O.S.E.L. - V Číně se narodily dvě roztomilé chimérky mezi prasetem a opicí
 V Číně se narodily dvě roztomilé chimérky mezi prasetem a opicí
Z laboratoří se vynořují roztodivné chiméry. Jejich účel je ale velice bohulibý. Jsou součástí výzkumu, který by měl vést k technologiím pěstování náhradních lidských orgánů ve zvířatech. Po orgánech je stále větší poptávka a dobrovolných lidských dárců je bohužel chronicky málo.

Prasopičky. Kredit: Tang Hai.
Prasopičky. Kredit: Tang Hai.

Jak to tak vypadá, pomalu bychom mohli zavést tipovací soutěž na téma „Co se asi v Číně narodí příště?“ Tentokrát to jsou dvě rozkošné prasopičky, chiméry mezi prasetem a opicí nebo přesněji řečeno makakem jávským (Macaca fascicularis). Prasopičky vypadají jako normální selátko, ale část jejich buněk pochází z makaka. Je to vůbec poprvé, kde se takové chiméry objevily. Jsou tedy vlastně již po smrti, zahynuly během jednoho týdne.

Logo laboratoře State Key Laboratory of Stem Cell and Reproductive Biology
Logo laboratoře State Key Laboratory of Stem Cell and Reproductive Biology


Jak říká vedoucí týmu tvůrců prasopiček Tang Hai ze státní čínské laboratoře State Key Laboratory of Stem Cell and Reproductive Biology v Pekingu, konečným cílem výzkumu a vývoje takových chimér by mělo být pěstování lidských orgánů pro transplantace ve zvířatech. Zatím prý ale ještě zbývá urazit dlouhou cestu.


Hai a spol. během experimentu geneticky upravili buňky makaka tak, aby vytvářely oblíbený zeleně fluoreskující protein GFP. Ten čínský frankeinsteinům umožnil sledovat osudy buněk makaka a jejich potomstva v těle vznikajících chimér. Z takto upravených embryí makaků vyjmuli embryonální kmenové buňky a vpíchli je do embryí prasat 5 dní po oplození.

 

Makak jávský. Kredit: Sakurai Midori / Wikimedia Commons.
Makak jávský. Kredit: Sakurai Midori / Wikimedia Commons.

Výroba chimér není úplně jednoduchá. Čínští badatelé původně implantovali do prasnic více než 4 tisíce takto vytvořených embryí chimér. Narodilo se jim z toho celkem 10 selátek, z nichž ale byly jenom 2 chiméry. A tyto chiméry nežily příliš dlouho. Ukázalo se, že u těchto chimér buňky makaka pronikly do celé řady tkání, včetně srdce, jater, sleziny, plic a kůže. Vždy tam ale byly zastoupeny jen velmi vzácně, v poměru 1 z tisíce až 1 z desetitisíce.


Podle Haie není jasné, proč vlastně chimerická selátka zemřela. Ve skutečnosti ale do týdne zemřelo všech deset selátek, která se v tomto experimentu narodila, takže příčinou nejspíše bude něco v procesu umělého oplodnění. Není tajemstvím, že právě u prasat je umělé oplození dost obtížné, rozhodně obtížnější nežli třeba u lidí.


Hai s kolegy teď dělají na tom, aby vytvořili zdravé a pokud možno déle žijící chiméry, které budou mít ve tkáních větší zastoupení buněk makaka. Jestliže v tomto uspějí, tak budou pokračovat prasátky, která budou mít jeden z orgánů celý z buněk makaka. Něco podobného už přitom dokázali jiní tvůrci chimér s hlodavci. Hiromitsu Nakauchi, který momentálně působí na americké Stanford University a jeho spolupracovníci v roce 2010 vyrobili myši, které měly slinivku tvořenou buňkami potkana. Dokázali to tak, že myši geneticky upravili a vypnuli jim vývoj vlastní slinivky. Pak už nebylo tak složité zařídit, aby v nich z příslušných kmenových buněk vyrostly potkaní slinivky. Jaké chiméry asi uvidíme příště?

Literatura
New Scientist 6. 12. 2019, Protein & Cell online 28. 11. 2019.


Autor: Stanislav Mihulka
Datum:11.12.2019