O.S.E.L. - Věda o lhářích: Muži si mnohem častěji myslí, že jsou dobrými lháři
 Věda o lhářích: Muži si mnohem častěji myslí, že jsou dobrými lháři
Lidé nejčastěji lžou svým blízkým. Ale jejich motivace nejsou tak hrozné, jak hrozně to zní. Lháři experti jsou výřeční a dovedou splétat své lži do jinak pravdivých nebo alespoň uvěřitelných příběhů, v nichž je pak lži obtížné detekovat. A když si někdo o sobě myslí, že je opravdu dobrý lhář, tak obvykle lže jako na běžícím pásu.

Tradičně nedůvěryhodný Pinocchio. Kredit: Public Domain / Wikipemedia Commons.
Tradičně nedůvěryhodný Pinocchio. Kredit: Public Domain / Wikipemedia Commons.

Lhaní je pozoruhodný fenomén, který si nepochybně zaslouží vlastní výzkum. A ten pak přináší zajímavé výsledky. Podle nedávné studie, kterou vedla Brianna Verigin z britské University of Portsmouth, jsou dobří lháři zároveň dobrými řečníky a vypouštějí více lží, nežli ostatní lidé. Nejčastěji přitom lžou rodině, přátelům, partnerům a kolegům v zaměstnání. Nejméně pak lidé lžou úřadům a zaměstnavatelům.

 

Lháři experti preferují lhaní tváří v tvář, kterému dávají přednost před lhaním v podobě textových zpráv. Nejméně lžou poněkud překvapivě na sociálních médiích, kde by to přitom teoreticky mělo být nejsnazší. Badatelé také zjistili, že existuje souvislost mezi hodnocení sebe sama jako expertního lháře a pohlavím. Sami sebe takto totiž hodnotí více než dvakrát častěji muži než ženy.

 

Brianna Verigin. Kredit: B. Verigin.
Brianna Verigin. Kredit: B. Verigin.

Dřívější výzkum ukázal, že většina lidí pronese tak jednu dvě podstatnější lži denně, někdy ani to ne. Veriginová s kolegy k tomu dodávají, že za velké množství, asi tak 40 procent z celkového množství vyřčených lží, je ve skutečnosti zodpovědné jen velmi malý počet intenzivních lhářů. A tito superlháři lžou bez uzardění svým nejbližším. Ukazuje se, že lháři experti velmi spoléhají na výtečné řečnické schopnosti. Své lži spřádají dohromady s pravdou, takže je obtížné jejich lhaní rozeznat. Také jsou velmi dobří v tom, že své lži maskují za jednoduché a jasné příběhy, které na první pohled nejsou nijak podezřelé.

 

Tým Veriginové k tomu dospěl výzkumem celkem 194 dobrovolníků, z nichž byla polovina mužů a polovina žen, a jejich průměrný věk byl 39 let. Badatelé jim položili celou řadu otázek, v nichž zjišťovali, jak jsou podle vlastního názoru dobří ve lhaní, kolik lží pronesli v posledních 24 hodinách, jaké lži to byly, a jakým způsobem přitom komunikovali.

University of Portsmouth, logo.
University of Portsmouth, logo.


Jak upozorňuje Veriginová, lidé obvykle nejsou tak dobří v detekci lží, jak si sami myslí. Ve svém výzkumu se jejich tým soustředil na opravdu dobré lháře a na to, jakým způsobem a komu lžou. Z jejich výsledků vyplývá, že jednou z klíčových strategií lhářů je podat uvěřitelný příběh, který je blízko skutečnosti, ale zároveň neprozrazuje mnoho informací. Také se ukázalo, že čím větší důvěru má dotyčný člověk ve své kvality lháře, tím více lže. Skutečně expertní lháři ovšem do svých příběhů přidávají značnou porci pravdy, takže lež je pak obtížnější vystopovat. Naopak lidé, kteří nejsou příliš dobří lháři, nejsou ve svých lžích příliš konkrétní či sdílní. Také se ukázalo, že expertní lhaní nijak těsně nesouvisí s dosaženým vzděláním.

 

Na výzkumu Vertigové a spol. je pěkně vidět, že i ve lžích jsme sociální zvířata a nikoliv agresivní monstra. Lidé totiž nejčastěji nelžou kvůli vlastnímu prospěchu, natož aby někomu ublížili. Nejběžnější jsou naopak milosrdné lži, jimiž se snažíme svým blízkým ulehčit nepříjemnou pravdu. Že se to ne vždy povede, je už zase jiná věc. 

Literatura
University of Portsmouth 20. 12. 2019, PLoS ONE online 3. 12. 2019.


Autor: Stanislav Mihulka
Datum:06.01.2020