Ženská nevěra je dědičná  
Jestli se v dámské části příbuzenstva vaší manželky vyskytují ženy "širšího srdce", dejte si pozor, co dělá vaše paní, když nejste doma.

Britský vědec Tim Spector z Twin Research Unit při St. Thomas Hospital v Londýně prověřil životní styly 1600 jednovaječných a dvojvaječných ženských dvojčat. Průměrný věk sledovaných žen se pohyboval kolem 50 roků a čtvrtina z nich byla rozvedená. Spector, se zaměřil především na výskyt nevěry a počty pohlavních partnerů. Zhruba pětina dotázaných žen se v anonymních dotaznících přiznala k nevěře a k častějšímu střídání pohlavních partnerů. Z rozdílu v odpovědích jednotlivých párů dvojčat bylo možné usoudit, jak velký vliv má na toto chování dědičnost. Jednovaječná dvojčata mají dědičnou informaci co se týče pořadí písmen genetického kódu totožnou. Dvojvaječná dvojčata sdílejí polovinu dědičné informace.


"Zjistili jsem, že počet pohlavních partnerů a nevěra jsou přinejmenším ze 40% ovlivněny dědičností," tvrdí Spector. Podle něj ovlivňuje toto chování celá řada genů, z nichž ty hlavní se nacházejí na chromozomech  3, 7 a 20.
Z výsledků studie vyplývá, že nevěrné ženy hodnotí své chování obvykle jako "špatné", ale na druhé straně dodávají, "že si nemohly pomoct". K chutím na nevěru se přiznalo v dotaznících 90% žen.

 

 
"Nevěra je ze 40% ovlivněna dědičností. Toto chování řídí geny na 3., 7. a 20. chromozomu." Tim Spector.

Nepodařilo se nám zjistit, jestli profesor Spector připravuje podobnou studii na mužích. Proslýchá se, že to měl v plánu, ale upustil od toho poté, co mu to jeho bratr (jednovaječné dvojče) v divoké hádce rozbil nos a brýle.

A ještě poznámka nakonec. Stále častěji se ukazuje, že mnohé vlastnosti neurčuje ani tak to, co je v DNA napsáno, jako to, jak je tato DNA aktivní. Z toho vyplývá, že i jednovaječná dvojčata se mohou lišit v dědičně podmíněných vlastnostech navzdory skutečnosti, že sled písmen genetického kódu v DNA mají totožný. Zaleží na tzv. epigenetických změnách, tedy na tom, zda ty stejné geny pracují stejným tempem. Bylo prokázáno, že se jednovaječná dvojčata mohou významně lišit právě v aktivitě svých jinak totožných genů a že tyto rozdíly mohou vyvolávat rozdílnou náchylnost k některým onemocněním, např. ke schizofrenii.




Datum: 25.11.2004 16:49
Tisk článku


Diskuze:

A co životní styl a vzor rodičů?

Eva,2004-11-25 17:07:14

Zajímalo by mě, jak toto mohl zmíněný vědec zjistit, když se na začátku článku říká, že testy byly anonymní. Takže buď nebyly anonymní do té míry, že na nich bylo vyznačeno, které dva testy patří k sobě (tj. oněch dvojčat, a ještě k tomu to, zda jedno-, nebo dvojvaječných), nebo byly anonymní a pan Spector je telepat.
Dále by mě zajímalo, zda se tyto testy také zabývaly vzorem rodičů (bývá ohledně chování v partnerském vztahu určující - aspoň do té míry, zda jedinec zachovává monogamii, nebo je promiskuitní) a také životním stylem. Nevěra u žen může mít spoustu důvodů, skoro bych řekla, že víc než u mužů. Většinou to signalizuje, že v jejím stálém partnerském vztahu není něco v pořádku, a souvisí to tedy spíše s psychologickou a sociologickou než biologickou stránkou osobnosti. Jelikož to také bývá ukazatel psychické nezralosti, jsem ochotna připustit, že v tomto bodě záležitost souvisí s genetickou výbavou, tj. že je geneticky dané, kdy kdoz nás dozraje (někdo dřív, někdo později, nekdo nikdy).

Odpovědět


Obavam se

Jirka,2004-11-25 17:32:58

Obavam se, ze zrovna tohle je mnohem vice ovlivneno prostredim, nez genetickymi dispozicemi. Proste, kdyz je matka kurva, je o dost pravdepodobnejsi, ze i dcera bude kurva, nez kdyz ji matka nebude. A samozrejme neco v podobnem gardu bude platit i pro muze.

Odpovědět


Na vysvetlenou

Jirka,2004-11-25 17:35:04

Samozrejme jsem to myslel tak, ze dcera odkoukava chovani matky.

Spis se jedna o pekny priklad prenosu memu nez genu :-).

Odpovědět


mám dojem

mirun,2004-11-25 17:55:12

že pojem "nevěra" nemá z hlediska genetiky žádný smysl, protože smysl tohoto termínu je dán kulturou...
Pokud 90% žen odpoví, že pomýšlí na nevěru, tak to znamená, že nevěra má v populaci daleko četnější výskyt a jedná se tedy o věc naprosto normální. Spíš by se tedy měla hledat příčina věrnosti, než nevěry...

Odpovědět


Tim Spector

jarda petr,2004-11-26 03:00:30

Je nám líto, ale nejsme autory popisované studie. Otázku, zda je tým Tima Spectora tak hloupý, aby ignoroval vliv rodiny, vám jistě rád dopoví Tim Spector, ředitel Twin Research Unit při St. Thomas Hospital v Londýně.

