Všichni (nebo skoro všichni) nadáváme, jak ten život nestojí za nic, ale sebevrahů je mezi námi (naštěstí) málo. Většina z nás by nějakým tím rokem „navíc“ rozhodně nepohrdla. Zvláště když bychom jej prožili v pohodě a ve zdraví. Biologové pátrající po „elixíru mládí“ tak jen pokračují ve snahách dávných šamanů či alchymistů. Je možné, že některé látky jsou skutečně schopny významně prodloužit lidský život, ale není lehké to prokázat. V případném experimentu by se experimentátor nemusel dožít výsledků.
Kerry Kornfeldt z Washington University v St. Louis si proto zvolil poněkud rychlejší systém testace. Z rozsáhlého seznamu léků vybral 12 běžně předepisovaných preparátů a jejich účinky na dlouhověkost zkoušel na červech Caenorhabditis elegans. V testu se tak ocitly steroidy vedle diuretik, protizánětlivé preparáty vedle léku na duševní poruchy. Řada léků neměla na červíky žádný efekt, některé se ukázaly dokonce jako škodlivé. Tři preparáty používané k léčbě epilepsie ale prodloužily červům život o 50%. Oddálily také nástup příznaků stáří.
Z farmakologických studií nevyplývá ani nejmenší náznak, že by tyto léky měly u lidí obdobný efekt. Ale Kornfeldt přesto doufá, že by tomu tak mohlo být. Vychází z faktu, že savci sdílejí s červem Caenorhabditis elegans řadu vnitrobuněčných signálních kaskád a mezi nimi i ty, které u červů prodlužují život (či zpomalují stárnutí).
„Tenhle objev má na to, aby se stal průlomem,“ tvrdí David Sinclair z Harvard Medical School, jeden z předních světových expertů na buněčné procesy spojené se stárnutím. „Za padesát let se možná lidé ohlédnou zpátky a řeknou si, že právě tohle byl zlomový okamžik.“
Zatím se valná část studií zabývajících se stárnutím soustředila na geny pro molekuly ze skupiny sirtuinů. Význam Kornfeldtova objevu spočívá kromě jiného i v tom, že léky proti epilepsii prodlouží život i červům, kteří mají sirtuinovou signální kaskádu narušenu. Znamená to, že mohou uvádět do akce jiné signální kaskády zodpovědné za prodloužení života. Možná takové, o jakých zatím ještě nemáme tušení. Už objev nové kaskády regulující stárnutí by byl velmi významný počin.
Přesto zůstává efekt léků proti epilepsii zahalen záhadou. Ono není dokonce tak úplně jasné, proč zabírají proti epilepsii. Byly vyvinuty v padesátých letech a přesný mechanismus jejich účinku na nervový systém nebyl nikdy dokonale prozkoumán. Kornfeldt je přesvědčen, že léky působí na červy právě na úrovni nervového systému. Po podání léků totiž dochází k aktivaci nervové soustavy červů, což se projevuje kromě intenzivnějšího pohybu i kladením vajíček.
V podstatě nic nebrání tomu, aby nám už zítra začali lékaři předepisovat léky proti epilepsii v naději, že nám tak prodlouží život. Léky jsou prověřeny, schváleny a nacházejí se na seznamu povolených léčiv. Jenže je jasné, že by to na základě jedné studie s červíky asi nebylo dvakrát rozumné. Zvláště když pořádně nevíme, jestli by dlouhodobé užívání těchto léků zdravou populací neprovázely i nějaké nežádoucí vedlejší účinky. Vyhodnocení zdravotního stavu a stárnutí pacientů, kteří už léky berou, je obtížné, protože léky jsou předepisovány především dětem a zatím není k dispozici vhodná skupina lidí, kteří lék berou a hodili by se pro sledování účinků na prodloužení života. Na výsledky takových studií můžeme ještě čekat celá desetiletí.
Kornfeldt ale nehodlá ta dlouhá léta strávit nečinností. Plánuje obdobné pokusy na octomilkách a myších. A samozřejmě se chce porozhlédnout po dalších slibných lécích.
Pramen: Evason, K., Hunag, C., Yamben, I., Covey, D. F. & Kornfeld, K. Science 307, 258−262 doi:10.1126/science.1105299 (2004).