je riziko, že se  takto narodí dítě s vážnými vrozenými poruchami, velké.
Další doporučení, která se v britské metropoli na hlavu Zavose snesla, vyzněla v požadavek, že by Zavos  měl svojí práci publikovat v renomovaném tisku a ne jí pouze vyjevit na konferenci.

Britská národní komise pro lidskou embryologii a plodnost odmítla Zavosem presentované výsledky a označila, je (do doby, než proběhnou oponovaným tiskem), jako nedostatečně podložené.
Zavos kontroval prohlášením, že nemůže za to, že vážení členové komise nečtou. A doložil, že  své výsledky již publikoval v internetovém časopisu  Reproductive Bio Medicine Online.
Přítomným Zavos zopakoval svůj postup, jak získal živé buňky z tkání tří mrtvých osob a jak  jejich jádra s informací DNA vstříknul do vaječných buněk skotu. A jak poté jejich spojení vyprovokoval elektrickým šokem.
Úspěšně fúzovaná embrya se po 48 hodinách začala dělit, buňky začaly tvořit kulovité shluky a že při takovém postupu dávají dvě ze tří lidských buněk z mrtvol, vznik „živým embryům v takovém stadiu, že jsou schopny implantace do dělohy.
Zavos se rovněž osočil na své kritiky s tím, že zavírají oči před skutečností, že na této problematice pracovalo již mnoho vědců, kteří také oznámili, že zkoušejí připravit embrya k implantaci za účelem řešit problémy pregnance. A že několik jiných skupin již stvořilo embrya za pomoci zvířecích enukleovaných buněk a že tyto pokusy se táhnou již od roku 1996. 

Zavos své vysvětlování doplnil o informace, že při jednom z prvních pokusů použil krev a další tkáně z těla jedenáctileté dívenky, která zahynula při automobilové nehodě. V jiném úspěšném pokusu použil buňky z 18-měsíční batolete a konečně ve třetím případě buňky z muže, který zemřel ve věku 33 let.
Buňky všech tří zemřelých daly vznik embryím, která narostla do stadia 64 buněk. To v řeči laiků znamená, že taková embrya jsou již jsou vhodná pro přenos do dělohy a že mají všechny předpoklady k tomu, aby daly vznik úspěšnému těhotenství.

Panayiotis Zavos

Pramen: Nouvelles, Radio Canada and UK, Reuters