Zvětšit obrázek

Hormon ghrelin podporuje propojování mozkových neuronů v místech, které je centrem naší paměti.

Ghrelin je poslední v linii hormonů objevených v nedávnédobě, které ovlivňují chuť k jídlu a návyky při jídle. Říká se mu proto také hormon hladu. Je tvořen z 28 aminokyselinových zbytků a tvoří jej především enteroendokrinní buňky žaludeční a střevní sliznice.
I když chuť k jídlu podporuje více než dvacet chemických látek, nejčastěji hormonů, a zhruba stejný počet chuť k jídlu zase potlačuje,  ghrelin mezi nimi přece jen hraje, jak se zdá, jednu z hlavních rolí. Jméno dostal tento hormon podle hindského slova pro růst – ghrelin, protože pocit hladu  stimuluje právě prostřednictvím vylučováním růstového hormonu.

Tamas L. Horvath.

Vztah k hladu a ovlivňování růstu nejsou jedinými funkcemi ghrelinu. Jak se nyní ukázalo, má také přímý a rychlý účinek na hippokampus, tedy na  tu část mozku, která je nejdůležitější pro poznávací, intelektové funkce.

Výzkumný tým Američanů vedený Tamasem Horvathem zjistil, že Ghrelin, který cirkuluje v krvi, vstupuje v mozku do do hippokampu. V něm se váže na neurony a svojí přítomností podporuje  jejich vzájemné propojování. Tento účinek byl pozorován jak u pokusných myší, tak i u potkanů. Půjde zřejmě  o obecně platný fenomén. 

U lidí se ví, že nejvyšší hladiny ghrelinu máme ve dne právě tehdy, když máme prázdný žaludek. 

Zvětšit obrázek

Učit se s plným žaludkem je díky ghrelinu málo efektivní.

Vědci ze svých poznatků odvozují doporučení pro rodiče – nenuťte ráno děti do jídla. Dětem prospívá, když  se ráno při snídani nepřejídají. Svoje poznatky dávají autoři také do souvislosti s pozorovaným epidemickým nárůstem obezity u amerických školou povinných dětí. To je do určité míry spojené s špatným stravovacím návykem v průběhu vyučování, ale co dává tuto obezitu do souvislosti s ghrelinem  je to, že obezita jde ruku v ruce s poklesem učebních výsledků. Vědci jsou zatím opatrní při formulování striktního závěru, že za hloupost a neschopnost se učit, může  hormon vyplavovaný následkem přejídání. Domnívají se ale, že zajištění vysoké hladiny ghrelinu a nebo podávání látek s ghrelinu podobným účinkem by mělo chránit před určitými formami demence. Soudí tak proto, že jak stárnutí, tak i obezita, jsou spojeny s poklesem hladiny hormonu ghrelinu v krvi, což je v obou případech doprovázeno snížením schopnosti si věci zapamatovat. Podobně je tomu i při alzheimerově chorobě.
To, že si časem budeme vylepšovat naše IQ hormonálně, to se ostatně dalo předpokládat. Ale že by k tomu mohl sloužit extrakt ze střev...

Když se nad tím zamyslíme, tak nové poznatky z Connecticutu  ani moc překvapivým zjištěním nejsou. To že paměť neběží stále na „plný výkon“, se již vědělo. Může se tedy zapínat a vypínat. V dobách strádání je logické, že je čas paměť "zapnout". No a  pokud je hlad jedním z významných stresujících faktorů, bylo by spíš s podivem, kdyby hormon hladu neměl dostatečně dlouhé prsty, které by nedosáhly na spínač našeho myšlení. 

 Pramen: Yale University