O.S.E.L. - Žijí dinosauři všude kolem nás?
 Žijí dinosauři všude kolem nás?
…aneb Ještě jednou k otázce ptačího původu

Jedna z nejslavnějších zkamenělin vědecké historie, „berlínský exemplář“ druhu Archaeopteryx lithographica. Tento malý pozdně jurský teropodní dinosaurus byl opeřený, teplokrevný a v době svého objevu v roce 1874 by si ho s dinosaurem ještě nikdo nespletl. Přesto už v té době o vývojové souvislosti mezi ptáky a teropodními dinosaury pojednával britský přírodovědec Thomas Henry Huxley. Kredit: H. Raab; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)
Jedna z nejslavnějších zkamenělin vědecké historie, „berlínský exemplář“ druhu Archaeopteryx lithographica. Tento malý pozdně jurský teropodní dinosaurus byl opeřený, teplokrevný a v době svého objevu v roce 1874 by si ho s dinosaurem ještě nikdo nespletl. Přesto už v té době o vývojové souvislosti mezi ptáky a teropodními dinosaury pojednával britský přírodovědec Thomas Henry Huxley. Kredit: H. Raab; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

O tom, zda ptáci jsou jedinými dosud žijícími dinosaury, již padla na blogu nejedna zmínka. Přesto se stále objevují pochybnosti a veřejnost vnímá rovnítko pták = dinosaurus spíše jako jeden z moderních výstřelků vědecké pop-kultury posledních let. Tedy ještě jednou – jsou ptáci opravdu žijícími dinosaury, nebo se jedná spíše o irelevantní zjednodušení mnohem složitější skutečnosti? K radikálnímu kroku zařadit veškeré ptactvo mezi teropodní dinosaury se odhodlali dva novátorsky smýšlející paleontologové – Robert T. Bakker a Peter M. Galton – již v roce 1974. V periodiku Nature tehdy publikovali článek nazvaný Dinosaur Monophyly and a New Class of Vertebrates, ve kterém odmítli spekulace o tom, že dinosauři neměli společného předka (a netvoří tedy přirozenou vývojovou skupinu) a zároveň zařadili ptáky napevno do skupiny Dinosauria.[1] Protože se však jednalo spíše o jakýsi dobře naplánovaný a promyšlený útok na starou generaci paleontologů s konzervativním přístupem, tato studie nebyla přijata s obecným souhlasem a nadšením. Byla však jedním ze završení dlouholeté snahy Bakkerova školitele Johna H. Ostroma, který v roce 1969 zahájil tzv. Dinosauří renesanci. Ostrom dokázal, že společné anatomické znaky ptáků a některých neptačích teropodních dinosaurů jsou natolik početné a významné, že jednoduše není možné popírat blízkou vývojovou příbuznost obou skupin (resp. vznik ptáků přímo z jedné skupiny teropodů). Ostrom si povšiml, že kostra dromeosaurida deinonycha vykazuje adaptace k rychlému pohybu a zároveň, že je při zmenšení téměř nerozlišitelná od kostry „praptáka“ archeopteryxe. Jeho monografie o deinonychovi, publikovaná v červenci roku 1969, se proto stala jakýmsi milníkem a počátkem nového vnímání dinosaurů vědeckou i laickou veřejností.[2]

 

Porovnání systému tzv. vzdušných vaků u ptáků a neptačích teropodů, založený na rozmístění a podobě dutin v obratlích a dalších kostech (na obrázku kachna a pozdně křídový abelisaurid Majungasaurus z Madagaskaru). Také zmíněná anatomická specifičnost respiračního systému je tím, co obě skupiny úzce spojuje. Kredit: Zina Deretsky, National Science Foundation; Wikipedie (volné dílo)
Porovnání systému tzv. vzdušných vaků u ptáků a neptačích teropodů, založený na rozmístění a podobě dutin v obratlích a dalších kostech (na obrázku kachna a pozdně křídový abelisaurid Majungasaurus z Madagaskaru). Také zmíněná anatomická specifičnost respiračního systému je tím, co obě skupiny úzce spojuje. Kredit: Zina Deretsky, National Science Foundation; Wikipedie (volné dílo)