Odpovědět


jedno a dvouvaječná

jana dvořáková,2004-11-26 08:07:19

Já teda nevím, ale mám pocit, že do podobných studií se zahrnují jednovaječná a zároveň dvouvaječná dvojčata právě proto, aby se eliminoval vliv rodinného prostředí. Předpokládá se totiž, že ta i ta dvojčata rostla ve stejném prostředí, ale jednovaječná jsou si "příbuznější". Když se pak srovnají oba typy dvojčat a jejich vlastnosti jsou stejné, dá se říct, že vliv prostředí spíš převažuje. Když vyjdou skupiny různé, lze předpokládat, že pes bude zakopaný spíše v genech.
Nevím, jestli se vyjařuju dost srozumitelně, ale když budeme sledovat třeba barvu očí, mělo by nám vyjít, že u jednovaječných dvojčat je výrazně vyšší pravděpodobnost, že obě děti budou mít stejnou barvu očí, zatímco dvouvaječní sourozenci se budou častěji lišit. Proto můžeme říct, že barva očí bude spíš v genech, než v prostředí. Ale samozřejmě, že to samo nestačí.

Odpovědět


Pro Jardu Petra

Jirka,2004-11-26 10:59:19

Mne je jasne, ze to nebudou snad zas az takovi ignoranti, aby si toho nebyli vedomi. Jen me zarazi, jak to asi udelali. To, o cem pise Jana Dvorakova, zni docela rozumne, ale stejne tak uplne neverim, ze by vysledek byl takovyto. Obavam se, ze treba urceni chyby takovehoto mereni bude velmi obtizne. A taky eliminace systematickych chyb nebude zrejme stoprocentni. Vyvoj cloveka jako jedince a jeho vychova je dost slozity proces. Zajimalo by me, jestli se zkouselo neco podobneho se zviraty, ktera vetsinou ziji v monogamnich parech.

Odpovědět


Zmatení pojmů je vždy chyba.

Saša,2004-11-26 11:30:02

Opakem monogamie není promiskuita.
Monogamie se netýká sexuálního chování, ale právního jednání (a případně ekonomického) a jejím opakem je polygamie (polyandrie).

Promiskuita je záležitostí medicinskou a psychologickou. V řadě případů je projevem zdravotní poruchy a má ryze biologický základ (nymfomanie např.). Proto skutečně může být dědičná.
V jiných případech je projevem společenské morálky - vysoké společenské tolerance ke střídání partnerů. (Taková společenská tolerance je obecně mnohem vyšší v monogamních právních systémech než v systémech polygamních.) V některých kulturách (Oceánie, Afrika) je promiskuita standardním společenským chováním a za zdravotní či společenskou poruchu je považováno, když někdo sexuální partnery nestřídá.

V SSSR po II. sv. válce byla promiskuita dokonce podporována právním systémem. Zrušeny byly paternitní spory a zakázány krevní rozbory k vyloučení otcovství (potvrdit se tím nedá, jen vyloučit). Důvody jsou snad jasné každému, netřeba je rozepisovati.

Odpovědět


presne

jarda petr,2004-11-26 12:14:16

Myslím, že Jana Dvořáková to napsala úplně přesně. Navíc, když si opravdu pozorně přečtete článek, najdete tam údaj, že se geny na tomto fenoménu podílejí ze 40%. To znamená, že ze 60% jej určuje něco jiného - tzv. vlivy vnějšího prostředí. A to mohou být i vámi vyjmenovávané sociální faktory. To, že se na něčem podílejí geny, ještě neznamená, že je to podmíněno geny ze 100%. U některých znaků to skoro platí (např. o barvě očí, i když i tam může sehrávat roli inervace duhovky) u jiných to zase vůbec neplatí. S barvou oka toho moc nenaděláme, protože jsme ji zdědilo "skoro natvrdo". To, jestli budeme mít na hlavě pěšinku nebo ježka, si zase určujeme do značné míry svobodně bez ohledu na geny (pokud nám pánům tyto geny nezajistí holou leb). Taková obezita je dědičná jen zčásti a zčásti ji ovlivňují podmínky vnějšího prostředí (jak se hýbeme a jak se cpeme). Ale třeba v hladomorně by se dědičné dispozice k obezitě asi těžko uplatnily. Problémy s mylným výkladem podobných zpráv spočívají v názoru, který je označován jako genetický determinismus. Pod přívalem zpráv o nejrůznějších "genech pro..." (doplň dle potřeby - rakovinu, inteligenci, kuří oka, nespavost, atd.) propadá část veřejnosti dojmu, že geny jsou jakousi "knihou osudu", kde máme do posledního písmenka napsáno, co nás čeká a co nás nemine. A to je zásadní omyl. Na naši omluvu budiž řečeno, že je to asi i reakce na doby nedávné, kdy jsme si namlouvali (či nám bylo namlouváno), že lidská mysl zvládne vše a stačí jen chtít.

Odpovědět


do všeho rejpu

richard,2004-11-26 19:25:19

mirun, smysl výrazu nevěra není jen v kultuře, je to záležitost evoluční biologie, že chování se vyvinulo tak, aby sloužilo co nejlepšímu reprodukci genů. koneckonců, žárlivost je vrozená, o tom by se dalo těžko pochybovat

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz