Vysoce vážený pane!
…od té doby, co jsem Slovana vydávati přestal, choval jsem se zcela politicky tiše, a v Německém brodě měl jsem úmysl tuto zimu ve vší tichosti seděti mezi knihami a těšil jsem se skutečně po tak nepokojných rocích na nějakou dobu tichého studování.

Ale jinak bylo psáno v knihách osudu čili raději libovlády vídeňské. V noci od 15. na 16. prosince po druhé hodině byl jsem probuzen, u postele mé stál vrchní policejní komisař z Prahy pan Dedera s podkrajským brodským baronem Voithem a žandarm s flintou.

Moje žena nebohá byla celá vyděšená. Oznámeno mi, abych hned se oblekl a odjel, že mám na rozkaz ministerstva odvezen býti kamsi, kdežto dle rozkazu bydleti nucen budu. Místo ono mi nemá býti oznámeno až za hranicemi českými.

V pláči rodiny své, matky, sestry, ženy atd. (neboť nevěřily slovům tohoto tajného rozkazu, nýbrž obávaly se něčeho horšího) opustil jsem otcovský dům, sám jsem měl více lítosti než zlosti!

Před domem stáli opět žandarmové a do jejich kasárny šla také naše cesta. Tam před domem stál již poštovský vůz zapřažený, vypraen jest jenom kurýr do kolína k telegrafu se zprávou, že se razie podařila,a odjeli jsme hned silnicí k Vídni.

Žandarm na koni provázel kočár, ve kterém se mnou seděl dotčený komisař a jeden převlečený policajt z Prahy. Jeli jsme přes jihlavu, Batelov,na Jindřichů Hradec, kdežto jsme nocovati museli, poněvadž se nám kočár porouchal. Neboť cesty byly nejhorší. Odtamtud jsme se dali přes Budějovice, Linc, Salcburk,Innsbruck až sem do tohoto zákoutí rakouského. Cesta trvala až do 22., neboť včera ráno jsme sem tepra dorazili, ačkoli jsme měli dosti lehký kočár a obyčejně tři, někdy čtyrky koně.

V Alpách jest všude mnoho sněhu a cesta příliš špatná. … Příhody mé na cestě nebudu popisovat, ačkoli byly dosti znamenité: přihodilo se mi mezi jiným v Alpách, že se nám koně splašili, že ostatní z kočaru vyskákali a já sám (ani kočí ne) na kočáře zůstal a čtyrmi koňmi cvalem do své deportace ujížděl, až se mi poštěstilo opratí se zmocniti a koně zastaviti. To vše hodlám časem svým humoristicky popsati, neboť ráčíte pozorovat, že ani zde jsem neztratil dobrou mysl a především své staré smýšlení.

Život zde povedu velmi podivný, a naděje na vysvobození z tohoto vězení tyrolského nesvítá mi snad… Také nevím, kdo vlastně je původcem mého deportování; rozkaz byl od Bacha a zde mi pravili, že to stvrzeno jest od císaře…
(Dopis Karla Havlíčka Borovského Františku Palackému, Brixen 23.12.1851)