Již celé století před Ostromem, tedy kolem roku 1870, si však této podobnosti povšiml i britský přírodovědec Thomas Henry Huxley, když poprvé popisoval fosilii zmíněného druhu Archaeopteryx lithographica.[3] Zkamenělina objevená u bavorského Solnhofenu v roce 1861 byla zakoupena Britským přírodovědným muzeem díky Richardu Owenovi, muži, který dal dinosaurům roku 1842 jejich jméno. Owen však – coby odpůrce Darwinovy evoluční teorie – nebyl krásou „chybějícího vývojového článku“ příliš nadšen. Jeho popis se tedy nesl v poněkud jiném duchu, než samostatný popis Huxleyho, který si fosilie pečlivě prohlédl a jako zkušený anatom o nich nezávisle publikoval. Využil přitom publikovanou studii samotného Owena a sepsal vlastní pojednání o dinosaurech a ptácích. Porovnával zejména kostru archeopteryxe a jiného malého teropoda od Solnhofenu – druhu Compsognathus longipes. Kupodivu byly jeho správné závěry o původu ptáků z dinosaurů vcelku akceptovány, a to zejména díky představenépřesvědčivé kombinaci primitivních a vyspělých anatomických znaků na kostře archeopteryxe přesvědčivé kombinaci primitivních a vyspělých anatomických znaků na kostře archeopteryxe. Po dlouhou dobu pak byla myšlenka dinosauřího původu ptáků přinejmenším považována za pravděpodobnou, ne-li přímo prokázanou. Další, ještě kvalitněji zachované exempláře bavorského praptáka, ji přitom nadále posilovaly. Přesto se časem od teorie dinosauřího původu ptáků začalo upouštět. Paleontologové se možná zalekli příliš přímočarého důkazu evolučních pochodů, možná nemohli uvěřit, že tak na pohled dokonalé létající bytosti, jako jsou ptáci, mohli vzniknout v relativně krátkém časovém období z poněkud zavalitých a nepříliš agilních plazů (jak byli tehdy dinosauři mylně vnímáni). Předkové ptáků pak začali být hledáni mezi tzv. tekodonty, stejně jako předkové samotných dinosaurů. Velkou měrou k tomu přispělo i dílo amatérského dánského badatele a umělce Gerharda Heilmanna z počátku 20. století.[4] To vše se pak změnilo až v průběhu 70. a 80. let minulého století.

 

