O.S.E.L. - Zánět šíří priony do „bezpečných“ tkání
 Zánět šíří priony do „bezpečných“ tkání
Pokusy na myších dokazují, že priony se mohou dostat ve zvířecím těle i tam, kam měly mít podle našich dosavadních zkušenosti vstup zakázán.


Doposud jsme věřili, že se priony vyvolávající „nemoc šílených krav“ vyskytují jen v určitých orgánech, jako je mozek, mícha nebo lymfatické uzliny tenkého střeva.

Zvětšit obrázek
Smrtící prion vzniká prostorovým přesmykem neškodného prionového proteinu, který máme všichni ve svých buňkách. Vzniklé priony se hromadí v nervové soutavě a lymfatické tkáni. Jak se ale ukazuje, můžou priony mnohem větším tempem přibývat v tkáních postižených zánětem.

Ostatní tkáně, především pak svalovina, byly považovány za prionuprosté. To stále ještě platí. Ale jak ukázal výzkum švýcarského biologa Adriana Aguzziho, platí to jen pro zdravá zvířata. Jakmile zvíře kromě prionového onemocnění postihne i jiná choroba, mohou se priony zatoulat i do chorobou postižených orgánů. Pokusy na myších prokázaly, že se v orgánech postižených zánětem objeví priony dokonce dříve než v centrální nervové soustavě. V Aguzziho experimentech se priony stěhovaly konkrétně do zanícených ledvin, pankreatu a jater. Průběh samotné prionové choroby se přitom neměnil. Mozek byl zahlcen priony stejně rychle (resp. pomalu) jak u zdravých, tak i nemocných zvířat. 
„Orgán postižený zánětem se za těchto podmínek stává bioreaktorem na priony,“ říká Adriano Aguzzi.


 

Zvětšit obrázek
V mozku postižených zvířat dochází k typické degeneraci, při které se vytvářejí v nervové tkáni „bubliny“.

Zatím není jasné, proč zánět napomáhá množení prionů v zanícené tkáni. Aguzzi předpokládá, že na vině jsou lymfocyty, které putují do zanícené tkáně a tam produkují látky zvané lymfotoxiny. Tyto produkty lymfocytů pak mění vlastnosti buněk v zanícené tkání tak, že buňky začnou o překot množit priony. Aguzzi má pro tuto hypotézu i experimentální důkaz. Myši, které díky genetické modifikaci postrádaly na svých buňkách vazebná místa pro lymfotoxiny, neměly v zanícených orgánech zvýšené množství prionů.


Samozřejmě se nabízí otázka, nakolik mění výsledky těchto experimentů situaci v boji s BSE a její lidskou podobou – novou variantou Creutzfeldt-Jakobovy choroby. Sám Aguzzi říká, že není třeba propadat panice.

 

Zvětšit obrázek
Postižené zvíře obvykle trpí ztrátou koordinace pohybů. Jeho osud je zpečetěn. I kdybychom jej ušetřili, stejně uhyne. Prionové choroby jsou stále ještě nevyléčitelné a ve 100% případů smrtelné. To platí i pro lidská prionová onemocnění.

Mezi jednotlivými živočišnými druhy existují značné rozdíly a je možné, že tento fenomén u skotu nenastává nebo probíhá jen v minimální míře. Zároveň je díky veterinární službě na jatkách zajištěno, že se orgány a tkáně zasažené zánětlivým onemocněním na náš stůl nedostanou.
Česká veterinární služba odvádí v tomto směru skutečně dobrou práci. Kdo měl někdy příležitost vidět veterináře na jatkách v akci, tak před jejich každodenními výkony uctivě smekne. Veterináře si obvykle představujeme jako obdobu Jamese Herriota – usměvavého a moudrého pána, který napravuje našim domácím mazlíčkům zlomené tlapky. Tvrdá práce veterinářů dozírajících na zdravotní nezávadnost potravin stojí v ústraní a je krutě nedoceněna. Oni to nemají ti „doktoři s řeznickými noži“ vůbec jednoduché. Už jen proto, že čím více nemocných zvířat najdou, tím více  lidí se na ně mračí. Vzteká se chovatel, který konfiskací přišel o kus nebo o jeho část. Vzteká se často kupodivu i nadřízený veterinární orgán, protože má najednou „moc nemocný rajon“. Ale to už je jiný příběh.

Pramen: Science


Autor: Jaroslav Petr
Datum:21.01.2005 05:47