U některých druhohorních neptačích dinosaurů byla jejich „ptákovitost“ velmi patrná. Zde specializovaný dromeosaurid z podčeledi Halszkaraptorinae Halszkaraptor escuilliei, rekonstruovaný jako ekologický ekvivalent současných zástupců vodního ptactva. Tento bizarní teropod, formálně popsaný teprve v roce 2017, žil v době před asi 75 až 71 miliony let na území dnešního Mongolska. Kredit: Tomopteryx; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)
U některých druhohorních neptačích dinosaurů byla jejich „ptákovitost“ velmi patrná. Zde specializovaný dromeosaurid z podčeledi Halszkaraptorinae Halszkaraptor escuilliei, rekonstruovaný jako ekologický ekvivalent současných zástupců vodního ptactva. Tento bizarní teropod, formálně popsaný teprve v roce 2017, žil v době před asi 75 až 71 miliony let na území dnešního Mongolska. Kredit: Tomopteryx; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Ostrom ve své práci rozhodně neopomenul zmínit svého předchůdce Huxleyho, který referoval o evolučním pojítku mezi dinosaury a ptáky o století dříve. Povšiml si relativně dlouhých paží deinonycha a zcela správně vyvozoval, že i tento dinosaurus mohl být zaživa pokryt peřím. Když byl proto o čtvrt století později oznámen z Číny objev prvního opeřeného dinosaura[5], Ostrom byl nesmírně potěšený. I samotná kostra mu ale nabídla množství anatomických vodítek. Paleontolog zaznamenal, že deinonychus i ptáci sdílejí duté kosti, zaživa vyplněné vzdušnými vaky, uplatňujícími se při respiraci. I to naznačovalo, že deinonychus byl teplokrevný a agilní tvor s vysokým stupněm metabolismu. Dalším znakem byly srostlé klíční kosti (do podoby tzv. furkuly), půlměsíčitá zápěstní kost (charakteristická pro ptáky a využívaná při skládání křídel podél těla), vypouklé očnice a schopnost trojrozměrného vnímání obrazu a v neposlední řadě také zvětšení některých částí mozku, provádějících kontrolu rychlých pohybů a zodpovědných za orientaci v prostoru. Sdílených znaků na kostře deinonycha, archeopteryxe a současných ptáků však bylo ještě mnohem víc.[6] Dá se tedy říci, že již před padesáti lety byly předloženy zásadní důkazy pro dinosauří původ ptáků a nové objevy i výzkumy z posledních let tuto teorii ještě více podporují. Ptáci jsou zkrátka specializovanou skupinou maniraptorních teropodních dinosaurů, jejichž vznik lze datovat přibližně do období počínající svrchní jury (asi před 160 miliony let).[7] A zjednodušeným, ale výstižným přirovnáním uvedeno – stejně jako netopýry stále považujeme za savce, i když mají křídla a aktivně létají, tak i ptáci jsou stále opeření, vysoce specializovaní bezzubí teropodní dinosauři. Skutečně, dinosauři jsou i dnes všude kolem nás

 

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz

 

Short Summary in English: There is now an overwhelming evidence that animals we call birds are actually living feathered maniraptoran theropod dinosaurs. Hence, dinosaurs are not a completely extinct group of animals – there is probably more than 10 000 species of them in modern world.

 

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Origin_of_birds

https://www.nhm.ac.uk/discover/why-are-birds-the-only-surviving-dinosaurs.html

https://ucmp.berkeley.edu/diapsids/avians.html

https://blog.oup.com/2019/04/most-scientists-think-birds-dinosaurs/

https://scitechdaily.com/evidence-shows-that-birds-are-essentially-living-dinosaurs/

 


 

[1] Bakker, Robert T.; Galton, Peter M. (1974). „Dinosaur Monophyly and a New Class of Vertebrates“. Nature. 248 (5444): 168–172. Bibcode: 1974Natur.248..168B

[2] Ostrom, J. H. (1969). „Osteology of Deinonychus antirrhopus, an unusual theropod from the Lower Cretaceous of Montana“ (PDF). Peabody Museum of Natural History Bulletin. 30: 1–165.

[3] Huxley, T. H. (1870). „Further Evidence of the Affinity between the Dinosaurian Reptiles and Birds“. Quarterly Journal of the Geological Society.26 (1–2): 12–31. doi: 10.1144/GSL.JGS.1870.026.01-02.08

[4] Heilmann, Gerhard (1926). The Origin of Birds. London: Witherby. ISBN 0-486-22784-7

[5] Ji, Q.; Ji, S. (1996). „On the discovery of the earliest bird fossil in China (Sinosauropteryx gen. nov.) and the origin of birds“ (PDF). Chinese Geology. 10(233): 30–33.

[6] Ostrom, John H. (1973). „The ancestry of birds“. Nature. 242 (5393): 136. doi: 10.1038/242136a0

[7] Brown, J. W.; Van Tuinen, M. (2011). „Evolving Perceptions on the Antiquity of the Modern Avian Tree, in Living Dinosaurs“. The Evolutionary History of Modern Birds. John Wiley & Sons LtD: 306–324. doi: 10.1002/9781119990475.ch12. ISBN 9781119990475.


Autor: Vladimír Socha
Datum:06.09.2019